ANALÝZA: Válka s Ruskem je blíž, než si myslíme, varoval jaderný expert

„Jsme mnohem blíž válce s Ruskem, než si většina lidí uvědomuje, a naše okno pro přezbrojení je kratší, než si mnozí myslí,“ uvedl na síti X Hoffmann. Vysvětlil, že hlavní chybou při analýze ruské hrozby je předpoklad, že Rusko přemýšlí stejně jako Západ a dívá se na potenciální konflikt se Západem stejně jako my na ten s Ruskem. „Nic nemůže být vzdálenější pravdě,“ upozornil.

„Scénáře, v nichž máme pět až deset let na přezbrojení (po konci války na Ukrajině), jsou příliš optimistické. Souhlasím s východoevropskými státy, že ode dneška máme v nejlepším případě dva až tři roky, abychom Rusko vystavili opět uvěřitelné odstrašující síle, jinak se vystavujeme riziku, že nás Rusko vyzve, a to spíš dříve než později,“ říká analytik.

„Rusko nemusí čekat, až budou jeho konvenční síly obnoveny,“ upozornil Hoffmann. Moskva by podle něj volila jinou strategii. „Je důležité dávat si pozor na extrapolaci mnoha lekcí z Ukrajiny a předpokládat, že by se válka s Ruskem vyvíjela podobným způsobem, i když ve větším měřítku,“ dodal Hoffmann. „Ve skutečnosti by válka mezi NATO a Ruskem nabrala úplně jinou podobu.“

Rusko podle něj nemíní jít do rozsáhlé konvenční války s NATO, na kterou se nyní připravujeme. Válka s Ruskem by rozhodně v první fázi nepřinášela rozsáhlá střetnutí konvenčních sil podél dlouhé fronty a Moskva by se snažila předejít tomu, aby dospěla do fáze rozsáhlého pozemního konfliktu.

Hoffmann se domnívá, že si Rusko už před velkými ztrátami na Ukrajině uvědomovalo, že by v takovém konfliktu tahalo za kratší konec provazu: „Když Rusko přemýšlí o válce s NATO, vše se točí okolo konceptu řízení eskalace. Hlavním cílem Ruska je efektivně zvládnout eskalaci a dovést válku k brzkému konci za podmínek, které jsou výhodné pro Rusko.“ To byl ostatně i prvotní plán při ruské invazi na Ukrajinu – rychle dosáhnout Kyjeva, svrhnout vládu prezidenta Volodymyra Zelenského a dosadit do čela Ukrajiny proruské vedení dřív, než se Západ odhodlá zakročit.

„Brzké ukončení nepřátelských akcí je nutné, protože Rusko musí zabezpečit své vítězství dříve, než se projeví převaha Aliance a zejména USA v konvenčních silách,“ vysvětlil Hoffmann. Předpokládá, že se Rusko chce vyhnout vleklé opotřebovávací válce, jakou vidíme nyní na Ukrajině, protože kyjevská vláda nepadla a Ukrajinci byli odhodláni bránit svou zemi. Usilovalo by o rychlé podrobení NATO jinými prostředky.

Že Rusko používá hrozbu eskalace k dosažení svých cílů, se ukázalo opakovaně. Naposled a naplno se to ukázalo těsně před invazí na Ukrajinu, kdy si kladlo stále vyšší požadavky například v podobě stažení infrastruktury NATO před úroveň roku 1998, což by se týkalo i České republiky.

Z výše zmíněného by se odvozoval scénář konfliktu. Rusko by zřejmě vsadilo na rychlé údery na kritickou civilní infrastrukturu aliančních zemí s cílem odradit západní křídlo NATO před pomocí napadeným východním členským zemím: „Nechoďte na pomoc svým východoevropským spojencům, pokud nechcete vidět svou populaci trpět.“ Takto by Rusko chtělo eliminovat uplatnění článku pět.

Tuto taktiku už uplatňuje na Ukrajině, kde v zimě útočí na města, elektrárny, trafostanice, teplárny a rafinerie. Na Ukrajině to úspěch nepřináší, protože se opakovaně ukázalo, že tzv. Douhetova doktrína nefunguje, obyvatelé se nikdy v žádné válce nenechali zastrašit vzdušnými útoky.

Pokud by ale tyto útoky stály na počátku konfliktu, mohl by šok z nich obyvatele ochromit. Moskva navíc počítá s tím, že západní společnost je rozdělená. „Vnitřní nejednotnost (v členských zemích NATO) a nekonečné diskuse o eskalaci jen posilují ruské přesvědčení, že NATO pod tlakem ustoupí,“ varoval Hoffmann. Nezmínil přitom ani silnou a cílenou ruskou propagandu, které má právě rozleptávat jednotu západních zemí.

Hoffmann uvedl, že Rusko se během války na Ukrajině poučilo nejen v tom, že samo nemá dost velké konvenční síly: „Pokračující válka na Ukrajině dala Rusku klíčovou lekci – Západu chybí odhodlání.“

Jestliže by se Rusku při prvotním útoku podařilo nějaké území obsadit, okamžitě by je zahrnulo pod svůj jaderný deštník s jasným vzkazem: „Jakékoli pokusy o znovudobytí tohoto území zejména vnějšími silami NATO, tedy americkými, povedou k jaderné eskalaci.“ Rusko by tak mohlo vést jednání o nové bezpečnostní architektuře, která by vyhovovala Moskvě.

Proto je nutné zabránit Rusku v obsazení území členských zemí NATO a znemožnit mu ohrožovat jejich kritickou infrastrukturu. To jasně ukazuje, že je nutné posílit jadernou triádu a zejména protivzdušnou a protiraketovou obranu klíčové infrastruktury a velkých center.

S odstupem času se jasně ukazuje, že bylo chybou odmítnout vybudovat protiraketový deštník nad Evropou. Evropské země nyní jeho vytvoření plánují, už se o tom podepsal dokument, ale dají se čekat dlouhé dohady. Německý kancléř Olaf Scholz by si přál, aby sloužil do konce roku 2027, což působí nereálně, a navíc i to je pozdě. Německu jeho 12 systémů raket Patriot nepokryje celé území, podepsalo sice dohodu o nákupu americko-izraelského systému Arrow 3, ale ten by mohl být dodán v nejlepším případě až v příštím roce. Nelze zapomínat, že vše bylo plánováno před propuknutím války v Gaze. Rakety IRIS-T SLM používané na Ukrajině nemá zatím Německo ve své výzbroji.

Česká republika sice k plánu přistoupila, ale nákup antiraket odkládá, protože jsou drahé. Plánuje používat stroje F-35, ale ty budou k dispozici až v další dekádě.

Hoffmann však jde ještě dále, podle něj je nutné nejen diskutovat o tom, jak Rusko odradit od útoku, ale také o tom, jak s ním vést válku. Vyvstávají přitom klíčové otázky: „Jsme připraveni podniknout odvetné údery na ruskou kritickou infrastrukturu, pokud Rusko zaútočí jako první? A jak zareagujeme, pokud Rusko nasadí jako první jaderné zbraně?“

Hoffmann upozorňuje, že jsme nejen nedostatečně připraveni vojensky, ale i v teoretické rovině a ve schopnosti promýšlet podobné scénáře, nebo si je vůbec připustit, což Rusko jen povzbuzuje. „Od roku 2014 ruští intelektuálové široce a veřejně diskutovali o tom, jak vyhrát válku proti NATO. Kde je naše debata?“

Hoffmann apeluje na celospolečenské úsilí připravit se, i když si to vyžádá značné náklady: „Nevidím žádnou jinou schůdnou možnost. Vezmeme-li v úvahu nejhorší scénáře, což bychom měli, náš čas už vypršel.“