Bývalý konzul Votápek: Rusové válku prohráli. Situace v Mariupolu ale umožňuje další jednání

Soudě podle toho, co měli v operačních mapách a co prosáklo z Kremlu, je zjevné, že plánem byla změna režimu na Ukrajině a odtržení podstatné části jejího území, v podstatě tedy celou Levobřežní Ukrajinu a pás podél pobřeží Černého moře až k Moldávii. To by si Rusové připojili k sobě. Ukrajině by zbylo území, které by připomínalo Bělorusko. Byl by to poměrně stále ještě územně rozsáhlý stát, ale bez přístupu k moři a zcela závislý na Rusku. S dosazeným loutkovým režimem.

Je naprosto zřejmé, že se jim to nepodařilo a nepodaří. Změnit režim v Kyjevě se jim určitě nepodaří, naopak lze očekávat, že v nejbližších svobodných volbách na Ukrajině se veškeré relevantní politické síly ostře vymezí proti Rusku. Nepodařilo se jim naplnit ani plán územního zisku. Ofenziva byla zastavena za Chersonem před Mykolajivem. Takže se jim nepodařilo, a doufejme ani nepodaří, dobýt Oděsu. Ale získali velkou část území, Chersonskou oblast a oblast kolem Mariupolu. Takže teď mají pozemní spojení mezi Ruskou federací a Krymem. Lze očekávat, že se pokusí alespoň toto území udržet a prohlásit to za svůj válečný cíl a tvrdit, že to je to, proč tu válku spustili.

Ano, Rusové prohlásili, že dobyli Mariupol, ale není to zcela přesné, protože neobsadili Azovstal. To znamená, že zůstává kapsa odporu. Rusové to prohlásili zejména z propagandistických důvodů, aby mohli prezentovat nějaký úspěch. Teď se může otevřít cesta k jednání s Ukrajinou a prezidentem Zelenským, protože obránci z Azovstalu nebyli zabiti ani zajati, v ocelárnách stále jsou a Rusové je mají přestat i bombardovat. Takže vojáci v ocelárnách mohou nějaký čas přežívat, i když mizerně a s nedostatkem potravin.

Samozřejmě, že prezident Zelenskyj dává najevo, že pokud Rusové tyto vojáky zajmou a zabijí, což už se některým zajatým Ukrajincům stalo, tak nemá dál o čem s Ruskem jednat. Rusové si vytvořili meziprostor. Vojáci nejsou ani zajatí, ani zabití, ale jsou obklíčení. Uvidíme, co bude dál. Pro Mariupol se nic nemění, je ve stejném stavu jako před dvěma nebo třemi dny.

Doufejme, že ne. Doufejme, že si ruská strana uvědomila, že ve 21. století, v době sociálních sítí a chytrých telefonů se tyto zločiny nedají páchat, aby o nich nevěděl celý svět. Doufejme, že nebudou zabíjet, znásilňovat a týrat obyvatele Mariupolu. I tak jsou ti obyvatelé v nezáviděníhodných podmínkách, město je zničené, rozbombardované, infrastruktura nefunguje a v podstatě se tam nedá žít. Rozhodně ne tak, jak jsme v Evropě zvyklí a jak byli zvyklí i obyvatelé Mariupolu.

Jinými slovy, oni budou chtít určitě odtamtud odejít a je otázka, kam se jim podaří odejít. Rusové obnovili jakousi středověkou praktiku zajímání obyvatelstva a nuceně vyvezli statisíce, možná už i celý milion Ukrajinců do Ruska. Část až na Dálný východ, tam je pravděpodobně hodlají usídlit, uvrhnout do novodobého nevolnictví, nebo bůhví, co tam s nimi chtějí dělat. Může se stát, že obyvatelé Mariupolu odejdou buď sami, nebo proto, že je Rusové donutí.

Pravděpodobně je to gesto, kterým chce popřít obvinění Západu, že se vojáci dopouštěli válečných zločinů. Vyznamenal je proto, aby to vypadalo, že dobře plnili zadání. Nutno podotknout, že ruská armáda se z bitvy o Kyjev musela s hanbou stáhnout, takže nechápu, proč vrchní velitel nějaká vyznamenání rozdává.

Rusové teď mohou Ukrajincům říct, že když jim v něčem ustoupí, tak obráncům z Azovstalu dovolí odchod do třetí země, nebo je vezmou do zajetí, ale budou se k nim chovat slušně podle Ženevských konvencí apod. Je to karta, se kterou ruská strana bude hrát.

Je téměř jisté, že se pokusí k 9. květnu prezentovat svou prohranou válku jako úspěšnou operaci. To, jestli mu to bude věřit ruská veřejnost, je druhá věc. Že mu to nebude věřit ukrajinská veřejnost a celý svět, je jisté.

Nemyslím, že válka skončí tak brzy. Základní problém je, že Rusové válku prohráli, ale ještě si to nechtějí připustit a neuznávají to. Zatím o tom vědí jen ti, co dokážou hledět trochu do budoucnosti. Ukrajinci už vědí, že válku vyhráli, minimálně v morálním slova smyslu, ale ještě ji nevyhráli na bojišti.

Rusko se sice bude snažit během přehlídky 9. května prezentovat své vítězství, ale nebude spěchat s ukončením bojů na Ukrajině, dokud neutrpí nějakou zdrcující porážku. Ukrajina také nebude spěchat s uzavíráním míru, protože momentálně Rusko okupuje velkou část jejího území a prezident Zelenskyj jasně řekl, že hodlá bojovat a území osvobodit.

Takovou raketu má smysl vystřelit jen v případě, že by nesla nukleární hlavici. Je to podle mě jen gesto, kterým chce Rusko připomenout, že má zbraně hromadného ničení, kterými dokáže zasáhnout kohokoliv na zeměkouli. Ale my to dobře víme, umíme s tím žít už 70 let, od té doby, kdy Rusové vyzkoušeli svou první jadernou bombu. Test rakety na tom vůbec nic nemění.

Že má Ruská federace schopnost zasáhnout území jednotlivých západních zemí, včetně Spojených států amerických, Velké Británie atd., že je schopná zasáhnout jakékoliv území na světě, o tom není sporu. Ruské strategické síly jsou schopny zničit život na této planetě. Jestli k tomu mají o jednu raketu víc nebo méně, to žádnou roli nehraje.

Neznám operační charakteristiku Sarmatu a asi ji nezná nikdo kromě konstruktérů, protože to bývá střežené tajemství, ale neumím si představit, že by raketu Rusko střílelo přes jižní pól. Cesta by byla strašlivě dlouhá a doba letu by se neúměrně prodloužila. To by pouze dalo Američanům nebo cizí zemi čas na to, aby zareagovala a připravila svou obranu. Myslím, že z vojenského hlediska je nejsilnější přímý útok z ponorek umístěných někde při pobřeží USA. Tam je ten čas nejkratší a úder by byl zničující.

Já ten výrok nezaznamenal, ale ano, teoreticky by celý svět měl být připraven na to, že se ruské vedení může zbláznit a může použít jadernou zbraň. Ani ne tak k tomu, aby zasadilo Ukrajině zničující termonukleární úder, který by vymazal Kyjev a všechna jejich města z mapy. To nepředpokládám. Ruské vedení se může pokusit změnit situaci na bojišti a nasadit taktické jaderné zbraně (ty nejmenší ruské jaderné zbraně mají 0,4 kilotuny nebo 0,8 kilotuny), tím zničit nějakou vojenskou sílu na jistém území a otevřít ho pro případný útok ruských tanků a pěchoty, která by byla oblečena do protichemických obleků.

Je to představitelné, i když je to šílené. Nelze vyloučit, že se k tomu ruská generalita v nějakém pro ni zoufalém okamžiku uchýlí. Je dobře, že Velká Británie a USA ujistily, že v takovém případě si nechávají právo použít podobný typ zbraní pro podobné účely, tedy pro zásah ruského vojenského logistického centra, skladů, křižovatek apod. Ale bavíme se o velmi nepravděpodobné variantě. Použít jaderné zbraně na evropském válčišti je mimo zdravý rozum.

Obrana proti tomu neexistuje. Existují pouze možnosti, jak snížit jeho následky, nebo pravděpodobnost toho, že se k tomu ruská strana uchýlí. Následky snížím tím, že vybavím svou armádu odpovídajícími ochrannými obleky a vybavením a obyvatelstvo upozorním, co dělat v takové šílené variantě. Ale upřímně řečeno, když se dostanete do blízkosti výbuchu jaderné pumy, tak vám žádné protichemické obleky nepomohou. Do jisté míry se s tím nedá nic dělat, musíme se s tím naučit žít. A musíme snížit pravděpodobnost toho, že se to stane, tím, že dáme Ruské federaci zcela jasně vědět, že reakce bude zdrcující, nekompromisní a že bude Rusko bolet mnohem víc, než by jejich útok bolel Ukrajinu.