Američtí veteráni cvičí k boji ukrajinské civilisty

(Od našeho zvláštního zpravodaje) „Pohyb, pohyb,“ rozléhá se křik starou opuštěnou budovou. Prázdnou místností rázně kráčejí vojáci se zbraněmi a během postupu se kryjí. Vše ostřížím pohledem sleduje instruktor. Jakmile akce skončí, začne vojákům vysvětlovat, na co si mají dávat pozor a co bylo při jejich postupu špatně. „Dáme si to znova,“ zavelí anglicky.

O kus dál další z instruktorů pro změnu ukazuje ukrajinským dobrovolníkům, jak správně použít vojenské škrtidlo nebo dekompresní jehlu.

Tak vypadá běžný den na improvizované výcvikové základně na blíže nespecifikovaném místě v severní části Ukrajiny u běloruských hranic. O výcvik se tu starají instruktoři z řad veteránů většinou americké armády. Vše

zaštiťuje právě mezinárodní dobrovolnická SOLI.

SOLI založil dvaačtyřicetiletý Matthew VanDyke, který činnost své organizace na Ukrajině řídí přímo na místě. VanDyke je bezpečnostní analytik se zaměřením na Blízký východ. Krátce po studiích všechny země procestoval a zamiloval se od nich. Když vypukla válka v Libyi, vyslyšel volání svých přátel a vyrazil tam bojovat proti Kaddáfího režimu.

Byl ale zajat a pět měsíců držen jako rukojmí. Nakonec se mu podařilo uprchnout za pomoci ostatních vězňů, kteří rozbili zámek jeho cely. VanDyke následně prohlásil, že zůstane v Libyi, dokud Kaddáfí nepadne, a účastnil se dalších bojů až do pádu diktátorského režimu.

Poté, co byli islámským státem zavražděni novináři James Foley a Steven Sotloff, vydal se VanDyke do Iráku, kde organizoval v křesťanské komunitě výcvik bojovníků proti Islámskému státu. Tehdy vznikla organizace Sons of Liberty International. Veteráni armády USA i jiných západních států na bázi dobrovolnictví cvičí místní obyvatele.

Rozhodnutí vyrazit na Ukrajinu bylo pro VanDyka jednoduché. „Válka na Ukrajině není jenom o Ukrajině. Je to válka o mezinárodní systém, kde silnější země zkrátka nenapadají slabší země. Je to boj za demokracii a za západní hodnoty,“ říká VanDyke. A dodává, že pokud by Rusku invaze prošla, mezinárodní mír by se rozpadl.

Během naší návštěvy byli ve výcviku dobrovolníci přidružení k 47. samostatnému ženijnímu praporu. Většinou jde o civilisty, kteří chtějí bojovat. Někteří nemají žádné zkušenosti, někteří byli alespoň před řadou let na vojně, někteří se i bez většího výcviku zúčastnili bojů v řadách teritoriální obrany a nyní teprve podstupují trénink.

„Ti, kteří už mají bojovou zkušenost na frontě bez pořádného výcviku, se k nám vrací se špatnými návyky nebo mají pocit, že vědí všechno nejlépe. Ale většinou cvičíme civilisty bez zkušeností a rychle z nich uděláme bojovníky,“ říká VanDyke.

To potvrzuje i instruktor Adam, který na Ukrajinu přijel před několika týdny. Na starosti má taktický výcvik průzkumné jednotky. „Tohle je cvičení, které jsme trénovali na různých místech po celém světě. Tihle kluci se učí rychleji než kdokoliv jiný,“ říká bývalý americký mariňák Adam.

„Snažím se neřešit širší obraz celé situace,“ odpovídá na otázku, jak si myslí, že válka dopadne. „Jsem tu s klukama, snažím se být stále s nimi, udržet vysokou morálku a stále je učit taktiku. Pokud každý z těch kluků bude vědět, co dělá, tak se situace vyřeší sama,“ říká.

Důvod, proč vyrazil na Ukrajinu pomáhat bývalý vojenský záchranář Jason, který sloužil u americké armády, je podobný. Neustále ho překvapuje odhodlání civilistů bránit svou zemi. „Viděl jsem prodavače, obchodníky, děcka, kteří by kdykoliv jinde a kdykoliv jindy rozhodně nebyli v armádě,“ říká Jason.

„Viděl jsem úžasné vojačky, valkýry, není tu rozdíl mezi vojačkou a vojákem. Jejich houževnatost a odhodlání jsou obdivuhodné,“ popisuje bývalý voják. Na starost má, aby naučil dobrovolníky, jak se postarat o raněné přímo v boji.

Ukrajinská armáda nestihla zavést mezi své jednotky vyspělý zdravotnický systém, jaký můžeme najít v západních armádách. Evakuace raněných z bojiště je tedy vždy nesmírně obtížná a ne vždy možná. Jason se snaží dobrovolníkům vštípit alespoň ty nejnutnější základy. Jakákoliv přítomnost zdravotníka (nebo alespoň vojáka vyškoleného na poskytnutí nejnutnější zdravotní péče) zvyšuje nejen šanci na přežití vojáků, ale také obrovsky zvyšuje jejich morálku.

Výcvik si nemůže vynachválit jeden z ukrajinských dobrovolníků. Z bezpečnostních důvodů nechtěl prozradit své jméno, říkejme mu třeba Dmytro. Až do vypuknutí války byla jeho jedinou vojenskou zkušeností základní vojenská služba před 20 lety. Po ruském útoku nastoupil k jednotkám teritoriální obrany v Kyjevě.

Následně byl přijat k dobrovolnickému praporu, který učí instruktoři SOLI. „Jsem nadšen. Za tu dobu, co tu jsem, jsem se naučil mnohem víc než za tři měsíce předchozí služby v Teroboroně,“ říká Dmytro.

„Víte, pro nás je lepší kamarádit se s USA než s Ruskem. Bude mi lépe s lidmi, kteří vnímají a sdílejí můj pohled na svět,“ dodává. „Způsoby, jakým Rusové vedou tuto válku, jsou mimo lidské chápání čehokoliv. Není pro ně žádné omluvy. Tragédie v Buči, Irpini nebo Hostomelu. Města, která byla zcela zničena: Volnovacha, Izjum, Rubižne, Popasna… Překročili naši hranici a nemám pro ně slitování ani odpuštění,“ tvrdí Dmytro.

Organizace SOLI zatím na Ukrajině vyškolila něco okolo 550 dobrovolníků. „Věřím, že Ukrajina vyhraje válku. Asi to zabere pár let. Pokud bude Západ dál dodávat zbraně, bude tu dost Ukrajinců ochotných bojovat až do konce. Myslím, že je extrémně nepravděpodobné, že by Rusové dokázali dobyté území udržet,“ říká VanDyke.

S přispěním ­Tomáše Skoupého