Bez podpory USA přežije Ukrajina jen těžko, je si vědom Zelenskyj. Trump zatím tlačí Kyjev ke zdi

Ledacos může naznačovat už to, že Američané a Rusové spolu zatím v Saúdské Arábii jednali bez ukrajinské i evropské účasti a že Trump se rozhodl zavolat nejdříve Putinovi než ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému.

A šéf Pentagonu Pete Hegseth na únorovém setkání spojenců v Bruselu ve chvilce rozmetal hned několik klíčových požadavků Kyjeva, když oznámil: Ukrajina se nepřipojí k NATO, může zapomenout na znovuzískání celého území okupovaného Ruskem a žádní američtí vojáci na případné příměří přímo na Ukrajině dohlížet nebudou. Ačkoliv Hegseth trval na tom, že nejde o žádnou zradu Ukrajiny a později částečně vše relativizoval s tím, že „všechno zůstává na stole“, u evropských spojenců jeho oznámení žádné nadšení nevzbudilo.

„Je politováníhodné… že Trumpova administrativa již učinila veřejné ústupky Putinovi ještě před zahájením jednání, “ komentoval to například německý ministr obrany Boris Pistorius. „Bylo by lepší mluvit o možném členství Ukrajiny v NATO nebo o možné ztrátě území pouze u jednacího stolu a nesmést to předem ze stolu,“ dodal.

Trump se netají tím, že hlavní je pro něj rychle ukončit válku a nechce, aby USA stála další prostředky. S vervou se přitom pustil do Ukrajinu - když postupně označil Zelenského za diktátora, napadenou Ukrajinu za viníka války a USA ve skupině G7 odmítly rezoluci označující Rusko za agresora. Rétoriku Donalda Trumpa, od nějž si někteří konzervativci slibovali, že bude druhým Ronaldem Reaganem, přitom někdy prakticky nelze odlišit od slov mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova. V situaci, kdy je Kyjev bránící se totální ruské invazi závislý na Washingtonu jako na největším podporovateli, to je pro Rusko jistě požehnání.

Americký prezident nyní naopak klade důraz na to dostat z Kyjeva co nejvíc peněz zpět za pomoc, kterou předchozí administrativa Joea Bidena zemi poskytla. „Máme tam všechny ty peníze a já říkám, že je chci zpátky. A řekl jsem jim, že chci ekvivalent, jako jsou vzácné zeminy v hodnotě 500 miliard dolarů (11,98 bilionu Kč),“ řekl Trump stanici Fox News. Celková schválená americká pomoc Ukrajině od roku 2022 přitom podle posledních vládních dat přitom činí necelých 183 miliard dolarů, přičemž skutečně poskytnuto bylo zatím 86,7 miliardy dolarů.

Návrh smlouvy týkající se vzácných přírodních zdrojů, se kterým přijel za Zelenským americký ministr financí Scott Bessent podle listu The Daily Telegraph znamenal pro Ukrajinu tvrdší podmínky, než jakým čelilo Německo po první světové válce. Podle návrhu smlouvy ze 7. února, který má deník k dispozici, by USA připadlo 50 procent pravidelných příjmů, které Ukrajina získá z těžby těchto zdrojů a dalších 50 procent z finanční hodnoty všech nových licencí vydaných třetím stranám.

Na tyto příjmy by mělo být „uvaleno zástavní právo“ ve prospěch USA. Americko-ukrajinský fond by také měl mít výlučné právo stanovit způsob a kritéria výběru všech budoucích licencí a projektů. Podle deníku má Washington zájem mimo jiné o lithium, plyn či ropu. Zelenskyj takovou dohodu odmítl, ale sám si uvědomuje, že bez další pomoci Spojených států, dosud největším poskytovatelem pomoci, může Kyjev Rusku těžko dál vzdorovat.

„Samozřejmě ve všech těžkých situacích máte šanci. Ale budeme mít malou šanci – nízkou šanci přežít bez podpory Spojených států,“ řekl Zelenskyj stanici NBC k hrozícímu výpadku americké pomoci.

Hrozbu, že Rusko pohltí celou Ukrajinu, přitom v nátlaku na Kyjev otevřeně použil i Trump. „Mohou uzavřít dohodu, nebo se nemusí dohodnout. Jednou mohou patřit k Rusku, nebo možná jednou nebudou patřit k Rusku,“ vzkázal Trump.

Stejně jako v řadě jiných témat je přitom i v případě Ukrajiny americká veřejnost silně rozdělená. Například průzkum Pew Research Centrer z letošního února ukázal, že zhruba 30 procent Američanů má za to, že nynější podpora USA Ukrajině je příliš velká, zatímco 22 procent míní, že Spojené státy by měly Kyjev podporovat víc - oba tyto tábory oproti minulému průzkumu o několik procentních bodů posílily. Dalších 23 procent Američanů míní, že USA podporují Ukrajinu tak akorát, zatímco zbytek na to nemá názor.

Většina z veřejných komentářů Trumpovy administrativy ve vztahu k Ukrajině zatím každopádně vypadají jako splnění snů Kremlu - vzkaz amerického viceprezidenta J. D. Vance Moskvě, že Washington proti ní může použít ekonomické i vojenské nástroje nátlaku, byl spíš výjimkou.

Samozřejmě nelze vyloučit, že za veřejnými prohlášeními se skrývá nějaký promyšlenější plán, jak naznačil polský ministr zahraničí Radosław Sikorski, který po seznámení s americkou taktikou vyjednávání řekl, že vzbuzuje „určité naděje“, ačkoliv je prý „neortodoxní“. Vzpomínka na to, jak Trump během svého prvního mandátu ukončil angažmá amerických vojáků tím, že uzavřel dohodu s hnutím Tálibán, která mu prakticky bez překážek umožnila převzít absolutní vládu v zemi, ale Kyjevu mnoho nadějí nedává.

I kdyby to ale dopadlo pro Ukrajinu o něco lépe, než to nyní vypadá, zásadní Trumpův požadavek vůči Evropě - totiž aby evropské státy přijaly mnohem větší díl zodpovědnosti a nákladů za svou obranu - opakovaly různé americké administrativy bez valné odezvy už několik desetiletí. Když Hegseth spojencům řekl, že USA už nejsou „primárně zaměřeny“ na zajišťování evropské bezpečnosti, bylo to drsné, ale ne překvapivé - zahraniční bezpečnostní priority Washingtonu se víc týkají Asie a zadržování Číny už delší dobu.

Období, kdy se mohly evropské státy v blízkosti Ruska spolehnout jen na americké bezpečnostní garance, se těžko vrátí i v případě, že by se po příštích prezidentských volbách v Bílém domě republikána Trumpa vystřídal demokrat.