Azov proti Spartě. Zločiny radikálů na Donbase

Původně dobrovolnický ukrajinský prapor Azov, který se proměnil v elitní jednotku, skutečně tvořili příslušníci ultrapravice, kteří si libovali ve starogermánské symbolice a runách. Toho ruská propaganda opakovaně využívá při líčení Ukrajinců jako nacistů.

To k praporu Sparta proruských separatistů, kteří pro změnu vsadili na obdobu konfederační vlajky, jsou ruská média naopak vstřícná, a to i přes jeho válečné zločiny.

Příslušníkům Azovu se Rusové pokoušejí připsat dokonce i vraždy civilistů v Buči, kde působily ruské jednotky. Korespondent Komsomolské pravdy Alexandr Koc uvedl, že hrůzný čin měl spáchat oddíl Sergeje Korotkicha zvaného Bocman jako čistku. Důkaz ovšem žádný neuvedl.

Podle ruských médií to vypadá, že jednotka působí takřka na všech bojištích. Opakovaně se v nich třeba objevovalo, že příslušníci pluku Azov bránili po začátku invaze v odjezdu obyvatelům Mariupolu a odjíždějící odstřelovali. Právě jejich kulky měly podle Rusů zabít velitele praporu doněckých separatistů Sparta Vladimira Žogu, který měl evakuované z nedaleké Volnovachy chránit.

Kyjev naopak obvinil z ostřelování Moskvu a opakovaně si stěžoval, že umožňuje obyvatelům odchod jen do Ruska, a ne na Ukrajinu.

I zničení divadla v Mariupolu, v němž se ukrývala tisícovka lidí, většinou žen a dětí, ruská média připisují Azovu. Ruská ambasáda v Londýně zveřejnila na Twitteru video, v němž mluví neznámá žena o tom, že lidi drželi v divadle násilím příslušníci Azovu, kteří pak nechali divadlo vybuchnout, aby mohli zdiskreditovat Rusy.

Server Polygraph.info, který ověřuje pravdivost sdělení, nebyl schopen určit ani totožnost ženy, ani to, kde bylo video natočeno.

Zároveň ale ruská média obhajovala útok na divadlo s tím, že tam bylo velitelství Azovu. To Rusko tvrdilo už dříve i o mariupolské porodnici, jež byla rozbombardována.

Dokládat to mělo video, které pluk sám zveřejnil. Na záběrech se prochází po divadle ozbrojený příslušník pluku a dobrovolník, jenž jde s ním. Přitom jen vysvětluje, kolik je v divadle lidí, o koho jde, a hlavně co potřebují. Na videu není nikde vidět, že by bylo v divadle velitelství. Naopak se tam volně pohybovali Ukrajinci.

Bulvární Komsomolskaja pravda dokonce zveřejnila zprávu, že dva členové Azovu zabili rodiče dvou dětí v Mariupolu, aby pak tyto děti vydávali za své při pokusu dostat se z obklíčeného města. Ani tentokrát žádný důkaz nezveřejnila.

Azov je tak dobrým terčem pro ruskou propagandu. Původně dobrovolnický prapor pocházející z Berďansku tvořili příslušníci ultrapravice a ultranacionalisté, kteří si libovali ve starogermánské symbolice. Ve znaku má nápodobu runového vlčího háku v podobě převráceného a pootočeného symbolu SS.

Příslušníci Azovu tvrdí, že jde ve skutečnosti o písmeno N přeškrtnuté písmenem I. Ovšem v latince, která se na Ukrajině nepoužívá. Symbol už dříve používala ultrapravicová Sociálně-nacionalistická strana Ukrajiny (SNPU).

U zrodu praporu stál v květnu 2014 Andrij Bileckyj, jeden z šéfů ukrajinské krajně pravicové a neonacistické scény, který vedl kyjevskou odbočku ultrapravicové polovojenské organizace Tryzub, jež s SNPU spolupracovala. Byl přesvědčen o nadřazenosti bílé rasy.

Během počátku protestů na Majdanu stál u zrodu Pravého sektoru, v němž se spojili ultranacionalisté a ultrapravice s fotbalovými výtržníky.

Od března 2014 měl na starosti operace Pravého sektoru na východě, kde se aktivizovali proruští separatisté. Když propukla válka na Donbasu, umožnil ministr vnitra Arsen Avakov vznik polovojenských dobrovolnických praporů.

Často je platili místní oligarchové, aby jim pomáhali chránit jejich majetek. Prapor zpočátku podle časopisu The Algemeiner financoval ukrajinský miliardář židovského původu Ihor Kolomojskyj.

List The Guardian uvedl, že byl prapor placen i mariupolským ocelářským magnátem Serhijem Tarutou a že jeho členové v roce 2014 mluvili rusky. I aktuální video z Mariupolu ukazuje, že se v něm mluví rusky.

Příslušníkům Azovu se říkalo „malí černí mužíčkové“, protože byli oděni celí v černém, včetně kukel. Současně šlo ale o narážku na „malé zelené mužíčky“, tedy ruské vojáky bez distinkcí, kteří ovládli Krym.

Mluvčí Azovu Andrij Djačenko v roce 2015 řekl, že přibližně 10 až 20 procent členů tvořili neonacisté.

Americká Sněmovna reprezentantů v roce 2015 schválila dodatek k zákonu o zahraniční vojenské pomoci, v němž zakázala americkým instruktorům podílet se na výcviku příslušníků praporu Azov.

Příslušníci tohoto praporu byli v dodatku označeni za neonacisty a rasisty. Dodatek byl později zrušen.

V Mariupolu jsou však jeho příslušníci vnímáni jako hrdinové, protože v červnu 2014 dokázali vyhnat separatisty z města. Ukrajinská vicepremiérka Iryna Vereščuková v této souvislosti označila současnou devastaci Mariupolu za „osobní pomstu“ Vladimira Putina městu, které se postavilo separatistům.

„Nejbojeschopnější na začátku války a v následujícím půl roce byly dobrovolnické prapory, které tvořily nejaktivnější, nejradikálnější část obyvatelstva, jež měla v té době zkušenosti z boje,“ uvedl v roce 2015 vojenský psycholog Roman Liščuk, který pomáhal shánět vybavení pro dobrovolníky.

A fakticky na plecích dobrovolníků zadržely prapory neregulérní nástup Rusů a ukázaly jim, že dobýt Mariupol nebude tak snadné jako Krym. Situaci v roce 2014 popsala Novinkám pilotka vrtulníku Nadija Savčenková.

„Vycvičená armáda, ve které byli specialisté, nešla bojovat. Bránit svou zem šli obyčejní lidé. Nechápala jsem to, protože jsem byla důstojnice, deset let jsem sloužila, přísahala jsem svému národu, že ho budu chránit,“ uvedla Savčenková.

„Když mi řekli, že nedostali rozkaz, že stojí a čekají na něj, řekla jsem, že to považuju za trestný čin. Trestné je stát a čekat na rozkaz, když probíhá válka. Otočila jsem se a šla jsem plnit přísahu, kterou jsem dala lidu,” pokračovala.

„Nemohla jsem si vzít helikoptéru a letět s ní, ale mohla jsem jít a použít svoji fyzickou sílu a s automatem bránit svou zem,“ dodala.

Savčenková se přidala k dobrovolnickému praporu Ajdar, který měl odlišné pozadí, stáli za ním politici a nacionalističtí intelektuálové jako právník Ihor Lapin, jinak též poslanec za Lidovou frontu. Velitelem byl poslanec Radikální strany Oleha Ljaška Serhij Melnyčuk.

Jednotka sehrála důležitou roli v červenci 2014 při ofenzívě ukrajinských sil v Luhanské oblasti a na severu Doněcké oblasti, přičemž utrpěla těžké ztráty u Ilovajsku.

Amnesty International (AI) už v září 2014 uvedla, že se prapor dopouštěl válečných zločinů včetně únosů, nezákonného zadržování lidí, rabování a mučení a možná i mimosoudních poprav.

„Tady nejsme v Evropě, je to tu trošku jiné. Jsme ve válce. Zákon se změnil, procedury se zjednodušily. Když se rozhodnu, můžu vás hned zatknout, přetáhnout vám pytel přes hlavu a strčit vás do cely na 30 dnů pro podezření z pomoci separatistům,“ citovala AI údajné vyjádření velitele praporu Ajdar.

Savčenková byla za ne zcela jasných okolností zajata Rusy, kteří ji soudili za to, že sloužila jako návodčí a navedla palbu na skupinu lidí.

V ní byli ruští novináři, kteří zahynuli. Po vynesení více než dvacetiletého trestu byla vyměněna za ruské agenty a následně stíhána za údajnou přípravu převratu.

V dubnu 2015 nový guvernér Luhanské oblasti Hennadij Moskal přiznal, že Ajdar terorizoval oblast a rovněž se dopouštěl zločinů vůči civilistům, včetně únosů kvůli výkupnému. Dopouštěl se i krádeží a vražd.

Další prapor, Tornado, mezi jehož členy byli i bývalí příslušníci Azovu a členové Pravého sektoru, byl v červnu 2015 rozpuštěn a jeho velitel Ruslan Oniščenko byl odsouzen v roce 2017 na jedenáct let. Vysoké tresty nad osm let dostalo dalších sedm příslušníku praporu.

I prapor Azov je podezřelý ze zločinů, v letech 2015 a 2016 prý umisťoval své bojovníky a zbraně do budov obývaných civilisty a také vystěhoval obyvatele vyrabovaných domů. Jeho příslušníci byli podezřelí z mučení a ze znásilňování.

Jedním z důvodů brutality je to, že dobrovolnické prapory v první fázi konfliktu přijímaly každého, kdo byl ochoten bránit vlast. Žádné psychologické zkoušky se nedělaly.

„U nás šlo do války hodně lidí, kteří měli psychické problémy. Šlo tam hodně narkomanů, alkoholiků i lidi, co měli poškození mozku. Ve stresové situaci pod vlivem drog nebo alkoholu nevíme, jak zareagují, na jakou stranu zamíří automat,“ řekl Novinkám psycholog Roman Liščuk.

V listopadu 2014 ale byly dobrovolnické prapory převedeny pod Ukrajinskou národní gardu, přičemž se současně prováděla jejich očista a některé byly rozpuštěny. Zařazen do ní byl i Azov s oficiálním názvem Oddělení speciálních operací Azov, který se v roce 2017 rozrostl na pluk a nyní má 900 členů.

Bileckyj z Azovu odešel, protože zákon neumožňoval, aby poslanec parlamentu byl současně v ozbrojené složce.

Zasedání parlamentu se však téměř neúčastnil. V roce 2019 se už spojená kandidátka ultrapravicových a ultranacionalistických stran nedostala do parlamentu.

Podobné jednotky na straně proruských separatistů však nebyly o nic lepší, v jejich řadách působili a působí exponenti ultrapravice, kteří mají na těle neonacistická tetování. A sporná je i jejich symbolika.

Když se v září 2015 vůdci samozvaných separatistických republik na Donbasu rozhodli spojit své síly a vytvořit Sjednocené novoruské ozbrojené síly (NAF), jejich znakem se stala obdoba poslední jižanské konfederační vlajky, jen bez oněch 13 bílých hvězdiček.

Poté, co padla idea NAF, když se ukázalo, že Novorusko nemá šanci vzniknout, používaly jednotky samozvaných lidových republik své vlajky, prapor Batman používá dál vlajku, kde je podkladem černý terč se siluetou netopýřího muže.

Válečných zločinů se dopouštěl i nejznámější a ruskými médii vyzdvihovaný prapor Sparta.

Ten zformoval v srpnu 2014 v Doněcku Arsen Pavlov, který předtím vedl dobrovolnickou protitankovou jednotku bojující u Slavjansku a v létě 2014 u Ilovajsku.

Od září 2014 se Sparta účastnila tvrdých bojů o doněcké letiště. V lednu 2015 těsně před příměřím byla nasazena do bitvy o Debalcevo, kde se bojovalo i po vyhlášení příměří.

Arsen Pavlov se narodil v Komě, působil v ruském námořnictvu jako spojař, což mu vyneslo přezdívku Motorola.

Měl být nasazen v Čečensku, nějakou dobu žil v Rostově na Donu, odkud se přestěhoval na Ukrajinu, kde si našel druhou ženu, nechal si však ruské občanství.

V březnu 2014 se účastnil protestů proti nové kyjevské vládě v Charkově, ale pak odjel do Doněcku.

V roce 2015 ho kvůli podezření na spáchání válečných zločinů zařadila na sankční seznam EU.

Je podezřelý, že v lednu 2015 zastřelil dvěma ranami do hlavy ukrajinského zajatce Ihora Branovického, který zůstal na doněckém letišti s dalšími 11 muži, aby chránili čtyři zraněné.

Branovickyj ležel na podlaze po brutálním výslechu vedeném jiným separatistickým vůdcem – Mychailem Tolstychem zvaným „Givi”. Ten vedl prapor Somali, jemuž se tak říkalo, protože jeho příslušníci měli být stejně obávaní jako somálští piráti.

V rozhovoru pro Kiyv Post se Pavlov chlubil, že osobně zabil 15 zajatců. „Kašlu na to, z čeho jsem obviněn. Zabíjím, když chci. Když nechci, nezabíjím,“ uvedl.

Nelze však vyloučit, že šlo částečně o vytahování se. Amnesty International požadovala vyšetřování, ale neuspěla.

Pavlova zabila 6. října 2016 nálož nastražená ve výtahu v Doněcku. Zabila i jeho osobního strážce. Podle vedení samozvané Doněcké lidové republiky nálož odpálili na dálku ukrajinští „neonacisté“, což se vnímalo jako porušení příměří.

Zdá se však, že šlo spíše o boj o moc, protože nálože nebylo možné odpálit bez informací z okruhu lidí okolo Pavlova. Záznamy z jeho telefonu, které se podařilo získat, ukazují, že se bál o život a měl strach, že ho může zabít ruská tajná služba FSB.

Vyloučit to nelze, protože v té době zahynulo několik vůdců separatistických praporů. Zavražděn byl Alexandr Bednov, který vedl prapor Batman, a Alexej Mozgovij, který vedl brigádu Prizrak. Měsíc před smrtí Pavlova byl zabit Jevgenij Žilin, který založil prapor Oplot.

Nelze vyloučit, že Moskva se bála nezvladatelnosti a nevypočitatelnosti těchto separatistických vůdců i jejich popularity. Pavlov navíc měl ruské občanství, což bylo v rozporu s ruským narativem, že na Donbasu se bouří místní a Rusko jim jen pomáhá.

Přestože byli vůdci pozabíjeni. Není nic známo o tom, že by byli příslušníci separatistických praporů stíháni za válečné zločiny.