Dana Drábová: Zvykli jsme si, že žijeme v pohodě. Jenže 30 let jsme měli jen oddechový čas

„Riziko je naštěstí mnohem menší, než bylo prvního půl roku poté, co ruští okupanti elektrárnu obsadili, protože v té době byly přinejmenším čtyři bloky v provozu. Od září 2022 jsou ale všechny bloky odstaveny, což znamená, že zásoby, které by mohly uniknout v případě nějaké ošklivé události, jsou daleko menší než u bloku za provozu. I potřeba chladicí vody je přiměřeným způsobem menší,“ uvedla Drábová k současné situaci Záporožské jaderné elektrárny.

Nebezpečí ale nepopírá: „Riziko tam stále existuje. Problémem je, že jaderná elektrárna je na frontové linii, a je neoddiskutovatelné, že tvoří svým způsobem vojenskou základnu pro Rusy. Ale znovu zopakuji – riziko se výrazně snížilo.“

Za klíčové pro zajištění bezpečnosti považuje právě včasné odstavení jednotlivých bloků, což se ukázalo po zničení hráze Kachovské přehrady: „Byly-li by ty bloky v provozu, musely by být odstaveny. Na chlazení bloků v provozu by voda z Dněpru po zničení Kachovské přehrady nestačila. Nicméně když se podíváme, stačí i na Google Maps, uvidíme speciální nádrž, která tam byla pro potřeby nějaké mimořádné situace vybudována. Slouží čistě k zajištění chlazení bloků a jako zásobárna technologické vody. Tahle nádrž je doplňována jednak z průtoku a jednak z těch vrtů.“

Drábová uvedla i důvod, proč nádrže a vrtané studny vznikly: „Po havárii v jaderné elektrárně Fukušima prošly všechny evropské a valná část světových elektráren jaderných zátěžovými testy. Zátěžovými testy prošla i Záporožská jaderná elektrárna a jedním ze scénářů bylo, že dojde ke zničení hráze v Nové Kachovce, takže personál elektrárny a jejich technická podpora věděly, co se stane. Tehdy se počítalo se zemětřesením, i když to tam není příliš pravděpodobné. Proto se tam začaly dělat ty záložní vrty, které však podle mě nestačí na to, aby se dal některý z těch bloků uvést do provozu a řádně chladit, ale stačí to na odvod toho tzv. zbytkového tepla.“

Podle Drábové je velmi podstatné, že v elektrárně působí inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii: „Považuji za velký úspěch generálního ředitele Mezinárodní atomové agentury pana Rafaela Grossiho, který tam několikrát dojel a vyjednal kontinuální přítomnost čtyř pracovníků mezinárodní agentury. Střídají se v pravidelných rotacích po zhruba šesti týdnech, ale taky už se stalo, že tam zůstali tři měsíce, protože nebylo možné rotaci provést. Monitoring na místě považuji za důležitý, i když není možné chodit všude.“

Drábová za problém považuje neutuchající ruské útoky na ukrajinskou energetiku, které vedou k blackoutům. „Rusové využívají jako jeden z kamínků válečné strategie uvést vás do zoufalství. To, že dneska nemáte proud, vás opravdu do zoufalství může vést. Zatím na Ukrajině nefunguje to, že je Rusové cílevědomě připravují o základní životní potřeby.“

„V současné chvíli hlavní riziko spočívá v tom, že Rusové systematicky a účinně ničí celou ukrajinskou energetickou infrastrukturu včetně transformátorů, rozvoden, linek velmi vysokého a vysokého napětí. To jaderné elektrárny, i když nejsou přímo předmětem nějakého cíleného útoku, vůbec nemají rády. Hlavní starost je vždycky, když se to stane, tak rychle dodávky proudu obnovit,“ řekla předsedkyně a dodala, že prioritou je obnovit napojení jaderných elektráren.

Drábová zdůraznila, že pro Ukrajinu jsou klíčové právě zbylé jaderné elektrárny: „Devět jaderných bloků v provozu zajišťuje zhruba 20 procent výroby elektřiny pro Ukrajinu. Jejich výkon nutně potřebuje. Ukrajina je na tom špatně. Fakt špatně. To je opravdu pro Ukrajinu jeden z klíčových problémů. Teď je léto, ale zima se neúprosně blíží. Moc dobře se přežít nedá, protože ukrajinské paneláky sovětského typu, ty prostě nevytopíte.“

I tento problém lze ale zmírnit, podotkla: „Částečně jim můžeme pomoci, ale jenom v západní části Ukrajiny tím, že došlo k dokončení propojení přenosových soustav mezi evropskou a ukrajinskou přenosovou soustavu, takže například Slovensko nabízí, že může pomoci. Nebude to stačit, ale každá troška je dobrá.“

V tomto smyslu ocenila i budování fotovoltaiky a dalších bezemisních zdrojů: „Každý fotovoltaický panel, každá větrná elektrárna je dobrá, protože situace, které na Ukrajině bohužel jsou, ukazují, že decentralizovaná výroba má svůj velký význam. Hůře se do ní trefuje.“

Jádra se však Kyjev podle Drábové nevzdá: „Myslím si, že Ukrajina počítá s tím, že její energetika bude kombinací jaderné energetiky a obnovitelných zdrojů, trochy plynu a vodních elektráren. U těch je kapacita velká, ale obnovit je bude trvat velmi dlouho. V každém případě Ukrajina s jadernou energetikou počítá. Viděli jsme to i na vámi zmíněné mírové konferenci, kde Česká republika spolupředsedá s Francií a Japonskem skupině, která se zabývá jadernou energetikou, zejména jadernou bezpečností. Skupina má už docela dobré výsledky a máme řadu věcí, jak Ukrajině pomoci technicky i ve válečné situaci. Za tři čtvrtě roku práce té skupiny mi připadá, že to vůbec není málo.“

Konference podle ní proto byla úspěšná: „Osm desítek států se rozhodlo podepsat společnou deklaraci. Příznivci Ruska říkají jenom 80, ale to vůbec není málo, když 80 států najde společnou řeč. Všem muselo být jasné, že se tam nedohodnou žádné konkrétní kroky kromě pokračování v pracovních skupinách.“

Podle Drábové Kyjev počítá i s opětovným zprovozněním Záporožské jaderné elektrárny: „O obnovení provozu některého z bloků elektrárny jistě uvažují obě strany, jak ruská, tak ukrajinská.“

Není si jistá, kdy by to bylo možné, protože nemá úplně aktuální informace o situaci s chladicí vodou. „Možná by šel spustit jeden blok. Více ale zřejmě ne, do té doby, než se hráz Kachovské přehrady obnoví.“

Po skončení války se však situace hned neznormalizuje: „Když se například podíváme na konec druhé světové války, tak v některých lidech je představa, že se podepsalo příměří a bylo po válce. No to tedy nebylo. Ještě deset let po kapitulaci Německa se Evropa léčila a některé oblasti byly ve válečném stavu.“

Postup ruských jednotek přes černobylskou elektrárnu na počátku války větší riziko nepředstavoval. Drábová se jeho možnými důsledky sama zabývala ještě před útokem Ruska: „Někdy v listopadu 2021 mi volal jeden kamarád z pozice důstojníka generálního štábu a říkal – hele, představ si takový scénář, že by v oblasti okolo Černobylu probíhaly nějaké vojenské operace. Co by to tak znamenalo? Říkala jsem mu: ‚To jste upadli na tom genštábu? Co si to tam hrajete za válečný hry?‘ Probírali jsme to asi hodinu. Závěr byl jednoznačný a pořád trvá – nic, co by se přihodilo v zóně okolo Černobylu a v bývalé elektrárně, nebude mít jiné než lokální důsledky.“

Drábová se pak už problému nevěnovala: „Nicméně se probudím 24. února 2022 a Rusové se posunují z běloruského směru pěkně na Kyjev přes Černobylskou zónu. Já říkám, a to ty pacholci (na genštábu) věděli? A ukazuje se, že to asi věděli. Pod pláštíkem cvičení tam Rusové soustředili 200 tisíc lidí, spoustu techniky. Asi jsme to nechtěli vidět. Obecně. Myslím, že my jsme si nějak zvykli, že svět není kruté místo k životu, že je to docela pohodlné místo a nemusíme se věnovat takovýmto věcem, a to nemyslím jenom jaderný útok. Obecně jsme si zvykli, že žijeme v pohodě. Jenže jsme měli 30 let akorát oddechový čas a svět je zase těžko předvídatelné a kruté místo k životu. Měli bychom si pořád rozšiřovat povědomí o tom, že se o sebe musíme umět postarat. Nikdo se o nás nepostará úplně stoprocentně, možná ani padesátiprocentně tak dobře, jako to dokážeme my, když víme, co máme dělat.“

Proto se domnívá, že by se měli lidé připravovat na nebezpečí a dobrá jsou i pravidla z branné výchovy, že si je třeba lehnout nohama k epicentru jaderného výbuchu: „Tváří k zemi znamená nejlepší možnou ochranu před opravdu velmi intenzivním světelným zářením, nikoliv radiací, ale světelným zářením, které vás dokáže oslepit.“

Nasazení jaderných zbraní na Ukrajině přesto nepovažuje za pravděpodobné, i když různí ruští radikální politici nebo propagandisté o jejich použití mluví. „Mně to vždycky připomene pohádku Kubula a Kuba Kubikula. Barbucha se vždycky nafoukl, když se ho někdo bál. Mají velmi efektivní informační politiku a vyrábějí Barbuchu, ale nemyslím si, že k použití taktické jaderné zbraně dojde. To už by muselo být opravdu naprosté zoufalství. Ráže je od jedné kilotuny do patnácti dvaceti kilotun. To znamená někde mezi granátem a bombou Little Boy shozenou na Hirošimu. To nedává smysl. Termobarickou zbraní dosáhnete úplně stejných účinků. Dneska se ta technika tak posunula, že taktické jaderné zbraně kromě nějakého psychologického efektu význam fakt nemají,“ myslí si Drábová.

Uvedla, že nebezpečím jsou strategické jaderné zbraně. „To je jiný případ a Rusko jich má o 1600 více, než by bylo potřeba, protože ideální představa je, že nebude mít žádnou, což se nestane. Použití strategické jaderné zbraně, což je megatuna a víc, znamená, že se rozjedou nevratné mechanismy, které zajišťují odvetu. A to si snad každý lucidní člověk rozmyslí.“

Drábová připomněla, že jaderný kufřík není nějaké tlačítko, které se zmáčkne a vyletí raketa: „To je soubor kódů, které musí být někam zadány – a pak se rozjedou jednotlivé kroky. Zatím vždycky v historii studené války se v řetězci našel člověk, který to prostě neudělal.“ Odveta už je však automatická.