Munici pro děla Caesar vyrobí česká STV Group

Nejsou to jen ty tři milimetry, je to jiný typ nábojů, který nepoužívá nábojnice, takže jde o koncepčně odlišnou munici. V současné době naše společnost připravuje výrobu a certifikaci munice, protože ta je nutnou podmínkou pro použití v dělech Caesar při zachování všech záruk od výrobce. STV Group na tom spolupracuje s další významnou českou společností Explosia, která vyrábí bimodulární spalitelné nábojky pro děla ráže 155 mm.

Co se týče dodávek pro Armádu ČR, budou se vyrábět trhavotříštivé granáty STV107 s konvenčním dostřelem a pak i další dva s prodlouženým dostřelem až 40 km. Připravuje se rovněž výroba cvičné munice.

U oceli na střelu je celkem dobrá možnost diverzifikace v rámci výrobního řetězce. U energetických materiálů už vidíme komplikace. Základní surovinou pro výrobu tříštivotrhavých nábojů je tritol, tedy trinitrotoluen, nebo hexogen. Kvůli evropské regulaci, nařízení REACH, jsou obě tyto substance zařazeny mezi látky, které se snažíme nevyrábět. To má vliv na kapacitu, která v Evropě je. A musím říci, že kapacita je nedostatečná, v důsledku čehož dochází k nárůstu cen těchto materiálů.

Výrobce TNT je v Evropě jeden, výrobci černého prachu jsou v Evropě přesně tři, u bezdýmných prachů jich je trochu víc. Výrobci se také potýkají s dodávkami nitrocelulózy. Protože neštěstí nechodí nikdy samo, došlo v létě v důsledku nehody ve Francii k omezení kapacit a už jsem zaznamenal, že začínáme mít problémy s dodávkami nitrocelulózy ze zahraničí. V minulosti se dovážela z Ruska a z Číny. Z Ruska to teď nejde kvůli embargu a mám indikace, že čínští producenti řekli, že si ji nechají pro vlastní výrobu nebo své zákazníky v Ruské federaci. Musíme se připravit na to, že tento materiál nemusí být.

Pokud nebudeme mít nitrocelulózu, nevyrobíme ani náboje do devítky pistole, kde žádná další výbušná složka není.

Těžký průmysl je základ a pro velkorážovou munici je to nezbytná součást výrobního procesu. Proto i my jednáme o akvizici kovárny. Mrzí mě, že Evropská unie i po deseti měsících války na Ukrajině odmítla přeřadit zbrojní průmysl v rámci taxonomie do odvětví, která jsou prospěšná a důležitá pro další rozvoj, což má další dopady ve formě přístupu k financování, kdy se diferencují odvětví na společensky užitečná, zelená a ostatní. Z hlediska zajištění životního cyklu munice nebo zbraňových systémů je přitom nezbytně nutné, aby byl výrobní a dodavatelský řetězec co nejkratší. Jak ukázal covid – čím je dodavatelský řetězec delší a komplikovanější, tím je rizik více.

Jsme rádi, že ministerstvo v rámci modernizace myslí na český obranný průmysl, který je jako jediný schopen zajistit bezpečnost dodávek, protože vláda jej může kontrolovat. Je však důležité, aby se ministerstvo chovalo odpovědně a v rámci sekce průmyslové spolupráce docházelo k řádnému prověření, jestli opravdu získáváme nové výrobní schopnosti, protože mnohdy tomu tak není. Důležité je tlačit na přenos technologií a know-how. Je to jediná cesta, aby se překonalo zaostávání, které vzniklo v 90. letech v rámci útlumu českého zbrojního průmyslu, kdy jsme přišli minimálně o deset let inovací, o spoustu odborníků. V civilním průmyslu se dlouho hovoří o tom, že Česko by nemělo být montovnou. Totéž by mělo platit i v rámci průmyslové spolupráce při zavádění nových systémů do armády.

Explosia patří ke strategickým podnikům, znám ji dobře, protože jsem v ní sám působil jako obchodní ředitel, a domnívám se, že by nebylo dobře, kdyby tento podnik byl privatizován. Dodávky bezdýmných prachů jsou naprosto klíčové pro udržení výrobních schopností v oblastech malorážové i velkorážové munice. Na druhou stranu musím konstatovat, že Explosia má daleko větší potenciál, než prokazuje svými dodávkami, byť podle zástupců výrobce očekávají naprosto výjimečný rok, což se dá v době války očekávat.

I my budeme mít výjimečný rok, tržby skupiny STV překročí v roce 2022 šest miliard korun, což je zhruba trojnásobek výsledků z roku 2021. Když se vrátíme k Explosii, u ní je nárůst menší, loni to bylo zhruba 950 milionů, v letošním roce avizují 1,2 miliardy. Během deseti měsíců nebyla Explosia schopná zareagovat na situaci a pro rok 2023 vyřešit problémy se znovunajetím výroby bezdýmných prachů, což limituje i naše dodávky našim ukrajinským partnerům. Explosia přitom byla budována v roce 1984, aby byla schopná zásobovat bezdýmnými prachy velkou část zemí Varšavské smlouvy.

Nemyslím si, že situace odezní. Fungovali jsme v režimu odložené spotřeby, protože konflikt na území Evropy byl prakticky vyloučený. Evropa je v situaci, kdy se neumí bránit. Válka to jasně odhalila a Ukrajina z hlediska munice žije takříkajíc z ruky do huby. Až jednou dojde k uzavření příměří, nastane pro Ukrajinu a Evropu rok nula. Od té doby se budou plnit sklady municí. Myslím si, že nikdo nedopustí situaci, aby munice nebyla. Z tohoto pohledu je to byznys na 10 až 15 let, než se podaří stabilizovat stav munice.

A kdybychom se dožili toho, že bude uzavřena dohoda o světovém odzbrojení, tak se materiály v munici delaborují. Polička v roce 1920 začala s tím, že delaborovala munici z první světové války.