Během jediné noci zemřelo u Makijivky přes 500 mobilizovaných ruských mladíků. Velení je tam nechalo

O události, k níž mělo dojít v noci na středu, informoval v sobotu ruský zpravodajský web Verstka. Výpověď přinesl jeden z mála přeživších vojáků Alexej Agofanov. Vesnice Makijivka leží poblíž Svatove v Luhanské oblasti, nejde tedy o město stejného názvu nacházející se u Doněcku.

Celý prapor byl prý špatně vybaven. Vojákům bylo po několika dnech výcviku řečeno, že budou operovat 15 kilometrů od frontové linie. Místo toho ale dostal celý prapor rozkaz se přesunout na linii dotyku, vypověděl Agofanov.

„Došli jsme na místo, kde nám přikázali, abychom se zakopali. Měli jsme tři lopaty na celý prapor, nebyla tam žádná ostraha. Zakopali jsme se, jak nejlépe jsme mohli, ale nad ránem na nás začalo střílet dělostřelectvo, granátomety a minomety. Když to všechno začalo, velitelé okamžitě utekli. Mezi ostřelováním jsme se snažili zakopat, ale okamžitě nás viděly vrtulníky a začaly do nás střílet,“ řekl Agofanov.

Z praporu, který původně tvořilo 570 mužů, přežilo těžké ostřelování bez zranění pouze 29 vojáků, 12 jich bylo zraněno. Zbytek padl.

„V televizi ukazují, že je všechno krásné, ale ve skutečnosti jsou zde v Luhanské oblasti na frontu hozeni čerstvě mobilizovaní. Když jsme odtamtud odcházeli, nepotkali jsme žádné důstojníky. Zato jsme viděli, že ve třetí linii sedí jen smluvní vojáci a dobrovolníci. A na frontě jsou mobilizovaní vojáci,“ řekl ještě Agafonov.

Podle něj vládne v ruském vojsku chaos: „Panuje tu naprostý zmatek a nepořádek. Všichni přeživší a nově příchozí se seskupují do nových praporů a vrhají se do první linie.“

Příbuzní několika mobilizovaných mužů, kteří se dostali pod palbu, uspořádali v sobotu před voroněžskou prokuraturou shromáždění, na němž natočili videozáznam s výzvou gubernátorovi. Požadují v něm pravdu o osudu svých blízkých.

„Do telefonu nám říkají, že naši synové jsou živí a zdraví, dokonce že plní vojenskou povinnost. Jak ale mohou být živí a zdraví, když je tam všechny zabili?“ uvedla Oksana Cholodová, matka jednoho z padlých vojáků.