Aspoň umřeš jako chlap, říkají ruské matky svým synům a posílají je na frontu

Jedním ze zpovídaných Rusů je Sergej, který po zahájení ruské invaze na Ukrajinu protestoval vylepováním protiválečných plakátů. Brzy byl kvůli tomu zatčen a po propuštění se rozhodl, že se s manželkou a synem, kterému byl v té době teprve rok, musí Ruskou federaci opustit.

„Svým rodičům jsem nic neřekl, protože jsou velmi proputinovští, velcí patrioti. Poté, co jsem obdržel naše letenky a vyměnil si peníze, našla náhodou moje máma účtenky ze směnárny a začala se ptát,“ sdělil Sergej ruskému listu, který část rozhovoru zveřejnil také na svém YouTube kanále.

Na to své matce řekl, že si s manželkou koupili letenky z Ruska a že za dva měsíce odletí. „Vlastně jsme plánovali odejít dřív, ale řekl jsem jí, že za dva měsíce, aby nás nemohla fyzicky zastavit,“ vysvětlil. Matka začala okamžitě protestovat. „Proč nechceš bránit svoji zemi? Dlužíš jí to!“ odpověděla mu.

Sergej zdůraznil, že matka nechtěla, aby šel do války kvůli penězům. Chtěla mít důvod být na něho hrdá. „Vždycky s tím měla problémy,“ vysvětlil.

Když se Rus snažil nezabývat matčinými dotazy, začala se chovat hystericky a nadávat mu. „Je to tvoje povinnost! Jsi muž! Prosím tě, vždyť ani nemáš pořádnou práci. Budeš hrdina. Tvůj syn na tebe bude hrdý!“ naléhala matka.

Sergej se následně své matky zeptal, jestli chápe, že by byl ve válce pravděpodobně zabit. Její odpověď ho šokovala. „Aspoň umřeš jako chlap. Všichni na tebe budou hrdí. A Míša, tvůj syn, tě uvidí jako hrdinu a tvoje žena bude vdova po hrdinovi,“ uvedla.

Zpočátku její slova nebral vážně. Pak ale matka požádala jeho mladšího bratra, aby šel do odvodové kanceláře a řekl jim, že Sergej plánuje utéct ze země. „Můj bratr mi poslal snímky obrazovky, kde máme napsala: ‚Jdi do odvodové kanceláře a udej ho, aby neutekl.‘ Vyhrožovala mně a mé ženě, že nám vezme syna,“ vypráví.

Ruskému listu se svěřil také Grigorij. Že chce utéct ze země své matce poprvé řekl, když se svojí ženou nakupoval v supermarketu. „Nepamatuji si její přesná slova, ale zněla v podstatě takto: ‚Proč bys odcházel? To je přece trestný čin! Proč prostě nejdeš na Ukrajinu a nezkusíš to? Kdo ví, možná se dokonce vrátíš,“ parafrázoval odpověď matky.

Grigoriho tato slova otřásla. „Nejdřív jsem tomu nemohl uvěřit. Řekl jsem, že asi máme špatné spojení, a požádal jsem jí, aby to zopakovala. Pak jsem dal telefon své ženě a moje matka jí řekla to samé,“ vzpomíná Rus.

Brzy se navíc dozvěděl, že i rodiče jeho manželky chtějí, aby šel do války. „Ani moje tchýně nechápala, jak bych mohl opustit svou vlast a nebránit ji,“ řekl.

Když se matce snažil vysvětlit, že by velmi pravděpodobně na Ukrajině zemřel, přestala reagovat na zprávy.

„Co by asi tak mohla říct? Že by jí nebylo líto, kdyby její syn bezdůvodně zemřel? Moje žena se jí také zeptala: ‚Nebojíš se o své dítě? Že může zemřít pro nic za nic?‘ Matka jí odpověděla, že jdou ‚všichni‘ a že by mě také měla nechat jít, protože se ‚mohu vrátit‘. Jediné, na co myslela, bylo společenské postavení, které by jí moje účast (ve válce) přinesla,“ vysvětlil Grigorij.

„Na základě její osobnosti si myslím, že se jen bála toho, co by na to řekli ostatní, kdybych nešel,“ uzavřel.

Sergejovi i Grigorijovi se nakonec podařilo opustit Rusko a nyní žijí v zahraničí. Pro ruský list uvedli, že se svými příbuznými v Rusku komunikují pouze minimálně a že jim volají pouze proto, aby jejich děti mohly mluvit s prarodiči.

„Zpočátku to bylo těžké. Myslím, že jsem měl z hovorů s matkou deprese. Ale teď už je to přes rok a cítím se daleko líp. Z velké části proto, že jsem s rodiči přestal tolik mluvit,“ uvedl Grigorij.

Sergej řekl, že jediná komunikace s jeho matkou probíhá tehdy, když zapne kameru, aby mohla vidět svého vnuka. S otcem stále mluví. Ten válku sice podporuje, ale Sergejovi v odchodu nebránil. „S mámou ne. Ta bude navždy na černé listině,“ vysvětlil.

„Bylo těžké se od ní dozvědět, že si přeje mou smrt jen proto, že bych byl nějakým způsobem jiný. Bylo těžké se smířit s tím, že člověk, který mě v sobě nosil, který mi jako malému umýval zadek, může jen tak říct: ‚Běž umřít‘,“ popsal muž.

„Ale co ztrácím tím, že se s matkou nestýkám? Neměla ke mně žádnou zvláštní mateřskou lásku. Jediné, o co přicházím, je fyzická přítomnost člověka, který na mě jen křičí, nadává mi a pořád je kvůli něčemu naštvaný. A který každý den vypouští z úst šílené fašistické nesmysly,“ uzavřel Sergej.