Článek
Vážení a milí spoluobčané, setkáváme se opět po roce, abychom společně přemýšleli o událostech, které se v tomto roce uskutečnily. Stejně jako v lidském životě i v životě naší republiky jsou to události radostné i méně radostné, ale jsem velmi rád, že těch radostnějších je podstatně víc.
Začnu tou první. S výjimkou Malty je Česká republika na prvním místě v Evropské unii z hlediska růstu své ekonomiky. Je to veliký úspěch a chtěl bych za něj poděkovat našim zaměstnancům, našim zaměstnavatelům a chtěl bych také ocenit českou vládu za její hospodářskou politiku. Jak řekl ministr financí, vláda "odšpuntovala ekonomiku", a já bych k tomu jenom dodal, že ji vymanila ze svěrací kazajky škrtících opatření minulých pravicových vlád.
Druhou dobrou zprávou je to, že podle našich statistiků průměrná mzda, měsíční mzda, vzrostla o tisíc korun. A je dobře, když je hospodářský růst doprovázen i růstem životní úrovně. Týká se to ostatně i našich starobních důchodců, kteří příští rok budou mít ubohou valorizaci 40 korun měsíčně, ale v roce 2017 by měli získat, bez započtení inflace, třetinu růstu průměrné mzdy, tedy minimálně 300 korun. Přál bych si jenom, aby tato částka byla pro všechny, protože jinak by se prohluboval rozdíl mezi starodůchodci a novodůchodci.
No a poslední dobrá zpráva se týká nezaměstnanosti. Jsme na druhém místě v Evropské unii hned za Německem, pokud jde o nízkou míru nezaměstnanosti. A protože současně přibyla i volná pracovní místa, věřím, že ti, kdo opravdu chtějí pracovat, svoji práci najdou. To ovšem neplatí pro ty, kdo práci odmítají, aniž by k tomu měli vážné zdravotní důvody.
Podporuji růst minimální mzdy, ale nepodporuji růst sociálních dávek, protože se domnívám, že právě nůžky rozevírající se mezi minimální mzdou a sociálními dávkami mají lidi nutit k užitečné a v budoucnosti i dobře placené práci. Kromě toho některé sociální dávky jsou naprosto nesmyslné. Například státní příspěvek na bydlení jenom vytvořil ubytovny a obchod s chudobou.
Celkově tedy můžeme říci, že skončila blbá nálada a že je důvod pro opatrný a kritický optimismus, pro pozitivní očekávání, které je důležitým psychologickým faktorem ekonomického růstu, a že je také důvod, abychom se na sebe také občas usmáli, jako já teď na vás, protože s úsměvem jde všechno líp.
Jsem někdy kritizován za to, že ve svých vánočních poselstvích nemluvím o vizi České republiky. Já jsem sice na toto téma napsal několik knih a pronesl řadu projevů, mimo jiné v Poslanecké sněmovně, ale velmi rád, ve vší stručnosti, svoji vizi České republiky ještě jednou představím.
Je to vize založená na postupném přibližování našeho státu ke skandinávskému modelu sociálního státu, tedy modelu, který je založen na dvou pilířích. Na vysokých daních, což je velmi nepopulární, zejména na progresivním zdanění příjmů fyzických osob, kdy ti nejbohatší platí relativně nejvyšší daně. Nu a současně je založen na tom, že daňový výnos se nerozkrade, ale že je určen na investice do lidí, do veřejného sektoru. To znamená do zdravotnictví, do školství, ale také do vědy a výzkumu.
Skandinávské země se umísťují na prvních příčkách žebříčku konkurenceschopnosti, což dokazuje nesprávnost pravicové neoliberální teorie, že čím nižší daně, tím vyšší ekonomický výkon. A kromě toho tyto země mají nejvyšší index kvality života včetně pravděpodobnosti dožití, nízké míry kriminality a tak dále.
Toto je tedy moje vize, ale plně uznávám, že aby se jí podařilo dosáhnout, je zapotřebí nejdříve zacpat díry státního rozpočtu, jimiž unikají obrovské miliardy formou daňových podvodů. Budu proto podporovat všechny zákony, které čelí daňovým podvodům, ať je to zákon o elektronické evidenci tržeb nebo zákon o prokázání původu příjmů a majetku. Ti, kdo namítají, že těmito zákony se zasahuje do osobní svobody lidí, zapomínají, že nikdo nemá právo krást, nikdo nemá právo podvádět a že daňový podvod je ve Spojených státech druhý nejtěžší trestný čin po vraždě.
Závěrem mi dovolte, abych se zmínil o zahraniční politice. Ekonomická diplomacie, kterou prosazuje současná vláda i já, zaznamenala v tomto roce významné úspěchy. Jsem rád, že se zlepšily ekonomické vztahy s Čínou, která se stává největší ekonomikou světa, že k nám přicházejí i investice z Korejské republiky a z řady dalších zemí, že se podařilo zlepšit i vztahy se středoasijskými státy, od nichž dostáváme podstatnou část ropy, a tak dále.
A tak v zahraniční politice je jenom jediná a temná skvrna a tou je migrační vlna. Politici, kteří zavírají oči před tím, že se k nám tato migrační vlna ještě nepřelila, že se proto není čeho obávat, mi trochu připomínají jednoho bývalého pražského primátora. Tento primátor v době povodní stál na mostě a říkal: "Situace je nad míru výtečná", a dvě hodiny poté voda zalila pražské metro.
Někdy si připadám jako Kassandra, která varuje před vtažením trojského koně do města, a jsem hluboce přesvědčen o tom, že to, čemu čelíme, je organizovaná invaze a nikoliv spontánní pohyb uprchlíků. Ti, kdo se zastávají migrantů, mluví o soucitu a solidaritě. Soucit je možný u starých, nemocných a především u dětí, ale velká většina nelegálních migrantů jsou mladí zdraví muži bez rodin. A já se ptám, proč tito muži nevezmou do ruky zbraň a nebojují za svobodu své země proti Islámskému státu. Jejich útěk objektivně posiluje Islámský stát.
A já si nedovedu představit, že v době, kdy z protektorátu prchali naši mladí muži, prchali proto, aby ve Velké Británii dostávali sociální dávky. Prchali proto, aby bojovali za svobodu své země. A totéž samozřejmě platí i pro ty, kdo odcházejí ze zemí, kde se nebojuje, protože jejich odchod odsuzuje tyto země k další zaostalosti.
Když se připravovala demonstrace zastánců migrace k 17. listopadu, tak jsem od jedné z našich zpravodajských služeb dostal informaci, že na transparentu této demonstrace má být nápis "Tahle země není naše - Refugees welcome". Potom někdo poradil těmto organizátorům, že ten nápis je mimořádně hloupý, tak ho nahradili o něco méně hloupým nápisem "Tahle země patří všem - Refugees welcome".
A závěrem svého vánočního poselství bych vám chtěl říci dvě závěrečné věty. Tahle země je naše. A tahle země není a ani nemůže být pro všechny.
Milí přátelé, šťastný a veselý nový rok.