Ať si Ukrajina vyrobí zbraně sama. Evropa nestíhá, radši to zaplatí

Dánský model umožní Ukrajině získávat zbraně rychleji a ve větším počtu, než kdyby čekala na zbraně vyrobené v evropskými firmami. Důvodem je, že ukrajinský zbrojní průmysl pracuje kvůli nedostatku financí jen na 30 procent své kapacity.

„Ukrajina byla srdcem sovětského vojenskoprůmyslového komplexu, takže mají dost znalostí, když dojde na výrobu komplexních systémů,“ dodal pro list The Wall Street Journal Eric Ciaramella z Ruského a eurasijského programu s Carnegieho nadace.

Díky těmto prostředkům se nyní daří vyrábět ročně okolo 20 kusů houfnic ráže 155 mm 2S22 Bohdana, zatímco loni v prosinci to bylo jen šest. „Loni jsme čelili faktu, že technické možnosti ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu výrazně překračovaly možnosti ukrajinského rozpočtu,“ řekl generální ředitel firmy Ukrainian Armor Vladislav Belbas, která dodává díly pro Bohdany.

Dánský model ocenil minulý týden ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Uvedl, že Dánsko, které s touto formou pomoci přišlo jakožto první, poskytlo Ukrajině peníze na výrobu dělostřelecké munice, raket, dronů dlouhého doletu a houfnic.

Podle dánského ministra obrany Troelse Lunda Poulsena se k modelu už připojily Norsko, Švédsko a Litva. Zájem o něj mají i další země. Podobný přístup uplatňuje i Německo, Nizozemsko pak přímo uzavírá smlouvy s ukrajinskými firmami na výrobu konkrétních typů zbraní. Zmínil, že velké ukrajinské výrobní kapacity mohou lépe splnit potřeby nejen u zavedených zbraní, ale i u dronů.

Minulý týden se v Dánsku konal první summit nového uskupení zemí zahrnujícího Ukrajinu a 12 evropských států - pět severských zemí, tři pobaltské, Spojené království, Nizozemsko, Německo a Polsko.

Model je součástí úsilí konsolidovat spolupráci s cílem posílit Ukrajinu. Objevil se poté, co se Francii, Německu a dalším velkým zemím nepodařilo sjednotit EU za plánem společné pomoci v době, kdy hrozí, že po nástupu Donalda Trumpa může klíčová americká pomoc slábnout, uvedl list The Wall Street Journal.

Poulsen doufá, že příští rok se podaří takto Ukrajině poskytnout na výrobu zbraní nejméně 1,4 miliardy dolarů (zhruba 35 miliard korun). Stávající objem však má k tomuto číslu daleko, Dánsko poskytlo 180 milionů dolarů, Norsko přes 42 milionů a nově vyčlenilo Švédsko 20 milionů dolarů na výrobu střel a dronů dlouhého doletu.

Dánský model, kdy se poskytují peníze na přesně dané výrobky také snižují riziko korupce a snáze se kontroluje, jak dobře byly prostředky využity. „S dánským modelem můžeme zajistit, že poskytnuté prostředky půjdou na výrobu zbraní, které Ukrajina potřebuje nejvíce,“ dodal švédský ministra obrany Pål Jonson. „Mohou tak býti snáze splněny ukrajinské požadavky a ukrajinské potřeby na frontě,“ dodal.

Výhodou je i to, že snižuje tlak na spojence Ukrajiny, aby poskytovaly zbraně ze své výzbroje. „Jestliže zvýšíme výrobu na Ukrajině, budeme sami poskytovat méně zbraní a obnovíme své arzenály,“ řekl předseda vojenského výboru NATO, nizozemský admirál Rob Bauer.

U raket delšího doletu to také řeší problém s obavami západních zemí, které se je bojí dodávat, aby to nepobouřilo Moskvu a ta pak neeskalovala konflikt.

Iniciativa je dobrou možností, jak může Ukrajina získat více potřebné vojenské techniky, zbraní a munice, ale pomíjí slabiny.

Tou hlavní je, že výrobní podniky se nacházejí na Ukrajině, na jejíž území Rusko útočí raketami a střelami s plochou dráhou letu. Zasahovat může nejen samotné zbrojovky, jako když se terčem útoku balistickou raketou středního doletu stal areál firmy Južmaš v Dnipru, ale i energetickou infrastrukturu. Pokud bude pokračovat v útocích na energetickou síť, může továrny vyřadit i bez toho, aby byly přímo zasaženy.

Belbas už v lednu podle stanice ABC varoval, že Rusko své útoky stále více zaměřuje na ukrajinské zbrojovky: „To znamená, že nyní považují ukrajinské zbrojovky za velkou hrozbu.“

Problémem je i otázka některých surovin. Pro výrobu oceli je potřeba nejen železná ruda, která se těží u Kryvého Rihu, jenž bývá často ostřelován, ale také koksovatelné uhlí. To Ukrajina nyní získává především u Pokrovsku, kde je těžba ohrožena ruským postupem. Navíc se po dobytí Avdijivky snížily i koksárenské kapacity. Spoléhat proto jen na ukrajinské výrobní kapacity není rozumné a je potřeba rozvíjet i ty unijní.

Netýká se to jen samotné výroby zbraní, ale i návazných odvětví - tedy hutnictví a zpracování železa i barevných kovů, hornictví a výroby koksu i chemického průmyslu potřebných pro výrobu střelivin a paliv.