Dominik Hašek v Kyjevě: Rusové bombardují ukrajinské stadiony

(Od našeho zvláštního zpravodaje)

Dominiku, jsme tady spolu v Kyjevě. Jste součástí humanitárního konvoje neziskové organizace Post Bellum. Proč jste se rozhodl se přidat?

Protože vím, že jde o dobrou věc. Našel jsem si trochu času. Člověk má přece jenom rodinu, malý dítě, takže jsme to museli nejprve prokonzultovat doma. Ale ten týden jsem si na tuhle cestu našel. Na Ukrajině jsem teď podruhé od počátku války. Ta motivace je jednoznačná. Jde o dobrou věc, chtěl jsem pomoct.

Když jste byl na Ukrajině poprvé, za jakým účelem to bylo?

Poprvé to bylo v červnu, takže asi deset měsíců zpátky. Na rozdíl od letoška šlo více o moji soukromou výpravu, kdy jsem to sem jako Dominik Hašek přijel podpořit. Pozvala mě Ukrajinská hokejová federace, můj kamarád a bývalý spoluhráč Alexej Žitnik a ještě jeden člověk, se kterým jsem spolupracoval.

Vím, pod jakým tlakem je ukrajinský hokej. Z patnácti stadionů Ukrajinci ztratili sedm, které jsou buď v okupované oblasti, nebo v Charkově.

Na Ukrajině jste měl celou řadu schůzek, jednu například s ministrem sportu Ihorem Ždanovem. O čem jste spolu hovořili?

Tyhle schůzky jsou velmi důležité. Oba dva jsme se zaměřili na funkcionáře, politiky a sportovní soutěže, které podporují účast ruských sportovců ať už v mezinárodních soutěžích, tak i v jednotlivých domácích soutěžích v našem demokratickém světě. Já jsem kromě jiného kritizoval například šéfa NHL Garyho Bettmana a jednotlivé majitele týmů. Kritizoval jsem také vedení Mezinárodního olympijského hnutí. Sice tam jsou určité posuny správným směrem, ale pořád zdaleka ne dostatečné. I nadále mnohé olympijské soutěže umožňují účast ruských sportovců, a jsou tedy obrovskou reklamou na ruskou válku. A ta reklama následně stojí spoustu lidských životů. Každý funkcionář a případně majitel klubu NHL, který tuto reklamu na válku umožňuje, nese odpovědnost za tyto ztracené životy.

Také jsme si připomněli, že ve válce zemřelo již asi 400 vynikajících ukrajinských sportovců, většina na bojišti. Takže zatímco ruští sportovci běžně reprezentují, jezdí po světě a svým působením podporují ruskou válku, kterou nikdy neodsoudili, tak ukrajinští sportovci umírají. Shodli jsme se, že to jsou věci, o kterých je třeba co nejvíce mluvit, a především dělat maximum pro to, aby k nim nedocházelo.

Zmínil jste, že byste zakázal účast těch ruských sportovců, kteří neodsoudili válku. Pokud by ji veřejně odsoudili, bylo by podle vás v pořádku, aby nadále působili v NHL a dalších soutěžích?

Přesně tak. Už o tom veřejně i neveřejně mluvím prakticky od počátku ruského útoku na Ukrajinu v roce 2022. Psal jsem to jak vedení NHL, tak Mezinárodního olympijského výboru, a nabízel jim svoji pomoc. Doposud z jejich strany žádný zájem není. Jde o to, aby tyto soutěže nebyly reklamou na válku. Aby v nich nastupovali pouze ti ruští občané, kteří ruskou válku oficiálně odsoudí a budou dle toho i vystupovat. Tito ruští sportovci by pak mohli být těmi nejlepšími mírovými ambasadory.

Jak je na tom hokej na Ukrajině?

Ukrajinský hokej je na tom špatně. Čtyřicet procent stadionů tu nefunguje, byly vybombardovány. Jeden takový byl v Charkově, jiné na území zabraném ruskou armádou. Byl tu připravený program na pět let, od roku 2021 chtěli vybudovat 19 nových stadionů. První byl otevřen v Melitopolu dva měsíce před začátkem války, dnes je z něj údajně sklad pro ruskou armádu. Ten program samozřejmě padnul. Teď jde o jedinou věc, aby ukrajinský hokej přežil. Pokračuje tu poloprofesionální soutěž dospělých s asi osmi mužstvy.

Co však považuji za nejdůležitější, je, že zde malí kluci a holky pořád chodí trénovat a zahrají si párkrát za měsíc i mezi jednotlivými městy zápas či turnaj. Za to patří jejich rodičům a dobrovolným trenérům obrovský dík. Právě proto sem také jezdím, abych je v tom podporoval a poděkoval jim za to. Je to pro budoucnost ukrajinského hokeje, ale i celé země, hrozně moc důležité.

Co vás přimělo vstoupit do politiky a kandidovat do Senátu za TOP 09?

Člověk se nějak vyvíjí. Kdyby se mě někdo zeptal před dvaceti lety, jestli půjdu do politiky, tak bych mu řekl, že se zbláznil. Dnes to ale cítím jinak. Jako občan mohu především při volbách působit na naše zástupce, kteří pro nás připravují a schvalují zákony nebo vyhlášky. Jako senátor na to mohu mít vliv ještě větší. Chci prosazovat zákony a nastavovat pravidla tím správným směrem pro co nejlepší budoucnost naší země a jejích občanů. A chci to dělat jako senátor.

Jdete do toho s něčím konkrétním, máte vytyčené cíle?

Především chci říci, že dobrý politik by měl mít všeobecný přehled. Hodně mi záleží na sociálních programech, které mě zajímají. Jde například o děti z finančně hůře postavených rodin. Chci, aby měly co nejlepší podmínky pro studium a další aktivity včetně sportovních. S tím souvisí i otázka matek samoživitelek či otců samoživitelů.

Zajímá mě určitě také zahraniční politika a bezpečnost země. Státy kdysi vznikaly proto, aby chránily své občany. A to musí platit i nadále. Naším největším nepřítelem je dnes Rusko. Nebezpečné je bohužel všechno, co s ním souvisí, takže například i pobyt ruských občanů na našem území, kteří veřejně vystupují. A samozřejmě také práce našich občanů na území Ruské federace. Oni tam vytváří hodnoty, které Rusko následně používá proti nám. A to stojí opět lidské životy našich spojenců a případně i ty naše.

Zmínil jste otázku matek samoživitelek nebo dětí z chudších rodin. Už máte plán, jak takovým lidem pomoci?

Nebudu mluvit o nějakém konkrétním plánu. Určitě ale chci spolupracovat s lidmi, kteří se o tuto problematiku zajímají. A určitě do toho chci zasahovat. Nebudu ale teď říkat, že už v tomto směru mám připravený nějaký konkrétní plán. Teď se musím především soustředit na začínající kampaň, která vyvrcholí v zářijových volbách do Senátu.

Pokud byste se stal senátorem, kam byste se chtěl posunout potom? Pamatuji si z videí po Naganu, že lidé skandovali „Hašek na Hrad“. Chtěl byste být třeba prezidentem?

Je to stejné jako v hokeji, člověk se na něco soustředí, dosáhne toho a pak chce něco víc. Teď se ale chci soustředit na to, abych se stal senátorem. Pak se budu zaměřovat na to, abych byl tím nejlepším senátorem. A co bude potom, za pět deset let? Těžko říct.

Co říkáte na to, že kapitán z Nagana Vladimír Růžička kandiduje do europarlamentu za PRO Jindřicha Rajchla?

Nejsem podporovatelem Rajchla. Jak že se jmenuje? Jindřich? No, nemám radost z toho, že je Vláďa součástí té skupiny, nebo těch PRO nebo jak se jim říká. Je to můj kamarád, zažili jsme toho hrozně moc. Od šestnácti jsme se potkávali v národním týmu jako junioři, a mým kamarádem také zůstane. Samozřejmě nemám radost, jakým směrem se vydal v politice, a spíš mě překvapuje, že něco takového vůbec přijal. Kandiduje ale z poslední pozice, takže nemá šanci. Navíc v angličtině nikdy nevynikal.

Takže vás to nepřekvapilo?

Nepřekvapilo mě to, poslední rok se o tom mluvilo. Někdo mi i volal, že se Vláďa sešel s Rajchlem. Ale s tou jeho angličtinou fakt nevím. Neumím si navíc představit, že by jeho život měl být mezi Štrasburkem a Bruselem.