Článek
Dobrovolníci, kterých v prostoru nádraží pomáhá několik desítek, zde byli také svědky psychického kolapsu mladé ženy, která se právě v Bohumíně dozvěděla, že její manžel, jenž zůstal na Ukrajině, zemřel.
„Jsme připraveni na různé krizové scénáře a máme za sebou řadu událostí včetně tornáda na jižní Moravě, ale to, co se teď děje, je mnohem horší. Když vidíme nevinné ženy s dětmi, které celý život budovaly svůj domov, a nakonec tam musely nechat všechno, včetně svých manželů, tak je nám z toho strašně smutno,“ řekl Právu oblastní ředitel Českého červeného kříže pro Karvinsko Oldřich Gbelec.

Čekárny se proměnily v improvizované humanitární středisko.
„Můžu vám říct, že jsou tady policisté a hasiči, kteří už něco zažili, prostě chlapi tvrďáci, ale ani ti se tu občas neubrání slzám,“ dodal.
Čekárnu na nádraží kvůli náporu přijíždějících museli proměnit v improvizované humanitární středisko. Většina z uprchlíků, pro které železniční uzel v Bohumíně představuje první přestupní stanicí v Česku, zde čeká i několik hodin na další spoje směrem do Prahy, Vídně či Berlína.
Praze chybí kapacity, běžence chce stěhovat do tělocvičen

Na tvářích většiny žen a dětí je přitom vidět únava, za sebou mají i několikadenní cestu přes hranice plnými vlaky.
„Je to ale jen první vlna. Předpokládáme, že teď začnou přibývat lidé, kteří skutečně nevědí, kam mají jít, a o ty se nějak budeme muset postarat,“ varoval Gbelec.
Největší frmol tu nyní zažívají po půl druhé v noci, kdy sem přijíždí velmi dlouhý vlak z Varšavy, který se zde rozpojuje a pokračuje nad ránem třemi dalšími směry. Řada lidí zde pomáhá ve svém volném čase.
Prchající děti trápí panické ataky, říká dobrovolník na košickém nádraží

„Každý, kdo má děti, si dokáže představit sám sebe v podobné situaci. Dobrovolníci, kteří zde pomáhají, to přitom berou jako přirozenou věc, protože je to skutečná katastrofa, kterou trpí hlavně děti,“ dodal Gbelec.