Článek
„Rozvolněná covidová opatření sice dovolují účast jednoho tisíce lidí, nicméně když jsme připravovali každoroční pietu, tak platila jiná pravidla a nikdo nevěděl, co bude. Museli jsme se proto držet aktuálních pokynů prezidentské kanceláře,“ vysvětlila vedoucí ležáckého památníku Kamila Chvojková.
Místu, kde esesácký pluk Böhmen za asistence oddílu českých četníků z Chrudimi a Náchoda vymazal z mapy osadu kameníků a chalupníků, neubralo letošní komornější pojetí na aktuálnosti.
„Podobně jsme postupovali v Lidicích. Situace v Ležákách byla o to složitější, že místo hned dvakrát zdevastovala povodeň, naposledy těsně před středeční pietou. Památník se přesto podařilo připravit. Lidé sem chodili po celý den individuálně, měli čas si popovídat, nebylo to hektické, takříkajíc na povel, a bylo to daleko pietnější a příjemnější. Zvažujeme, že některé věci přeneseme do dalších let,“ zhodnotil ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík letošní připomínku odvety Němců za atentát na zastupujícího říšského protektora, 38letého Reinharda Heydricha.
Radista Potůček gestapu unikl. Zastřelil ho až český četník
Obec v údolí říčky Ležák, odkud za jediný den vymizel lidský život, dnes připomíná devět žulových hrobodomů s emblémem kříže. Třiatřicet dospělých skončilo na popravišti. Jedenáct dětí, z nichž nejmladším byl sotva rok, nacisté usmrtili plynem.
Tragédii přežila pouze dvojice sester Šťulíkových daných na převýchovu do německých rodin. „Chovali se ke mně jako rodiče a jejich děti mne dodnes považují za sestru,“ prozradila 81letá Jarmila, dnes Doležalová.
„Ležáky byly srovnány se zemí. Lidé, kteří nám pomáhali, byli zatčeni. Zůstal jsem sám,” odvysílal 25. června 1942 do Londýna radiotelegrafistka výsadku Silver A Jiří Potůček z nového úkrytu vysílačky Libuše v Bohdašíně na Náchodsku. Bohdašín, kam Libuše krátce před vyhlazením Ležáků ze sousedního kamenolomu putovala, jenom shodou náhod nestihl stejný osud.
V Lidicích si připomněli 78. výročí vyhlazení obce
Členové anglických výsadků možná jako první z Chrudimska informovali o genocidě Židů v plynových komorách, k čemuž v polském Chelmu zprvu sloužily speciální automobily s výfuky ústícími do uzavřené korby.
„Zprávu o vypálení Ležáků a Lidic jsem se dozvěděl na Volyni,“ vzpomněl před lety náčelník štábu ženijního praporu Svobodovy armády podplukovník Josef Malec, v jehož volyňské domovině ukrajinští nacionalisté semknutí okolo Stepana Bandery při Volyňském masakru podobně naložili s řadou polských a českých vesnic s krutostí, která přesahovala zločiny německých nacistů.
