Česká vláda podpoří běloruské disidenty. Kancelář by mohli mít na podzim

Svjatlana Cichanouská navštívila Prahu minulý týden, hlavním cílem její cesty bylo přesvědčit českou vládu, aby z připravované novely zákona označovaného jako Lex Ukrajina, vyjmula zmínku o Bělorusech, jakožto o občanech agresorské země. Aktuální stav je podle ní vůči lidem, kteří režim nereprezentují, diskriminační.

„Bělorusové budou moci získat povolení k pobytu a studovat v České republice. Zmínka o Bělorusku bude z návrhu zákona vypuštěna a po nějaké době české velvyslanectví obnoví vydávání víz. Doposud se v Bělorusku víza nevydávají,“ sdělil Novinkám šéfporadce bělourské opozice Franak Viačorka s tím, že doufá, že vláda slib splní.

Řeč přišla také na potenciální otevření jakési styčné kanceláře, kterou by představitelé běloruské opozice mohli využívat pro konkrétní pomoc svým krajanům. Návrh, se kterým přišel loni prezident Miloš Zeman, podporovala už předchozí garnitura Andreje Babiše a současná vláda se zavázala, že v úkolu nepoleví.

„Bylo nám navrženo otevření organizace v Česku, která by byla podporována ministerstvem zahraničí. Nebude však mít žádný oficiální status, protože české MZV nechce přijít o své velvyslanectví v Minsku,“ uvedl Viačorka.

Jeho slova korespondují s vyjádřením, o které Novinky poprosily šéfa české diplomacie Jana Lipavského (Piráti) chvíli po setkání s Cichanouskou.

„Hájit demokracii a lidská práva je pro nás prioritou. Když si v Česku běloruská opozice kancelář otevře, tak jsem připravený to podpořit. Konkrétní návrh nepadl, zatím tedy nemáme nic konkrétního, ale je důležité, aby zaznělo, že ministerstvo zahraničí tento krok neblokuje, právě naopak,“ řekl Lipavský.

„Diplomatický status kanceláře by byla věc na delší debatu. V tuto chvíli je pro nás důležité udržet nás zastupitelský úřad v Minsku z důvodu pomoci tamním zastáncům lidských práv, nezávislým novinářům a akademikům,“ dodal.

Viačorka potvrdil, že žádné konkrétní přísliby nepadly, ale za realistický termín otevření považuje letošní podzim. „Nezávisle na tom se chystáme jmenovat zástupce v České republice, který bude udržovat kontakt s českou vládou,“ avizoval Viačorka.

Jakýmsi hlavním přístavem pro běloruské uprchlíky, perzekvované aktivisty a disidenty je pobaltská Litva. Ta je také zatím jedinou zemí v Evropské unii, jež ve svém hlavním městě zřídila kancelář, kterou akreditovala jakožto „demokratické zastoupení Běloruska“.

Litevská vláda nad tímto krokem dvakrát nepřemýšlela. „Byl to symbolický krok, ne nijak zásadní, prostě pokračování toho, co jsme dlouhá léta dělali,“ řekl Novinkám bývalý ministr zahraničí Linas Linkevičius, který v současnosti působí jako poradce litevské premiérky.

„My nejsme velvyslanectví a chápeme, že se jako velvyslanectví nemůžeme chovat. Ale naši lidé potřebují pomoc. Pomoc s právními otázkami, úředními dokumenty, vízy, studentskými záležitostmi a tak dále,“ popsala Novinkám fungování kanceláře Anna Krasulinová, mluvčí Cichanouské.

Netají se tím, že svou šéfku považuje za legitimně zvolenou prezidentku Běloruska. Ostatně zfalšované volby z roku 2020 neuznávají ani státy EU, včetně Česka.

„Jako každá jiná hlava státu, bojuje za zájmy svých lidí. To je její hlavní role. Naším cílem je, aby státy nepovažovaly režim Alexandra Lukašenka za legitimní, a naopak legimitizovali Svjatlanu a její úřad,“ řekla Krasulinová.

Podle zástupců opozice není v pořádku, že některé státy s běloruským diktátorem stále komunikují přes velvyslance. „Můžete fungovat na bázi charges d'affairs. To by bylo lepší, protože velvyslanec musí Lukašenkovi říkat ‚pane prezidente‘. Ukazuje to, že český stát toho člověka respektuje a legitimizuje,“ kritizuje Krasulinová.

V tomto bodě souhlasí i bývalý litevský ministr Linkevičius. „Nemůžeme změnit režim. To je na Bělorusech. Ale můžeme zajistit, že ti, kteří tam páchají zločiny, neuniknou trestu. Dále je potřeba podporovat opozici, lidskoprávní organizace, perzekvované studenty a tak dále. A za třetí, nedat Lukašenkovi ani špetku naděje, že bude někdy legitimizován,“ vysvětluje.

Podle Linkevičiuse běloruský diktátor Lukašenko čeká, že vše vyšumí a svět na jeho zločiny zapomene. „Čas běží, lidi si zvykli a on bude zase v očích světa prezidentem. Takže co dělat? Spravedlnost, zodpovědnost, trest. Silná finanční a materiální podpora perzekvovaným občanům. A neuznávání jeho osoby,“ apeluje.