Za válečnými zločiny stojí vojáci i politici, říká bývalá žalobkyně z Haagu

Způsoby vyšetřování stejného typu zločinů jsou obdobné. Pokud jde o válečné zločiny či jiné zločiny podle mezinárodního práva, je třeba se zaměřit na tři důležité části. První je identifikace tzv. základního zločinu na určitém místě, tedy co se vlastně stalo: úmrtí civilistů, zničené civilní objekty, znásilnění, mučení apod.

Pak je třeba zjistit kontext, tedy z jakého důvodu považujeme to, co se stalo, za válečný zločin. Tedy nejen to, že k jednání došlo v rámci ozbrojeného konfliktu, ale že došlo k závažnému porušení klíčových principů mezinárodního humanitárního práva.

Nejdůležitější a zároveň nejtěžší je část, kdy podezřelou osobu musíme důkazně spojit s tímto zločinem. Podezřelou osobou může být jak řadový voják, tak jeho velitel, ale měli bychom se dostat až k politickým a vojenským špičkám.

Zahrnují obrovské množství jednotlivých skutků, množství obětí i svědků a množství pachatelů. Proto je nutná určitá struktura vyšetřování. Jestli se vyšetřují zločiny na Ukrajině, v bývalé Jugoslávii nebo v Sýrii, pro efektivní postup je tedy třeba se soustředit na zločiny podle oblastí, okresů či měst.

Zmapují se zločiny v dané oblasti, můžeme tak lépe vysledovat určité podobnosti v jednání pachatelů. Je velmi pravděpodobné, že v dané oblasti operují stejné vojenské jednotky, je tam tedy i stejné velení, lze i lépe vysledovat časový postup. Tímto strukturovaným vyšetřováním pak následně můžeme dát dohromady veškeré události, ke kterým v rámci daného ozbrojeného konfliktu došlo.

Prvním krokem, a také to vidíme, by mělo být například shromáždění satelitních snímků, vojenských zpravodajských informací, vojenských expertních vyjádření, informací z otevřených zdrojů, videí, fotek apod. V této fázi by se svědkové měli jen registrovat, aby o nich byl přehled, ale jen zcela výjimečně je vyslýchat.

Minulá zkušenost ukázala, že různé nevládní organizace vyslýchaly v dobrém úmyslu svědky, tyto výslechy však nebylo možné použít jako důkazy v trestním řízení a vedlo to k opakovaným výslechům velmi traumatizovaných svědků.

Prokurátor musí mít kontrolu nad vyšetřováním, neboť je to právě prokurátor, který bude připravovat obžalobu a bude obžalobu zastupovat u soudu. V každé fázi vyšetřování se musí soustředit na identifikaci důkazů, které podporují právní kvalifikaci zločinů a trestní odpovědnost pachatelů za každý z těchto zločinů.

Tento druh důkazů bude zřejmě v tomto konfliktu převažující, na rozdíl od důkazů, které jsme shromažďovali v případě vyšetřování zločinů v bývalé Jugoslávii. Na začátku 90. let minulého století bylo ještě používání mobilních telefonů v plenkách, natož pořizování fotek a jejich ukládání na internetu.

S rozvojem digitalizace to pochopitelně s sebou nese nebezpečí případné manipulace s takovými materiály. Před vyšetřovateli a prokurátory tak stojí další náročný úkol, a to prokázat autenticitu těchto digitálních materiálů. Zde hrají svou roli odborníci, kteří se specializují na tento druh práce a vystupují u soudu jako experti.

Vzhledem k rozsahu možných zločinů, vyšetřování může trvat měsíce i roky. To však mluvím o vyšetřování případných zločinů, za které by mohli nést odpovědnost vysocí političtí a vojenští představitelé. Jak jsem zmínila v úvodu, v těchto případech je totiž nutné najít důkazy, které propojí tzv. základní zločiny s těmito politickými a vojenskými představiteli.

V případě vyšetřování zločinů v bývalé Jugoslávii byla situace určitým způsobem jednodušší, neboť po skončení ozbrojeného konfliktu se vyšetřovatelům dostala do rukou spousta listinných důkazů, které takový plán prokazovaly. Rovněž se podařilo vyslechnout osoby, které se v rozhodném období pohybovaly v blízkosti vysokých představitelů, jež následně jugoslávský tribunál (ICTY) obžaloval, a byly ochotné podat svědectví.

Jistou překážku vidím v tom, že vyšetřování se vede v době, kdy ozbrojený konflikt stále probíhá. Takže přístup k některým důkazům může být značně omezený a stejně tak za daných okolností zatím nevidím možnost se dostat k tomuto typu svědků. Na druhou stranu je možné některé zločiny vyšetřit relativně rychle, jak vidíme v případě prvního vyšetřování ukrajinskými orgány, kdy obžalovaným je řadový ruský voják.

Masakr v Srebrenici byl takovým symbolem války v bývalé Jugoslávii, o to horší, že k tomuto zločinu došlo v době, kdy se již blížila mírová jednání ke svému konci. Přesto v bývalé Jugoslávii, zejména na území Bosny a Hercegoviny, došlo k velkému množství dalších zvěrstev, která se podařilo odhalit až mnoho let po válce. Svědkové se přestali bát represí, objevily se další masové hroby, byly k dispozici listinné materiály. To samé se pochopitelně může stát i v případě konfliktu na Ukrajině.

Je skutečně velmi těžké na tuto otázku odpovědět. Každé vyšetřování je vedeno s cílem postavit pachatele před soud, jinak by ani nemělo smysl. V některých případech se to však nikdy nestane a v dalších případech to trvá léta, než se pachatel dostane k soudu.