Ústavní soud: O mobiliáři Opočna se bude jednat znovu

Kauzou se Ústavní soud zabýval opakovaně, protože se restituentů zastal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Dědicové nejprve dosáhli toho, že jim byla vydána kolekce 68 obrazů ze zámku. Předpokládalo se, že postupně získají i další mobiliář. Jde o tisíce předmětů, od obrazů a zbraní až po lovecké trofeje, jídelní servisy nebo třeba slavnostní kočár.

Jenže justice další nároky potomků zamítla. Spis putoval až k Ústavnímu soudu, který pak stížnosti Jerome Colloredo-Mannsfelda a Kristiny Colloredo-Mansfeldové zamítl. Ti se na základě toho obrátili na štrasburský soud. Podle něj česká justice v kauze chybovala.

Restituentům prý nedala možnost vyjádřit se k jednomu z klíčových důkazů, a to k rozhodnutí ministerstva zemědělství z roku 1947. Z rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že spis se nyní vrátí k pardubické pobočce odvolacího Krajského soudu v Hradci Králové. Ten se bude v dalším řízení touto listinou zabývat.

Smyslem je zjistit, kdy přesně přešel sporný majetek do vlastnictví státu, tedy zda před nebo po únoru 1948. Zjišťovat se bude i to, kterým konkrétním členům rodu daná část mobiliáře patřila. Pak soud ve věci bude moci znovu rozhodnout. Jaký verdikt padne, to nelze předjímat ani v souvislosti se současným úspěchem dědiců ve sporu.

Ústavní soud před časem zamítl stížnost Kristiny Colloredo-Mansfeldové ve sporu o vydání zámku samotného. Památka tedy zůstává ve vlastnictví státu. Je v péči Národního památkového ústavu. Mezi vlastnictví zámku a mobiliáře je z právního pohledu rozdíl. Zámek vlastnil před zabavením Josef Colloredo-Mansfeld mladší, sbírky patřily Josefu Colloredo-Mannsfeldovi staršímu.