Budapešť vytahuje kartu maďarské menšiny v ukrajinském Zakarpatsku

Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó v úterý zabránil, aby se jeho ukrajinský kolega Dmytro Kuleba v Bukurešti oficiálně setkal se šéfy diplomacií členských států Severoatlantické aliance. Po zásahu Maďarska a Turecka pozvali Kulebu pouze na neformální večeři.

Szijjártó se nechal slyšet, že s účastí Kuleby na oficiálním jednání ministrů zahraničí NATO nesouhlasil proto, že Kyjev dlouhodobě omezuje práva maďarské menšiny žijící v Zakarpatsku.

„Nesouhlasíme s jednáním NATO–Ukrajina, dokud Maďaři v Zakarpatsku nezískají zpět svá práva, na která mají nárok,“ řekl Szijjártó.

Území Zakarpatska patřilo uherskému království, pak Československu, v období druhé světové války Maďarsku, které bylo spojencem nacistického Německa, po ní Sovětskému svazu a nyní je součástí Ukrajiny. Tyto historické reminiscence vrhají stín i na dnešní vývoj kolem Zakarpatska v době, kdy Ukrajina čelí ruské invazi.

Vlna uprchlíků před ruským bombardováním směřovala v prvních měsících války také přes Zakarpatsko do Maďarska a na Slovensko, které jim podaly pomocnou ruku. Část uprchlíků z východní části Ukrajiny vyčkává na vývoj situace přímo v Zakarpatsku. Muži z této části Ukrajiny bojují na frontě a jsou mezi nimi také příslušníci maďarské menšiny.

V Zakarpatsku žije asi 150 tisíc Maďarů, kteří si udržují svou identitu a mají úzké kontakty na Maďarsko. Politici z Budapešti často nehledí na hranice a s oblibou mluví o 15milionovém maďarském národu. Počítají do toho příslušníky maďarských menšin v Rumunsku, na Slovensku, v Srbsku i na Ukrajině.

Hned po změně režimu v roce 1989 předseda maďarské vlády József Antall vyhlásil, že v duchu se cítí být premiérem 15 milionů Maďarů, což v sousedních zemích vyvolalo vlnu nevole.

Podobný tón zaznívá i od současné politické reprezentace. Maďarský premiér Viktor Orbán (59) se nedávno objevil na fotbalovém utkání v Budapešti se šálou kolem krku, kterou zdobila mapa Velkého Uherska, na což podrážděně reagovaly okolní státy.

Szijjártó svými slovy o právech Maďarů v Zakarpatsku zřejmě narážel na skutečnost, že Ukrajina postupně zavedla jazykový zákon, který omezil používání jazyků menšin v úředním styku. Ukrajinština byla stanovena jako jediný úřední státní jazyk. Za používání jiného jazyka kromě ukrajinštiny v úředním styku hrozí pokuta. Jazykový zákon se nevztahuje na soukromou konverzaci a náboženské obřady.

Proti jazykovému zákonu protestovala jak Moskva, tak i Budapešť. Benátská komise, jakožto poradní orgán Rady Evropy, považuje za důležité, aby ukrajinský jazykový zákon nezpůsoboval napětí mezi Ukrajinci a národnostními menšinami žijícími na Ukrajině.

„Nebezpečí vidím v tom, že náš mateřský jazyk považuje zákon za cizí jazyk,“ uvedla Ildikó Oroszová, předsedkyně maďarských pedagogů v Zakarpatsku. „Bohužel, stát si místo dialogu vybral cestu zákona,“ dodal rektor maďarské univerzity v Beregovu István Csernicskó.

Na to, že jde o ožehavé téma, poukázala letos v březnu i místopředsedkyně ukrajinské vlády Iryna Vereščuková, když měsíc po zahájení ruské invaze na Ukrajinu na sociální síti kritizovala, že ani země bývalého Sovětského svazu se nechovají tak, jak se nyní – během ruského vpádu na Ukrajinu – chová vedení Maďarska. Zároveň položila otázku, zda Budapešti jde o laciný ruský plyn, anebo má zálusk na Zakarpatsko.

„Budapešť nepodporuje sankce. Nejenže neposkytuje zbraně, ale ani zbraně z jiných zemí nesmí přes maďarské území. Ještě trochu a oficiální rétorika Budapešti bude otevřeně proruská. Co to je? Chcete levný ruský plyn? Anebo možná chcete naše Zakarpatí?“ napsala Vereščuková.