Česko má třetí největší vězeňskou populaci v EU. Zaplatí za ni 10 miliard ročně

Podle srpnových čísel bylo za mřížemi 19 164 osob, v minulém roce jich bylo podle údajů vězeňské služby 18 748. Vězeňská populace tak opět vzrostla, informoval už o prázdninách náměstek ministra spravedlnosti pro vězeňství a bývalý šéf Vězeňské služby ČR Petr Dohnal.

Počet vězňů však dlouhodobě neodpovídá klesající kriminalitě, resp. celkovému počtu odsouzených osob. V grafu výše je vidět poměr počtu odsouzených, kteří vykonávají trest ve věznici, k celkovému počtu odsouzených za posledních deset let (do roku 2021). Zatímco kriminalita setrvale klesá, vězeňská populace se výrazně nemění.

Mezi lidmi, kteří byli státem zbaveni osobní svobody (patří sem i osoby ve vazbě a v detenčních zařízeních) a všemi odsouzenými, je tedy nápadný nepoměr.

Právník a výzkumník Jakub Drápal z Právnické fakulty Univerzity Karlovy ve své letošní studii „Speciální skutkové podstaty pro recidivisty: Nepromyšlené a škodlivé“ spočítal, že náklady na jednoho vězně dělají 1500 korun na den. Stát tak ročně za vězeňskou populaci zaplatí kolem 10 miliard korun ročně.

Navíc se věznice potýkají s přeplněností. Průměrně jsou české věznice naplněny na 94,76 procenta, některé ale loni hlásily nadstav (např. Mírov nebo Kuřim).

Podle údajů Rady Evropy je ČR s 180 vězni na 100 tisíc obyvatel sedmá v Evropě a třetí v EU po Slovensku a Litvě.

Nejmenší vězeňskou populaci má v Evropě San Marino (26,5 vězně na 100 tisíc obyvatel), z větších států si vedou nejlépe ty severské: např. Finsko má 43 vězňů na 100 tisíc obyvatel.

Evropský průměr byl v roce 2021 116 vězňů na 100 tisíc obyvatel, přičemž např. sousední Německo jich má 71. 

Západní a severské státy přitom nemají výrazně menší kriminalitu než Česko.

Podle Rady Evropy v roce 2020 čeští vězni trávili za mřížemi v průměru 25 měsíců. Evropský průměr je přitom poloviční, a to 12,4 měsíce. V těchto datech je ČR v Evropě šestá za Ázerbajdžánem, Portugalskem, Moldavskem, Ruskem a Ukrajinou.

Jak uvádí Nejvyšší státní zastupitelství ve své zvláštní zprávě „Věznice“ z roku 2019, vysoký počet vězňů není dán tím, že by soudy do vězení posílaly příliš mnoho lidí, ale tím, že je tam posílají na dlouhou dobu. Pokud je totiž mnoho vězňů odsouzeno k dlouhým trestům, místa ve věznicích se postupem času příliš neuvolňují a počet vězňů se kumuluje.

Podle Jakuba Drápala jsou dlouhé tresty způsobené – ve srovnání se Západem – zejména relativně vysokými trestními sazbami.

„Jestli chceme mít vězeňskou populaci na úrovni západních a severských zemí, tak toho nedocílíme bez snižování trestních sazeb,“ uvedl pro Novinky.

Tresty také prodlužují speciální trestní sazby pro recidivisty. V současnosti totiž např. za opakovanou krádež hrozí automaticky přísnější trest, ač jde třeba o krádež dvou rohlíků. Minimální způsobená škoda totiž není podmínkou, a stát tak stíhá i naprosto bagatelní skutky.

V trestním zákoníku je speciálních trestních sazeb 38 a podle Drápala by jejich zrušení ušetřilo státnímu rozpočtu až miliardu korun.

Zohlednění recidivy by přitom i při zrušení speciálních sazeb bylo stále možné, např. prostřednictvím přitěžujících okolností. Nicméně, jak upozorňuje Úřad vlády ve svých Tezích trestní politiky z roku 2021: „Při ukládání a výkonu trestů je třeba trestní minulost posuzovat pouze jako jeden z faktorů, které mohou ovlivnit budoucí recidivu.“

Další problém Drápal vidí v tom, že soudy ukládají příliš dlouhé podmíněné tresty. Pokud totiž pachatel spáchá v podmínce třeba až po čtyřech letech další trestný čin, tresty se mu sečtou a jde do vězení na poměrně dlouhou dobu.

Další z cest ke snížení vězeňské populace může být i dekriminalizace či zmírnění trestů za některá jednání. Kromě bagatelních krádeží uvádí Úřad vlády např. zanedbání povinné výživy (při dnešní existenci tzv. náhradního/zálohovaného výživného).

Podle Úřadu vlády by také „trest odnětí svobody měl sloužit jako poslední prostředek, jehož uložení je nezbytné zejména z důvodu vysoké závažnosti trestné činnosti nebo kvůli vysoké pravděpodobnosti recidivy pachatele“.

Přísnější tresty navíc neznamenají nižší míru kriminality. „Kriminologické výzkumy napříč světem poukazují na to, že míra uvězňování je jen slabě provázaná s mírou kriminality,“ podotýká Drápal.

„V případě aplikace výrazně represivních přístupů a sankcí založených na odstrašení může mít dokonce kontraproduktivní účinky,“ uvádí Úřad vlády.

Proto je nutné dbát u trestání – kromě odstrašení od další trestné činnosti a znemožnění páchání dalších trestných činů zvlášť nebezpečným jedincům – také na nápravu pachatele a jeho budoucí začlenění do společnosti. Tomu ale brání také právě vysoký počet vězňů, protože přeplněnost věznic dostatečně neumožňuje individuálně pracovat s odsouzenými.

„Počet vězněných osob záleží primárně na rozhodnutí státu, nikoli hlavně na míře kriminality,“ doplňuje Drápal.

Podle něj je tedy stěžejní provést kompletní reformu trestní politiky, abychom docílili spravedlivého a efektivního trestání vedoucího k nižší vězeňské populaci.

Novinky oslovily ministerstvo spravedlnosti s dotazem, jaké kroky stát podniká ke zlepšení situace ve vězeňství.

„Vysokým počtem vězňů se dlouhodobě zabýváme. V minulosti ministerstvo spravedlnosti již učinilo řadu kroků, které měly za cíl snížit počet vězněných osob (depenalizace některých trestných činů, podpora peněžitých trestů, zvýšení hranic škody, podpora alternativních trestů aj.),“ uvedl mluvčí ministerstva Michal Pleskot.

„Je však třeba si uvědomit, že oblast kriminality je dynamickou záležitostí, kdy se mění její struktura, rozsah i intenzita. Předpokládáme, že i otázkou nastavení podmínek ukládání trestů se bude zabývat skupina pro trestní politiku, která bude při ministerstvu spravedlnosti zřízena,“ doplnil.