Bránil i nás, vzpomíná na padlého Čecha kamarád

Spolupracovníci na rodilého Třebíčana vzpomínají jako na dobrého a ryzího člověka. „Rozveseloval a pečoval o matky s dětmi v improvizovaném dětském domově ve Lvově, který se stal na prvních osmdesát dní války jeho druhým domovem,“ popsal Marek Wiesner, jeden z dalších dobrovolníků, který zároveň potvrdil Právu, že s Janíkem spolupracoval při pomoci Ukrajině.

Janík pomáhal například také při evakuaci na lvovském hlavním nádraží, odkud po stovkách tisíc prchali ukrajinští běženci ve snaze zachránit své životy před válkou. „Pomáhal přepravovat nemocné a raněné z východu, uklidňoval oběti války a koordinoval s dalšími dobrovolníky z Unie jejich cestu do bezpečí,“ dodal Wiesner.

Ze západu Ukrajiny se postupně s dalšími dobrovolníky přesunul do válkou více zasažených oblastí ke Kyjevu a Charkovu. „Dokázal v tak těžkém prostředí, jako je válka, uvést do chodu i pro nás zdánlivě nemožné,“ vzpomínal Wiesner. Jeho zápal do dobrovolnictví se dá zmapovat i skrze facebookové příspěvky, kde svůj pohyb po Ukrajině dokumentoval. Přidával videa vyobrazující rozbombardované domky vesnic, autentické fotografie před výjezdem na frontu, výzvy k pomoci ukrajinským běžencům.

„Mám tu přes tunu jídla, co má směřovat přes Poltavu do Sumskýho rajonu,“ psal „Španěl“ například na konci května, když sháněl odvoz potravin do Charkova. Jindy ukazoval válečnou realitu na Ukrajině tak, jak ji sám viděl. „To kulatý je zbytek rakety. V mateřský školce,“ popsal například fotografii vybuchlé munice povalující se jen kousek od opuštěných dětských hraček.

Michal Janík věděl, že u humanitární pomoci jeho dobrovolnická aktivita nekončí. Chtěl pomáhat proti ruské agresi aktivně. „Od prvních dnů Michal sděloval jasně jednu věc, a to, že na Ukrajinu přišel bránit naši republiku. Věřil, že pouze jasným a rázným postupem proti ruské agresi zamezíme stejnému neštěstí pro ženy a děti v naší zemi,“ uvedl Wiesner.

Své slovo dodržel a před několika týdny se přidal k ukrajinské jednotce Karpatská Síč do řad bojovníků na východní frontě, který je připojen k 93. mechanizované brigádě ukrajinské armády. Kromě Ukrajinců tu slouží také cizinci – třeba Britové, Slováci nebo právě Češi.

„Povinnost, kterou cítil vůči naší vlasti, pocítil nepřítel v plné síle, když Míša společně s dalšími svými spolubojovníky zneškodnil úctyhodné množství vojenské techniky a zpomaloval tak postup nepřítele,“ podotkl Wiesner. „Byl přesně tam, kde chtěl být. Tak zněl a hovořil při našem posledním rozhovoru,“ doplnil Wiesner.

Poslední příspěvek, který Michal Janík na Facebooku sdílel minulou středu, vyobrazoval fotografii střepiny z granátu. „Tenhle kousek pošlu do ČR, ať se dostane jako památka někomu přispívajícímu,“ napsal k ní. Válečný artefakt symbolizující tvrdé boje plánoval vydražit a z došlých peněz nakoupit potřebné vybavení pro svou jednotku.

Podobná střepina ale zasáhla jeho samotného během výbuchu minometného granátu. Michal Janík byl namístě mrtvý. Situací se nyní zabývá české ministerstvo zahraničních věcí a řeší proces vrácení jeho těla zpět do vlasti. „Řešíme to jako standardní konzulární případ. Jsme v kontaktu se všemi, kteří jsou v té věci relevantní, a s rodinou. Více to komentovat nemohu,“ řekl šéf diplomacie Jan Lipavský (Piráti).

Tělo zemřelého mělo být v neděli převezeno do Charkovské oblasti. Rodina a přátelé památku padlého Třebíčana uctívají mj. pod tamním Borovinským železničním mostem, který stojí na trati mezi Brnem a Jihlavou. Právě pod něj, na místo známé velkým počtem sebevražd, nechal Janík vyrobit velký kamenný kříž.

„Za ty, na které jsme zapomněli,“ stojí na něm. Místní tam chodí zapalovat svíčky. Příběh Michala Janíka se řadí k další tragédii, která se na Ukrajině stala. V květnu bylo v hromadném hrobě u Kyjeva nalezeno tělo českého řidiče kamionu, který na Ukrajině pomáhal jako dobrovolník. Zahynul v březnu během ruské střelby.