Článek
Ve Španělsku a Belgii přispěchali Lékaři bez hranic na pomoc domovům seniorů, kde pro 51 klientů zbyli poslední čtyři zaměstnanci. Každý den tu umírali další lidé, bez pomoci a v naprostém osamění.
„Pro Lékaře bez hranic je velmi neobvyklé poskytovat v takové míře humanitární a zdravotnickou pomoc v evropských zemích. Ale to zapadá do toho, co organizace dělá celosvětově – zaměřuje se na místa, kde jsou lidé nejvíce zranitelní,“ přiznává neobvyklost situace mluvčí české pobočky LBH Iveta Polochová.
„Jednou z největších obětí nákazy v Evropě jsou pečovatelské domovy pro seniory a jejich obyvatelé. V některých tamních zařízeních pro seniory zemřel už každý třetí jejich obyvatel – to je úmrtnost, která by byla šokující v jakékoli krizi,“ dodává Polochová.
Němečtí lékaři upozorňují na svoje obavy nahotou
Organizace v tuto chvíli působí ve více než 300 pečovatelských domovů v Evropě. Drtivá většina českých a slovenských zdravotníků, kteří jezdí na mise Lékařů bez hranic, momentálně pracuje v tuzemských nemocnicích.
V Česku se podařilo za pomoci hasičů, vojáků a dobrovolníků situaci v pečovatelských domovech zvládnout. Ale třeba v tak vyspělé zemi, jako je Belgie, se stalo i to, že personál nechal klienty napospas svému osudu.
„Můj tým šel do jednoho pečovatelského domova, kde zemřelo už dvacet obyvatel na covid-19. Zůstalo jich 51. A zůstali čtyři zaměstnanci v celé budově – uklízečka, kuchařka a sestry. Tito čtyři lidé dělali, co mohli. Běhali od člověka k člověku a snažili se situaci zvládnout, ale pochopitelně to byl naprostý chaos,“ přiblížila situaci Stephanie Goublommeová, koordinátorka LBH, která má na starost podporu pečovatelských domovů v Belgii.
Umírajícím pomohly videohovory
Lékaři bez hranic nacházejí v zařízeních pracovníky, kteří dělají, co je v jejich silách, ale scházejí jim zdroje, specifi cký výcvik a technická podpora, kterou oni, díky bohatým zkušenostem z bojů s různými epidemiemi, disponují.
V Británii rázem přibyly tisíce obětí viru. Začali tam počítat i mrtvé z pečovatelských domů
„Příliš mnoho lidí umírá v osamění, jsou vystrašení a v hrozném stavu. Jsou odtrženi od svých rodin a čelí konci svého života bez podpory a skoro bez lidského kontaktu. Nikdo by neměl takto umírat,“ říká lékařka Ximena di Lollo, která koordinuje práci v pečovatelských domovech ve Španělsku a Portugalsku.
A tak přišli Lékaři bez hranic s jednoduchým nápadem, jenž alespoň trochu dokázal pacientům ulehčit.
„Pomohli jsme jim nastavit videohovory, aby se rodiny mohly s blízkými rozloučit a v posledních momentech byli všichni v kontaktu. Dopad videohovorů je neuvěřitelný. Mohou být ospalí, slabí a nereagující, ale když slyší mluvit svou rodinu nebo vidí na videu manžela, manželku, děti, najednou začínají reagovat. U některých se dokonce začíná zlepšovat zdravotní stav. Nikdy jsem nic takového jako lékařka nezažila,“ popisuje Ximena di Lollo.
SPECIÁL: COVID-19 | Vše o nákaze, rady a tipy, jaké jsou příznaky
Své zkušenosti ze tří misí, jichž se účastnil, využil i český farmaceut Stanislav Havlíček.
„Letos jsem po návratu z Jemenu sice spal 22 hodin v kuse, ale na regeneraci jsem neměl tolik času, kolik jsem plánoval. Dva týdny poté mi začala čtvrtá mise – pomoci svým kolegyním a kolegům v českých lékárnách. Vzal jsem si na starost distribuci ochranných pomůcek pro lékárny v celém Plzeňském kraji. Vím, že bez zkušeností z misí by mi to šlo mnohem hůř,“ říká farmaceut.