Velení padlo, nás čeká smrt nebo vězení, popsali manželkám mobilizovaní vojáci

Ačkoli vojenské registrační a odvodové úřady slibovaly nejméně dvoutýdenní výcvik, nově mobilizovaní vojáci skončili v první linii bez něj. Jediné, co se podle serveru naučili, bylo kopat příkopy. V polovině října přesto příslušníci 6. a 7. roty 423. gardového Jampojského motostřeleckého pluku skončili v místech největších bojů.

Jejich pluky vedli dva velitelé, určení ze stejné skupiny mobilizovaných, tedy bez jakékoli vojenské zkušenosti. Jeden z nich padl při ostřelování, druhý byl vážně zraněn. Celkem 27 přeživších příslušníků těchto pluků tak bylo donuceno se stáhnout.

Skončili v opuštěném domě v ukrajinském městě Svatove. Před týdnem se jim podařilo zkontaktovat rodinu, převážně manželky. Novaja Gazeta tři z nich vyzpovídala.

V dopise adresovaném moskevské vojenské prokuratuře ženy uvedly, že se jejich muži rozhodli stáhnout z první linie a vrátit se na základnu kvůli chybějícímu vedení a nedostatečné komunikaci ze strany ruského velitelství.

„V tu chvíli velitelství začalo komunikovat a vyhrožovat jim soudem za dezerci, pokud se okamžitě nevrátí na bojiště. Tam ale nemohou, protože nemají potřebné vybavení ani velení,“ uvedly manželky mobilizovaných.

Muži podle všeho narukovali do ruské armády jako patrioti dobrovolně. Jejich nadšení ale pravděpodobně opadlo, když se dozvěděli, že z předchozí skupiny mobilizovaných, kteří byli na frontu vysláni o týden dříve, se jich po ukrajinském ostřelování vrátilo jen 20 z 96.

Stejný osud potkal také příslušníky 6. a 7. roty 423. gardového Jampojského motostřeleckého pluku, když byli v polovině října vysláni do lesa poblíž Svatoveho. Okamžitě se totiž dostali pod ukrajinskou palbu.

V pátek 25. října, den před stažením, se podle jedné z manželek ocitli vojáci pod nepřetržitou půldenní palbou. „Leželi tam v nějakém lese a nemohli ani zvednout ruku. Čelili dělostřelecké i minometné palbě. Jeden z velitelů zemřel, druhý se vážně zranil. Mnozí měli otřes mozku či protržené ušní bubínky,“ převyprávěla příběh jedna z manželek.

Převaze zbraní její manžel a další členové pluku čelili s pouhými samopaly. Jeden z vojáků se později, když se jim podařilo stáhnout, ozval manželce s tím, že půl dne ležel nehnutě na zemi, aby ho nespatřil dron, který nad nimi prolétal.

V noci na sobotu 26. října se mužům podařilo vyplížit se z lesa zpátky směrem k základně. Tam jim ale bylo řečeno, že na základnu se nikdo nevrátí, pokud není zraněný.

Přeživší nezranění se ale odmítali vrátit do první linie, protože chtěli žít. „Nabídli jim nové vybavení, neprůstřelné vesty a helmy. Nebo vojenský soud,“ citovala Novaja Gazeta jednu z manželek.

Právě na své ženy se vojáci obrátili ve chvíli, kdy za nimi údajně přišel generál s tím, že pokud se okamžitě nevrátí, čeká je pět až sedm let ve vězení za dezerci. Vojáci tak skončili v opuštěné budově ve Svatovem. Bez jídla, pití, peněz.

„Říkají, že vlast jim nepomáhá, velitelé je považují za čerstvé maso. Můj muž mi řekl, že je připraven dezertovat. Ať ho klidně zavřou, ale že se zpátky nevrátí. Vede odtud jen jednosměrná jízdenka,“ uvedla jedna z manželek.

„Raději budu sedět ve vězení než bránit svou zem, která se nestará o lidské životy,“ tvrdí prý jeden z vojáků.