ANALÝZA: Rusko navyšuje výrobu zbraní a munice, ale nestačí to, chybí mu sofistikované zbraně

Šéf ruské obranné státní společnosti Rostěch Sergei Čemezov uvedl loni v listopadu, že Rusko vyrábí 2.5 násobně více děl a raketometů než před válkou a u některé munice stoupla produkce na šedesátinásobek. Přesto ale Rusko nebylo schopno získat takovou palebnou převahu, aby to vedlo k průlomu, i když na jeden vypálený ukrajinský granát připadá pět až deset ruských.

Ani navýšení výroby neumožnilo Rusku vypalovat tolik střel jako v prvním půlroce války, kdy jich bylo až 60 tisíc denně, uvedl Pavel Luzin z washingtonského Centra pro analýzu evropské politiky. Nyní Rusko vypaluje kolikrát jen deset tisíc granátů a raket denně navzdory tomu, že Moskva dostala munici z Íránu a KLDR.

Aby Rusko udrželo stávající intenzitu palby a bylo schopné doplnit sklady, potřebuje vyrábět 3,6 milionu velkorážových granátů ročně, uvedlo tento týden Středisko pro strategická a mezinárodní studia CSIS. Pro průlom by Rusko potřebovalo vyrábět ročně čtyři miliony granátů ráže 152 mm a 1,6 milionu granátů ráže 122 mm, tvrdí ruská armáda.

Ministerstvo obrany však přiznalo, že je schopno vyrábět nanejvýš polovinu tohoto počtu, Pořád je to více, než vyrábí Západ, EU je schopna dodat slíbený milion granátů až na konci tohoto roku. Letos by měla kapacita výroby v EU dosáhnout 1,4 milionu ročně, tvrdí eurokomisař pro vnitřní trh Thierry Breton, část jich však jde do zemí EU a na vývoz do třetích zemí. Měsíční výroby 100 000 granátů ráže 155 mm dosáhnou Spojené státy až v příštím roce. Sama Ukrajina zahájila výrobu granátů ráže 152 mm až nyní.

Podle ukrajinské rozvědky HUR vyrobilo loni Rusko dva miliony velkorážových granátů a letos to bude 2,7 milionu až tři miliony, napsala Ekonomičeskaja pravda. I Rusko má problémy s výrobou, ale daří se mu vyrábět střelný prach, protože může dovážet nitrocelulózu z Kazachstánu, Uzbekistánu i Turecka a Číny. V západních zemí továrny na její výrobu chybějí.

Problémem husté palby je pro Rusko opotřebování hlavní, které snižuje přesnost a dostřel. Opotřebovávají se rychleji, než se stačí vyrábět nové. Musí se pak nahrazovat starými hlavněmi ze sovětských časů.

Ruslan Puškov, který vede moskevské Středisko pro analýzu strategií a technologií, otevřeně přiznal, že navzdory většímu arzenálu ruská armáda „nemá zásadní výhodu nad ukrajinskou v dělostřelectvu a munici“. „Přinejmenším to nevidí lidi bojující na ruské straně,“ dodal.

Rusko se soustřeďuje na hromadnou výrobu méně pokročilých zbraní a munice, které ale nejsou schopny získat na bojišti rozhodující převahu. Na to by potřebovalo sofistikované zbraně, jenže jejich výrobu komplikují sankce, které ztěžují nákup součástek pro drony, vyčkávající munici či naváděné přesné střely. „Nejklíčovější systémy na ukrajinském bojišti jsou přímo závislé na sankcích,“ přiznal Puškov.

Rusko proto sahá k systémům, které nejsou technologicky tak vyspělé, jako jsou naváděné kluzákové bomby upravené z klasických, které mají velkou ničivou sílu. Jak však podotýká Dara Massicotová věnující se ruské armádě na Carnegieho nadaci pro mezinárodní mír: „Když to funguje, je jedno, jestli je to technologicky nevyspělé“.

S obnovením dodávek americké pomoci se navíc Rusku zavírá okno, kdy může provést průlom. Do tváře ruského prezidenta Vladimira Putina, který vypadal podle člověka, jenž ho zná, v posledních měsících „velmi sebejistý a šťastný“, se tak mohou vrátit vrásky.

Jeden ze západních představitelů sice počítá s tím, že by mohlo Rusko dosáhnout dalších taktických úspěchů na frontě, ale nebude moci prorazit, protože jeho armáda je se starým vybavením a špatně vycvičenými vojáky pořád málo efektivní: „V únoru 2022 mělo Rusko mnohem lépe vybavenou a vycvičenou armádu. Nevidím, že by teď byla lepší. Když ruské rychlé tažení v roce 2022 neuspělo, Moskva přešla ke staré taktice, kdy sází na kvantitativní převahu.“

Dara Massicotová je sice přesvědčena, že „pomoc nemůže letos připravit Rusko o výhody. Umožní ale ukrajinským silám bránit své pozice protibateriovou palbou a může zpomalit nebo zastavit ruský postup“.

Rusku se daří nabírat vojáky. Nejvyšší velitel NATO pro Evropu Christopher Cavoli uvedl v americkém Kongresu před senátním výborem pro ozbrojené síly, že je Rusko schopno naverbovat 30 000 vojáků za měsíc, což znamená, že na frontě je 470 tisíc vojáků oproti loňským 360 tisícům. Lákají je poměrně vysoké platy ve výši 200 000 rublů, což je pětinásobek průměrného platu v chudých oblastech. Podle Cavoliho je však problémem ztráta zkušených vojáků, protože ve válce už padlo či bylo zraněno 315 000 Rusů.

Podle Massicotové by se další ofenzíva neobešla bez další mobilizace: „Jestliže má Kreml ambice získat Charkov, nebo jih Ukrajiny, což je ještě ambicióznější, potřebuje vytvořit velkou sílu čítající přes sto tisíc vojáků.“ Ani nabrání velkého počtu branců nevyřeší nedostatek výcviku, uvedl Luzin. „Mluvíme o mobilizaci, ale kde jsou velitelé, poručíci a seržanti, kteří budou velet mobilizovaným?“ ptá se Luzin.

Podle Institutu pro studium války si mohou Rusové pro další postup vybrat z několika směrů. Kam se však soustředí hlavní nápor, není jasné. Mohou buď postupovat na západ k Pokrovsku vzdálenému 20 km od průlomu u Avdijivky, nebo zamířit z Keramiku a Očeretyneho na sever a podpořit od jihu ruský útok na Časiv Jar. Mohli by se tak pokusit při útoku na Kosťantinivku odříznout Toreck a útočit v širší linii na Kramatorsk a Slovjansk.

Dva ukrajinští zpravodajští důstojníci podle listu The Financial Times popsali současné útoky podél klíčových míst na frontě a raketové ostřelování Charkova a dalších měst u fronty jako přípravu na další útok. Jejich cílem je oslabit pozice obránců. Podle nich by ofenzíva měla začít v květnu nebo v červnu. Za pravděpodobnější se považuje červen, jenomže to už zesílí příliv americké pomoci, takže se Ukrajinci budou moci lépe bránit.