Generál Mičánek: Postup Ukrajinců je selháním ruských zpravodajců

Ukrajinci dobývají ztracená území na severovýchodě Ukrajiny v Charkovské oblasti. Jejich postup je bleskový, ruští vojáci tak prý musí ustupovat velmi rychle. Jak to, že Rusové náhle nedokážou držet pozice? Je to přesunem části armády na jih, kde se původně očekávala ukrajinská ofenziva?

Je to jedna z příčin. V Charkovské oblasti nechali méně jednotek. To důležité je, že pokud oslabím nějaké své pozice, o to větší musím klást důraz na zpravodajství a informace, které sbírám o protivníkovi. Dost dobře nechápu, že ruské tajné služby a průzkumné orgány nezaznamenaly, že Ukrajinci hromadí u Charkova větší počet zbraní a vojáků, než jaký potřebují k obraně. To je větší selhání než jejich překvapující rychlý ústup.

Rusové si byli jistí, že Ukrajina nebude schopná učinit protiofenzivu, a nebudovali opevněné opěrné body v obranných pozicích. Když nemáte tohle vybudované, tak vám nezbývá nic jiného než co nejrychleji utéci někam, kde je možné to vybudovat.

Kritika se údajně ozývá i z řad ruských vojáků. Armádu pohanil i čečenský vůdce Kadyrov… Kdo stojí za takovým selháním? Nemůže být tato chyba vedena i s nějakým úmyslem?

Tomu bych nevěřil, to už je konspirace. Opakuje se to, že některé informace, které nejsou pozitivní, ruští velitelé filtrují, než je pošlou dál. Každý stupeň velení si k tomu něco přidá a nahoře ve velitelství v Kremlu dochází k jinému čtení situace, než jaké by odpovídalo požadavkům na frontě.

Druhá věc je, že tu pořád hraje roli, že konflikt trvá už přes půl roku. Rusům trvalo dlouho, než překonali ukrajinský odpor, a měli velké ztráty. Únava ruských jednotek je poměrně velká. A pokud nemají zálohy – a ty evidentně nemají, protože mobilizace nebyla a dobrovolnické prapory se teprve nedávno zformovaly a nasazeny ještě nebyly –, tak nemohou mít vysokou morálku, která by umožnila zastavit protiútok.

Ukrajinci velice chytře používají HIMARS nebo dalekonosné houfnice, případně i zbraně své výroby. Dokážou ničit ruské cíle díky výbornému zpravodajskému pokrytí. Daří se jim eliminovat i protivzdušnou obranu Rusů. Jednak díky tomu, že jim Američané dodali protiradiolokační střely HARM, a za druhé rozšířili portfolio prostředků, které ruší ruské drony. Izraelci údajně prodávají nějaké své technické prostředky pro boj s drony Polsku a Polsko je dodává Ukrajině. To všechno tvoří dohromady situaci, že se Ukrajincům daří postupovat v Charkovské oblasti.

Je z hlediska terénu snazší postup na severovýchodě Ukrajiny, kde se Ukrajincům daří, než na jihu, kde je ofenziva pomalejší?

Ukrajinská geografie je v této oblasti poměrně jednoduchá. Je to velká rovina. Takové ty opěrné body se budují hlavně v blízkosti vesnic nebo měst. Jediné úkryty, které vojenská technika může využít, jsou nějaké lesíky nebo lidmi vybudované stavby jako dálnice, železniční náspy a podobně. Nicméně díky využití technologií, jako jsou drony nebo satelity, je velmi těžké najít úkryt a využívat terén tak, jako to bylo možné ještě ve 2. světové válce.

Bude podle vás ukrajinská ofenziva v Charkovské oblasti znamenat zlom ve vývoji celé války? Je vhodný čas na optimismus?

Byl bych s optimismem opatrný. Faktem je, že Ukrajinci postupují a podařilo se jim zabrat poměrně značné území nazpět. Ale s tím, jak rychle postupují, si musí velice dobře připravit, jak toto znovu dobyté území obsadí, jak vybudují druhé sledy a jak oblast zajistí před případným ruským útokem.

Ukrajinci už v těchto oblastech měli vybudovaná svá postavení, mohou počítat s podporou obyvatel, ale infrastruktura je kompletně zničená – dodávky elektřiny, teplé vody atd. Čím hlouběji Ukrajinci postoupí, tím se jim prodlouží zásobovací trasy. Hrozí, že ty se pak stanou cílem ruských útoků, ať raketových, nebo leteckých.

Bude důležité, jak to Ukrajinci zvládnou. Nejen v charkovském směru, ale i v tom jižním. Tam bude postup Ukrajinců hrát velkou roli. Ruská vojska jsou tam sevřená mezi ukrajinskými ozbrojenými silami a řekou Dněpr. Mosty jsou přerušené, pontony stačit nemusí. Uvidíme, zda se potvrdí informace, že ruská armáda v Chersonské oblasti vyjednává o kapitulaci a odchodu. To by bylo velice významné. Svědčilo by to o tom, že ruská armáda nechce bojovat a že je její morálka nízká.

Budou mít na ofenzivu na jihu Ukrajinci dost vojáků i techniky?

Ze severovýchodu prosakují zprávy, že tam Ukrajinci měli převahu jedna ku pěti, nebo jedna ku osmi. Je to standardní. Když chcete vést útok, musíte mít převahu alespoň jedna ku třem, nebo jedna ku pěti.

Z hlediska lidské síly a vojenských jednotek nebudou mít ani na jihu Ukrajinci problém. Bude důležitější spíš to, zda budou mít dostatek techniky a vojenského materiálu. V tom jim částečně pomáhá ruský nekoordinovaný ústup v Charkovské oblasti. Získávají tam velké množství opuštěného materiálu a munice. Pokud to dokážou velmi rychle zařadit do služby a přesunout tam, kam potřebují, tak se to může stát příspěvkem k ofenzivě.

Když jsme spolu hovořili v srpnu, obával jste se, aby ve chvíli, kdy se ruský prezident Vladimir Putin bude cítit v koutě, nesáhl po taktické jaderné zbrani. Nemůže se tedy konflikt ještě vyostřit?

Zatím tomu nic nenasvědčuje. Byla by to zcela krajní možnost. V Moskvě stále panuje rétorika, že se speciální operace vyvíjí podle plánu a není potřeba nic řešit. Takže není nejmenší důvod ruskou veřejnost překvapit a použít taktické jaderné zbraně. To by neodpovídalo té informační linii, nebo spíš pohádce, kterou v Rusku vymysleli.

Vývoj války už kritizují i moskevští a petrohradští političtí zastupitelé. Ti dokonce kritizují ruského prezidenta Vladimira Putina. Ozývají se i ruští blogeři a známé osobnosti… Co to může způsobit?

Bude zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet vnitřní ruská informační a politická scéna. Když už proruští blogeři a frontoví zpravodajové hodnotí situaci tak, že je velice špatná pro ruskou armádu, a přes sociální síť Telegram se tyto informace dostávají k široké veřejnosti, tak je nutné na to reagovat. Určitě to bude mít dopady na případné pokračující nábory do dobrovolnických praporů. Protože když víte, že se situace nevyvíjí dobře, tak ochota se nechat naverbovat do takového průšvihu klesne.

Pořád je potřeba počítat také s tím, že západní sankce, které jsou v platnosti, časem navýší svůj dopad. Od začátku prosince se končí s odběrem ruské ropy. Dodávky plynu se snížily ze 40 na šest až devět procent. Platí embargo na čipy a technologie. Jsou to věci, které Rusko není schopné nahradit. A ani Čína to nenahradí, protože se bude bát, aby se kvůli tomu také nedostala na sankční seznam.

Situace na frontě se zřejmě trochu změní a tempo postupu Ukrajinců zřejmě trochu zpomalí. Předpokládám, že se zřejmě zpomalí v okamžiku, kdy dosáhne k Ruskem uznaným autonomním republikám Luhanské a Doněcké. To je území zabrané už v roce 2014. Konflikt začne mít jiný charakter, tam se může všechno změnit. Ale konflikt určitě neskončí letos. To by bylo velké překvapení. Rusko nic nezískalo. Výhoda u jednacího stolu by byla jednoznačně na straně Ukrajinců. To si myslím, že si Vladimir Putin nemůže z hlediska politického přežití dovolit.

A přiblížil se podle vás konec války?

Konec se mohl přiblížit, ale neznamená to, že se najednou budeme mít všichni rádi a už se nikde nebude střílet. Na demarkační linii mezi separatistickými republikami a Ukrajinou od roku 2014 neustále probíhaly konflikty a šarvátky podobně, jako se teď vyostřuje situace mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Můžeme být svědkem toho, že Rusko neuzná, že prohrálo, jen stáhne vojska a vybuduje obranu u Doněcké nebo Luhanské republiky.

Ukrajina už nebude mít sílu jít dál, a tak budou dál probíhat přeshraniční přestřelky a takto to bude pokračovat. Jediné řešení takového zamrzlého konfliktu by bylo politické. Další otázka je, jak by to bylo s Krymem. To je pro Rusko ještě citlivější.

Jak nyní může pomoci Západ?

Jediné, co může učinit, je pokračovat v tom, co už dělá. Dodávky materiálu a techniky a informací Ukrajině. Samozřejmě i finančně pomoci Ukrajině. Není důležitá jen činnost na frontě, ale také to, aby civilisté měli adekvátní podmínky k životu, teplo a stravu.

Další věc je, aby se držel sankční seznam a sledovalo se, jak se to dotýká hospodářství. A poslední věc, která je strašně důležitá, je, aby vlády vyřešily vnitřní situaci ve svých zemích, aby domácí obyvatelstvo bylo spokojené a nemělo pocit, že kvůli válce příliš strádá. Je to energetická politika vlády, kontrola inflace… Když vzroste vnitřní nespokojenost, vzrostou radikální tendence. To je balík, který si musí vlády hlídat, abychom měli šanci dostat Rusko zpět do neagresivních mezí a aby Rusko mohlo existovat jako evropský stát, který chce spolupracovat a agresivní politiku odmítne.