Článek
U spotřebitelských úvěrů, obvykle nad dvě stě, tři sta tisíc, žádají banky a už i některé velké úvěrové společnosti úředně ověřený souhlas druhého z manželů. Ještě před pár lety se na to hlavně v nebankovní sféře vůbec nehledělo, dnes tomu tak je například u online půjček, kdy k jejich sjednání stačí internet, občanka a řidičský průkaz.
„Má bývalá manželka byla do větru. Udělala na 700 tisíc dluhů a domů nekoupila nic. O obě holky jsem se staral já. Výživné mi neplatila. Ale dodnes mě dohánějí exekuce kvůli jejím dluhům. Ona příjmy nemá. Většinu jsem už splatil, už kvůli nyní dospělým holkám. Práci jsem si ale našel v Německu, tady nic nemám, ani účet, a dojíždím,“ vypráví padesátiletý Zbyšek ze Sokolovska.
„Staré exekuce už byly vyplaceny,“ dodává muž, který konečně našel klidný vztah a šťastný domov v menším bytě s novou ženou.
Ani rozdělení jmění nezachrání
Jak odborníci na dluhovou problematiku upozorňují, ani rozdělené jmění manželů nemusí toho druhého ochránit před věřiteli a už vůbec žádná ochrana neplatí, jestliže k rozdělení dojde až po vzniku pohledávky věřitele. Ve stoprocentním bezpečí nemusí být ani dům z dědictví po rodičích.
„U závazku manžela jsem uvedena jako spoluvypůjčitel a inkasní společnost mi vyhrožuje, že bude se mnou zacházeno jako se spoludlužníkem, že mě zveřejní v registru Solus a že na mě připravuje žalobu,“ tvrdí rozzlobeně padesátiletá žena ze středních Čech ve své stížnosti adresované Asociaci inkasních agentur (AIA).
„Uvádím, že jsem nikdy nepodepisovala žádnou smlouvu, tak se nemohu stát spoluvypůjčitelem ani dlužníkem,“ dodává žena. Nemá pravdu. Ke zúžení společného jmění totiž došlo až v roce 2017 a manžel si půjčku vzal už v roce 2006.
„I když manželka o dluhu vědět nemusela, ani nepodepisovala úvěrovou smlouvu, ze zákona se stala spoludlužníkem, když dluh vznikl, byla s dlužníkem v manželství a společné jmění zúženo nebylo,“ řekla šéfka AIA Jana Tatýrková.
Ochrana věřitele
Partneři právě kvůli riziku dluhů toho druhého častěji sepisují u notářů manželské smlouvy, respektive si nechávají zúžit společné jmění manželů. Podle odhadů Notářské komory jich letos bude sepsáno přes jedenáct tisíc. Přesto soudy už v několika kauzách manželskou smlouvu ignorovaly.
Stalo se tak v situacích, kdy soudce využil možnosti výkladu zákona ve smyslu ochrany práv třetích osob, tedy věřitelů. Aby zůstala nedotčena, postihl soud ve svém rozhodnutí majetek osoby, která se právě manželskou smlouvou snažila před takovou situací bránit. Laicky řečeno, dva lidé se chtěli vzít, o dluzích jednoho z nich se vědělo a druhý z páru za ně logicky nemínil nést odpovědnost.
A právě této situace se dotýká nedávný verdikt Ústavního soudu (ÚS). Vyhověl stížnosti ženy domáhající se zastavení exekuce na společné jmění manželů, protože se s nastávajícím dohodla a u notáře nechala sepsat, že žádné společné jmění vůbec nevznikne. A proto na něj není možné exekuci vést. Ústavní soudci připomněli smysl manželství, tedy založení rodiny a výchovu dětí, nikoliv placení partnerových dluhů, které vznikly před svatbou.
V jiném případě, o němž Právo už dříve psalo, manželka přišla o dům po rodičích, i když ještě před vznikem dluhu manžela, který mu vyplynul z nevydařeného podnikání, si nechali společné jmění zúžit tak, že dům byl z něho vyčleněn. Navíc pocházel z dědictví, takže pokud se někde nestala právnická chyba, neměl být vůbec jako společné jmění manželů na katastru zapsán. Soud ale dům do exekuční dražby zařadil s argumentem, že je třeba chránit třetí osobu – věřitele manžela –, k vyčlenění nepřihlédl.
„Verdikt Ústavního soudu každopádně už znemožnil nadřazovat práva třetích stran právům toho z manželů, který dluhy nezpůsobil,“ řekl Právu prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer.
Hledí i na prstýnek
Další příklad: manžel koupil byt už v době trvání manželství.
Není-li určeno jinak, spadá do společného jmění manželů a je tak i zapsán v katastru. Při sepisování kupní smlouvy ale u právníků doloží, že peníze na koupi bytu pocházejí výhradně ze zpeněženého majetku po zemřelých rodičích.
Je tedy na katastru zapsán jako výlučný vlastník. Manželé přitom bydlí jinde. Poté se ovšem manžel rozhodne, že tento výhradně svůj byt použije jako zástavu k hypotéce, kterou si bere v době trvání manželství.
Na zástavní smlouvě vyhotovené bankou, která je poté předkládána na katastru, ovšem musí manželka s ověřeným podpisem podepsat, že o tom ví a že má zajištěno bydlení jinde než v bytě, jenž je předmětem zástavy. Takto pečlivě majetkově-finanční vztahy mezi manžely hlídá například Komerční banka.
Banky si v registrech úvěrů bedlivě hlídají, zda je žadatel o hypotéku či jiný úvěr ve svazku manželském, a požadují, aby ten druhý z manželů podepsal, že je o úvěru informován, bere ho na vědomí. Bankovní úředníci si všímají u žadatelů o úvěr, pokud přijdou do banky sami, i takových drobností, jako je třeba prstýnek.