Článek
Pane předsedo! Pane premiére! Členové vlády, parlamentu, lordi. Dámy a pánové!
Apeluji na všechny obyvatele Spojeného království. Na všechny lidi Velké Británie. Velcí lidé s velkými dějinami. Obracím se na vás jako občan a také jako prezident velké země s velkým snem a velkým bojem. Chci vám popsat našich 13 dnů. 13 dnů velké války, kterou jsme nezačali a nechtěli, ale vedeme ji. Protože nechceme ztratit to, co máme, co je naše – Ukrajinu. Stejně jako jste nechtěli ztratit svůj ostrov, když se nacisté chystali zahájit bitvu o vaši zemi, bitvu o Británii. 13 dní naší záchrany.
První den ve čtyři hodiny ráno na nás dopadly rakety. My všichni, celá Ukrajina, jsme se probudili. A od té doby jsme nespali. Všichni jsme se chopili zbraní. Stali jsme se velkou armádou.
Následujícího dne jsme se bránili útokům ve vzduchu, na zemi i na moři. A naši hrdinní pohraničníci na Hadím ostrově v Černém moři všem dali jasně najevo, kde skončí nepřítel. Když ruská loď požadovala, aby naši muži složili zbraně, odpověděli mu... Tak, jak se to v parlamentu říct nedá. A cítili jsme sílu. Velká síla našich lidí, kteří budou vyhánět okupanty až do konce.
Třetí den ruská armáda jednoduše útočila na lidi a na obytné domy. Dělostřelectvo. Letecké bomby. A konečně nám to ukázalo, ukázalo se světu, kdo je kdo. Kdo jsou skvělí lidé a kdo jsou jen bestie.
Čtvrtý den, kdy jsme již zajali desítky zajatců, jsme neztratili svou důstojnost. A neposmívali se jim. Chováme se k nim jako k lidem. Protože jsme čtvrtý den této hanebné války zůstali lidmi.
Pátý den se teror obrátil proti městům, proti malým městečkům. Jsou zničené celé oblasti. Padají bomby, bomby a zase bomby na domy, na školy, na nemocnice. Tohle je genocida. Nás to nezlomilo. Zmobilizovalo to každého z nás. A dalo nám to pocit velké pravdy.
Šestého dne dopadly ruské rakety na Babyn Jar. To je místo, kde nacisté během druhé světové války popravili 100 tisíc lidí. O 80 let později je Rusko zabilo podruhé.
Sedmého dne jsme zjistili, že ničí i kostely. Bomby! Znovu rakety. Neznají svaté a velké, jak je známe my.
Osmý den viděl svět střílet ruské tanky na jadernou elektrárnu. Největší v Evropě. A svět začal chápat, že je to teror proti všem. To je velký teror.
Devátý den jsme si vyslechli jednání zemí NATO. A bez pro nás kýženého výsledku. Bez odvahy. Tak jsme to cítili – nechci nikoho urazit – cítili jsme, že spojenectví nefungují. Nemohou ani zavřít nebe. Proto musí být bezpečnostní záruky v Evropě vybudovány od nuly.
Desátý den všude v okupovaných městech protestovali neozbrojení Ukrajinci. Zastavovali obrněné vozy holýma rukama. Jsme nezlomní.
Jedenáctý den, kdy už byly vybombardovány obytné čtvrti, kdy bylo vše zničeno výbuchy, kdy byly děti evakuovány z poničené dětské onkologické léčebny, jsme si uvědomili, že se Ukrajinci stali hrdiny. Statisíce lidí, celá města.
Dvanáctý den, kdy ztráty ruské armády již přesáhly 10 tisíc mrtvých, se na tomto seznamu objevil i generál. A to nám dodalo sebevědomí. Za všechny zločiny, za všechny hanebné rozkazy jsou odpovědní oni.
Třináctý den zemřelo dítě v okupovaném Mariupolu. Na dehydrataci. Lidé nemají jídlo ani vodu. Přežívají ve sklepích.
Za 13 dní ruské invaze bylo zabito 50 dětí. To je děsivé! Tohle je prázdnota.
Ukrajina si to nepřála. Nehledala velikost. Ale během dnů této války je úžasná. Ukrajina, která zachraňuje lidi navzdory teroru okupantů. Brání svobodu navzdory úderům jedné z největších světových armád. Brání se navzdory otevřenému nebi, stále otevřenému pro ruské rakety, letadla, vrtulníky. Být, či nebýt? Tuto shakespearovskou otázku dobře znáte.
Ještě před 13 dny mohla být tato otázka vznesena ohledně Ukrajiny. Ale ne teď. Chceme být a pochopitelně chceme být svobodní. A kde, když ne tady, vám připomenu slova, která už Británie slyšela. A která jsou opět rozhodující.
Nevzdáme se a neprohrajeme! Půjdeme až do konce. Budeme bojovat na mořích, budeme bojovat ve vzduchu, budeme bránit naši zemi, bez ohledu na cenu. Budeme bojovat v lesích, na polích, na pobřeží, ve městech a vesnicích, na ulicích, budeme bojovat v horách. A chci dodat: budeme bojovat na barikádách, na březích řek Kalmius a Dněpr! My se nevzdáme!
Samozřejmě s vaší pomocí, s pomocí velkých zemí. S vaší podporou, za kterou děkujeme a na kterou se těšíme. A já jsem obzvlášť vděčný tobě, Borisi, můj příteli!
Zpřísněte sankce proti teroristickému státu. Konečně ho uznejte jako teroristický stát. Najděte způsob, jak zajistit bezpečnost našeho ukrajinského nebe. Dělej, co můžeš. Co potřebuješ. K čemu zavazuje velikost vašeho státu a vašeho lidu.
Sláva velké Ukrajině! Sláva Velké Británii.