ANALÝZA: Proč probíhají zničující boje právě u Bachmutu

Situaci na bojišti, ale také důvody, proč se bojuje tak tvrdě o Bachmut, do roku 2016 známý pod sovětským názvem Artemivsk, analyzovala ve čtvrtek v Ukrajinské pravdě novinářka Olga Kyrylenková. Z jejího textu plyne, že k tomu vedou – podobně jako u Stalingradu – důvody politické. Jasně uvedla, že Ukrajinci jej brání z toho důvodu, že je to ukrajinské město. Jsou tu však i důvody taktické.

Bachmut a vedle něj ležící Jahidne jsou významné dopravní křižovatky. Vede tudy trať přes Siversk a Lyman do Slovjansku a přes Balakliju do Charkova, další trať přes Časiv Jar do Kramatorsku a Slovjansku a třetí – která zajímá Rusy – do Doněcku. Prochází jím i silnice do Soledaru a Siversku, odkud je možné ohrožovat Kramatorsk, a hlavně klíčová zásobovací trasa z Kostjantynivky.

Důvody, proč Rusové v půlce června na Bachmut po dobytí Severodoněcku a Lysyčansku zaútočili, jsou známé. Jeho ovládnutí by ochránilo Rusy okupovaná města na západě Luhanské a severozápadě Doněcké oblasti. Současně představoval spolu s Lymanem a Izjumem jedno z míst, odkud se dalo nastoupit na Slovjansk a Kramatorsk a sevřít je do kleští.

Plán na dobytí Kramatorsku a Slovjansku padl v září po vytlačení Rusů z Izjumu a Kupjansku daleko za řeku Oskil, když byl osvobozen i Lyman. Přesto se Bachmut Rusové snaží dál dobýt. Kyrylenková uvádí dva důvody, jeden je taktický. Pokud by Rusko ovládlo Bachmut, mohly by se v troskách ve městě dislokovat během zimy dvě divize, které má jinak v polích.

V dalším důvodu se mísí politické zájmy s osobními ambicemi soukromé Wagnerovy armády. Ta se podle ní snaží ukázat ruskému vedení, že má vyšší kvality než řadové ruské jednotky. „Historie Bachmutu, to je čistě historie Wagnerovy skupiny, která se rozhodla dokázat ruským úřadům, že má lepší a kvalitnější výcvik než regulérní ruská armáda. Oni (ruská armáda) ustoupili z Chersonu, ale my se tu držíme,“ uvedla příslušnice u Bachmutu nasazené 4. brigády rychlého nasazení Národní Gardy Chrystyna Kudrjavová.

Wagnerovci využívají zkušeností svých velitelů, kteří pečlivě plánují své operace, vědí, kde mají své muže, a komunikují zašifrovaně. K dispozici mají jednotky z vězňů, které jsou po dvou třech týdnech vržené na frontu jako potrava pro děla.

Zajatý Wagnerovec podle velitele praporu Národní gardy Svoboda Petra Kuzyky řekl: „Dnes jste zničili 50 lidí a přesně 50 bylo přivedeno, aby je do večera nahradili. Zničili jste sto, přivedli 100. Snaží se udržet přesně 900 lidí v útočné četě.“

Kudrjavová dodala, že boje s wagnerovci nejsou snadné: „Snaží se přiblížit co nejblíž k našim pozicím a teprve potom zahájí palbu. Je opravdu těžké se s nimi vypořádat.“

Ukrajinci město dál brání, Kyrylenková uvádí, že kromě snahy hájit každý metr ukrajinského území a kontrolovat dopravní křižovatku jde podle vyjádření vojáků o zpomalení postupu nepřítele a snížení jeho bojeschopnosti. „Jak ukázaly Rubižne a Severodoněck, v naší obraně existuje logika. Nepřítele jsme tam za velkou cenu zablokovali a snížili jeho potenciál. A později jsme měli sílu zaútočit na něj jak ve směru od Charkova, tak směrem na Cherson,“ vysvětlil velitel praporu Svoboda Petro Kuzyk.

Cena je však velmi vysoká, uvádí autorka, i když generální štáb ani prezidentská kancelář sice neuvádějí přesné ztráty Ukrajiny ve válce, což platí i o bachmutském směru. „Při pravidelné komunikaci s armádou v této části fronty však lze tvrdit, že za obranu Bachmutu platí ukrajinská armáda velmi vysokou cenu. Během dvou týdnů bojů v jedné jednotce bránící jižní hranice v bachmutském směru zůstalo z 93 bojeschopných jen sedm vojáků, většina utrpěla zranění střepinami a středně těžké otřesy mozku,“ napsala Kyrylenková