DOKUMENT: Projev premiéra Mirka Topolánka na kongresu ODS

Uběhl rok. Vloni jsme touto dobou teprve nahlíželi do otevřených dveří vládnutí s vládou bez důvěry Poslanecké sněmovny. Diskutovali jsme o tom, za jakých podmínek, s kým a s jakým programovým vybavením po dlouhých měsících hledání až k uzoufání, vstoupíme do koalice. Dnes držíme pevně vládní opratě moci a odpovědnosti, pokračujeme dál v již pětileté úspěšné, vítězné trajektorii, vyšli jsme z temné jeskyně sociálně demokratického marasmu a STAVÍME NA BUDOUCNOSTI! Kdybych si chtěl vypůjčit motto tohoto kongresu a přimíchat trochu patosu do úvodu mého projevu.

Je ovšem také čas skládat účty. Rád se přitom každému z vás podívám do očí. Jsem si jist, že s uplynulým rokem můžeme a musíme být spokojeni. Řekl bych tak na devadesát procent. A naše šance do budoucna? Ty mohou být téměř stoprocentní. Pokud se dokážeme poučit i z toho, co se nám nepovedlo. Já i vy! Při neexistenci srovnatelné vládní alternativy z hlediska pozice ODS, ale hlavně v kontextu jiných alternativ ohrožujících polistopadový vývoj naší země, ani nemáme jinou šanci a je to naše společná odpovědnost.

Tento kongres tedy může být i bilanční, pokud nezapomene na hlavní cíl, a to je být kongresem předvolebním, na kterém modří ptáci, jak je jejich dobrým vítězným zvykem, natřepou svá peříčka a zahájí fakticky kampaň vedoucí k vítězství v následujících trojích volbách.

Začnu pomyslným skládáním účtů. Je to rok, co jsem si vám řekl o jasný mandát k dalšímu postupu. Dokázali jsme tento mandát naplnit? Pokud ne, tak v čem a proč? Pokud ano, proč ta nervozita? Právě proto? Protože se to přes všechny problémy daří? Protože to je úspěch? Před rokem jsem vám řekl, na čem stojí náš úspěch. Platí to stále? Pojďme si to připomenout.

Řekl jsem: Náš úspěch stojí na tom, že (slogan, promítnuto) Nejsme stranou personálně vyprahlou Pokud si udržíme tuto personální převahu, nemůžeme nikdy prohrát žádné další volby! Ano, to je stále pravda. Naši ministři přišli do vlády odborně připraveni. Dokázali se rychle zorientovat, pojmenovat problémy a začít je řešit. Přivedli si s sebou lidi, kteří jim jsou oporou. Začali plnit koaliční a tím i náš program. Ale přes toto úspěšné převzetí vládní odpovědnosti chci před jednou věcí varovat. Státní úřady prakticky vysály celou naši kapacitu. Za vojáky, kteří jsou nyní v první linii proto, musí rychle nastoupit nové posily. Musíme vychovávat a připravovat nové lidi. Lidi, kteří přijdou s novými myšlenkami, novými nápady. Aby se nestalo, že za pár let budeme stejně, jako ti před námi stranou opotřebovaných a zkorumpovaných státních úředníků. Kde jsou ty zástupy kvalitních úředníků z regionů, kteří chtějí v praxi realizovat náš program každodenní prací? Kampak se ti čerchmanti schovali? Neschovali se, moji milí. Kašlou na to. Každý chce mít pouze vliv, nataženou komunikační linku, penězovod a případně kritizovat, když to nefunguje. Ale my nesmíme dopadnout jako Rocco a jeho bratři! Jsme stranou týmovou, stranou, která táhne za jeden provaz Pokud si udržíme tuto elementární jednotu, nemůžeme nikdy prohrát žádné další volby! Podařilo se nám uchovat elementární jednotu? Ani náhodou!

Zbytečně jsme si sami způsobili hromadu problémů tím, že jsme neuměli veřejně táhnout za jeden provaz. Věci, o které jsme se, bohužel, veřejně hádali, jsem už mezitím vyřešili nebo vyšuměly. Ale zůstala nepříjemná pachuť domácích sporů a pošramocený obraz ODS u občanů. Toto jsou zcela zbytečné a hloupé chyby a budu hodně nepříjemný, pokud se budou opakovat. Nemohou se opakovat! Nesmí se opakovat! Protože ohrožují naše dnešní vládnutí. Protože ohrožují naše příští vítězství. My přece máme mechanismy, jak se demokraticky vyjádřit. Není přece možné, když se drtivá většina na něčem shodne, aby ti, kteří se neprosadili, hráli před veřejností roli mučedníků. To platí stejně pro poslanecký klub, jako pro celou stranu. Nelze se schovávat za obecné fráze, že předseda, vláda, či vedení nekomunikují. Nechť to ti, kteří tyto bláboly papouškují, dokáží! Či jinak, ať skutečně do budoucna stojí o lepší komunikaci, o řešení věcných problémů, a nikoliv pouze o vendetu za nenaplněné osobní ambice! Není přece možné, aby nám voliči rozuměli lépe, než my sami sobě navzájem. Chtěli jsme konečně vládnout i na celostátní úrovni. Taková možnost a odpovědnost přeci musí být věcí nás všech. Já a mí kolegové ve vládě samozřejmě stojíme o zkušenosti kolegů z měst a obcí, od zastupitelů, starostů, primátorů i hejtmanů. Není přece možné, aby naše starosty zajímalo pouze rozpočtové určení daní a čerpání vládních nebo evropských fondů.

Tím se ostatně jen mírně liší od našich krajánků, ty ještě navíc zajímá, abychom jim to v té vládě nepokazili. Vláda je konečně po letech vaše, je s vámi, buďte, prosím, s ní! se nám podařilo postupně zbavit oné nezasloužené nálepky arogantní a agresivní strany Pokud si udržíme image slušné a otevřené strany, nemůžeme nikdy prohrát žádné další volby! Ano, toto stále dodržujeme. I když nás to v souboji se stále agresivnějším a demagogičtějším protivníkem stojí spoustu sil a "ztrátu tempa". Přesto říkám: držme se strategie, která nám vyhrála dosud všechny volby. Slušnost opravdu není slabost. A těch, kteří na ni slyší, je stále většina. Byť možná mlčenlivá. Nedejme se proto mást úspěchy našich soupeřů u čím dál bulvárnějších médií. Naše síla je ve schopnosti mluvit s lidmi přímo, bez prostředníků, věcně a slušně. držíme slovo. Na rozdíl od jiných stran nás v posledních čtyřech letech charakterizuje jednota slov a činů. Pokud budeme dodržovat jednotu slov a činů, nemůžeme nikdy prohrát žádné další volby! Přidal bych jediné. V posledních pěti letech! Sestavili jsme trojkoaliční vládu, plníme její program a naše priority. Pokud nebylo možné něco prosadit v této koalici, neznamená to, že jsme programově rezignovali jako strana. Naopak! Děláme přesně to, co jsme slíbili. Jsme součástí první vlády za posledních deset let, která opravdu dodržuje jednotu slov a činů. Včetně toho, že když žádáme úspory, začínáme u sebe. U vládních úřadů. Měla by to být samozřejmost. A díky nám to také samozřejmostí konečně je. Jaká je alternativa této vlády? jsme se pro mnoho lidí stali hrází proti návratu starých pořádků. Jsme pro ně nadějí, že se země nebude v ničem vracet před listopad 1989. Pokud budeme pro občany zárukou, že se komunisté nevrátí k moci, nemůžeme nikdy prohrát žádné další volby! Toto je přece naprosto klíčové. Preference držíme nad 30% mimo jiné právě proto, že lidé věří, že tou hrází zůstaneme. Držíme trojkoalici a tím také držíme komunisty na uzdě.

Spolu s ČSSD se nemohou dostat k moci, dokud dokážeme vytrvat v trojkoaličním projektu. A nemohou se dostat k moci ani oklikou, přes schvalování zákonů v parlamentu. Protože vláda je sice křehká, co se týká její většiny,ale zatím silná svou jednotou. Všechny důležité zákony, se kterými jsme přišli, jsme ve Sněmovně prosadili. Dokonce v podobě, v jaké je vláda navrhla. To je po roce vládnutí silné sdělení. Vychutnejme si ho: naše vláda pracuje, naše vláda funguje a naše vláda vítězí. Komunisté a přátelé starých pořádků prohrávají. Nedávno se vyrojili a chtěli si okupovat 17. listopad. Ale tak jak Konfederace politických vězňů vybojovala na 1. máje Letnou, tak my jim musíme vrátit jejich 7. listopad.Jejichje 7. ne 17. listopad. naši soupeři se Modré šance bojí právem Pokud si udržíme náš programový náskok, nemůžeme nikdy prohrát žádné další volby! Ptám se vás: plníme svou Modrou šanci, máme stále programový náskok před opozicí? Ptám se takto záměrně, protože vím, že si to možná někteří z vás nemyslí. A odpovídám: máme. Jen jsme ještě nezvykli na přechod z opozice do vlády. V opozici platí, že ideové koncepty jsou čisté a nikdo vám do nich nemluví. Ale také z nich vůbec nic nerealizujete. Ve vládě, obzvláště koaliční, musíte přijímat kompromisy. A reálné rozložení sil vede k tomu, že ty kompromisy jsou často krvavé. Ale i díky těmto kompromisům dokážeme nakonec prosadit maximum z našich záměrů. Jakákoli, i malá pozitivní změna je nekonečně víc, než žádná změna.

Už minule jsem řekl, že v politice se počítají výsledky. Ty máme jen díky koaliční vládě. Díky vládě, která reálně vládne, ne díky platformám, frakcím a hnutím Za modrou šanci modřejší. Mimochodem, platforma znamená v řadě jazyků nástupiště. Přátelé, obávám se, že vlak z toho vašeho malého nástupiště už odjel. Špatná zpráva je, že nepojede další. Dobrou zprávou je, že nastoupit se dá i na další stanici. My zastavíme a to vám slibuji. Nastupte k nám ostatním a buďte klidní, my společně s vámi naše programové koncepty uvedeme v život. To je fér nabídka, ne? jsme stranou otevřenou, stranou, k jejímž myšlenkám se může přihlásit každý vyznavač svobody Dokud si udržíme schopnost spojovat, nikoli rozdělovat společnost, nemůžeme nikdy prohrát žádné další volby! Myslím, že tuto přednost jsme ve vládě ještě posílili. Jsme součástí první koaliční vlády, která zatím dokáže fungovat bez zbytečných vnitřních třenic. Spory řešíme jednáním, nikoli válcováním, nebo vydíráním. Vláda rozhoduje skutečně ve sboru, z vlády se nevynáší. A vyplácí se nám to. Říkám otevřeně, že je dnes snazší udržet jednotu tří stran s různými programy a zájmy ve vládě, než saturovat ambice několika našich kolegů v Poslanecké sněmovně, a to včetně našeho klubu. Problém tentokrát není ve vládě, jako tomu bývalo v minulosti.

Schopnost spojovat musíme opět nalézt především ve Sněmovně, v lepší komunikaci s poslanci, mezi poslanci, v mravenčí práci mezi kluby. A tady chci poděkovat Petru Tluchořovi, zvládá svou práci zatím brilantně! ODS generuje osobnosti pracující pro tým Pokud budeme mít populární osobnosti schopné plného nasazení pro úspěch týmu, nemůžeme nikdy prohrát žádné další volby! A my je máme. Já děkuji svým ministrům, nikdo jim ještě nepoděkoval. Petr, Ivan, Saša, Martin, druhý Petr, Aleš, Jiří, Tomáš. Ani jeden z nich nezklamal. Diskuse ve vládě jsou mnohdy zajímavější a přínosnější,než nakonec přijaté řešení. Máme ve vládě skutečné osobnosti, jak po stránce odborné, tak politické. Proto je činnost této vlády efektivní, pragmatická, nesklouzává k populismu a neodpovědnému slibování. Naši ministři tvoří opravdu takovou vládu, jakou jsme chtěli. Hájí a prosazují program ODS, respektují však také menší koaliční strany a koaliční program. Nebojí se jít do střetu, argumentují, bijí se za program ODS. I proti ODS samotné. Mnohdy.

Dvě poznámky týkají se jednoho usnesení minulého kongresu a jednoho usnesení, které by mohlo účelově padnout dnes. První usnesení se týká zákazu spolupráce s komunisty a rozpuštění místních sdružení, které tento zákaz poruší. Minulý rok jsme se rozhodli, že budeme pravidelně obětovávat princeznu, abychom uspokojili draka našeho svědomí. Ze 71 obcí, ve kterých se toto děje, se usnesení kongresu splnilo v pouhých deseti případech! Musím říci, že jsem na každém jednání Výkonné rady vystupoval a žádal naplnění tohoto usnesení. Žádal jsem oběť princezny, v podobě zrušené místní organizace ODS. Leč princezny nepřicházely. Prostě proto, že oblasti, které jediné mají pravomoc navrhovat rušení místních sdružení, odmítaly toto usnesení plnit. Toto usnesení musí samozřejmě zůstat v platnosti. Nemůžeme ustupovat z našich zásad, nemůžeme neplnit naše usnesení. Ale je absurdní, aby za jeho plnění byla odpovědná Výkonná rada. Tato zodpovědnost musí být na těch, kteří mají příslušné pravomoci. Tedy na oblastních sdruženích. V tomto smyslu bychom měli, pokud to bude možné, usnesení modifikovat.

Případné usnesení, které by mohl někdo navrhnout, se týká spojování volby prezidenta s existencí vlády. Takové usnesení by bylo věcně špatné. Nelze přímo spojovat volbu hlavy státu, které se účastní poslanci a senátoři s prací exekutivy. Vláda prezidenta nevolí! Nelze spojovat odpovědnost vedení ODS, tedy předsedy, místopředsedů a šéfů obou senátních klubů za prosazení našeho stranického kandidáta, s fungováním koalice s KDU-ČSL a Stranou zelených. Tomuto kongresu se zodpovídám já, coby předseda, Pavel Bém, coby 1. místopředseda a všichni další volení funkcionáři. Nikoli však vláda České republiky. Ty časy, kdy strana a vláda jedno jsou, jsou už přece dávno pryč. Přebírám plnou odpovědnost za volbu Václava Klause prezidentem jako předseda strany, nikoli jako předseda vlády. Bojí se snad volení funkcionáři vlastní odpovědnosti? Tomu se mi ani nechce věřit. Těm, kteří věří více novinám a televizi vzkazuji. Pokud mi nevěříte, nevolte mě! Tuto repliku jsem nesmazal? No ještě, že není volební kongres. Zatím. Tak.

Poté, co jsem zúčtoval s vámi všemi, chci předložit osobní účty. Účty z mandátu, o který jsem si loni řekl, a který jsem od vás dostal. Musíme se pokoušet o pro nás i pro voliče nejpřijatelnější variantu - trojkoaliční projekt. Před rokem se zdálo skoro nemožné, že sestavíme funkční trojkoaliční vládu. Dnes je tato vláda tak samozřejmou součástí reality, že si stěží někdo dokáže představit jinou mocenskou konstelaci. Myslím, že k tomu není třeba nic dodávat. Splněno! Nesmíme připustit velkou koalici s ČSSD a její sestřičku Opošku Před rokem tu byla velká nevole ke spolupráci s ČSSD. Padalo tu mnoho emotivních výzev a varování. I z mých úst. Dnes už to ale není téma. Není to téma, protože jsme daleko sebevědomější než před rokem. Nemusíme hlasitě odmítat velkou koalici nebo oposmlouvu. Už se totiž nebojíme, že bychom do nich mohli spadnout. Teda většinou a tím zatím. Takže poslušně hlásím: Splněno! Silný mandát, o který vás žádám, má podobu tří jasných priorit seřazených podle pořadí důležitosti: Zabránit vládě ČSSD s podporou KSČM Realizovat co nejvíce z našeho programu Vést kabinet K tomu mám jen tři slova: Splněno. Splněno. Splněno. II. vnitropolitické a zahraničně politické otázky Toto byly základní mantinely mandátu, který jsem od vás loni dostal. A myslím, že zde nemůže být žádná diskuse o to, zda byl, či nebyl naplněn.

Poněkud podrobnější výklad si ovšem zaslouží politický a věcný obsah toho mandátu a já se tu zmíním o těch oblastech, které považuji za důležité. Délka mandátu vlády musí být přímo úměrná hloubce jejího reformního programu. Před rokem jsme si ještě nebyli jisti, zda dokážeme sestavit vládu, která vydrží do konce volebního období a přitom si udrží reformní náboj. Ale podařilo se to. Reforma veřejných financí je naším úspěchem. Připravili a prosadili jsme ji rychle. A v podobě, která je maximálně možná. Zdaleka nejen kvůli koaličním partnerům. Především kvůli stavu státních financí a kvůli sociální průchodnosti reforem.

Všem nespokojencům chci jasně říct dvě věci. Za prvé: kdo chce v otázce reforem tlačit na pilu i za cenu zbourání vlády, tomu nejde o reformy, ale právě jen o zbourání vlády. Protože bez ní neprosadíme vůbec nic. A za druhé: už před volbami jsme plánovali naše reformy nejméně na osm let. Teprve v roce 2014 by měl být rozpočet vyrovnaný. Buďme tedy sakra trochu trpěliví, nechme si trochu reformního elánu na druhé vládní období. Pokud se ho chceme dočkat. Zároveň musí kabinet pokračovat v započatých systémových změnách, které omezí prostor korupci I toto plníme. Vláda přijala strategii boje proti korupci. Omezujeme prostor pro korupční jednání na úřadech, když odbouráváme byrokracii, zavádíme pořádek do úředního rozhodování, do výběrových řízení, když zavádíme elektronizaci veřejné správy. Na větě, kterou jsem prosadil do našeho instrumentária se nemění vůbec nic. Míra korupce je pořád přímo úměrná velikosti státem přerozdělovaného balíku peněz a množstvím razítek po cestě. V zahraniční politice musíme i nadále podporovat rozšiřování EU a rovnoprávnost starých a nových zemí.

V zahraniční politice se ukázala naše velká síla. Jednali jsme všude, kde to jen bylo možné. Kromě jiných cest, jsem sám oficiálně navštívil, či zde přivítal premiéry 15 členských zemí EU, včetně Německa, Francie, Velké Británie a Itálie. I díky naší aktivitě a navzdory tlaku některých starých zemí se nám podařilo udržet Evropskou unii otevřenou přijímání nových členů. Při nedávné návštěvě tureckého premiéra jsem ho ujistil o naší jasné podpoře plnoprávného členství Turecka v EU. Naše aktivní zahraničněpolitické úsilí v době opozice dnes úročíme i v podobě velmi úzkých a dobrých vztahů s našimi sousedy. A slavíme úspěchy. V zahraniční politice musíme i nadále podporovat rozšiřování EU a rovnoprávnost starých a nových zemí. Není to jen naše morální povinnost. Pro Evropu je to také strategická nutnost. V Evropské unii zaznamenali změnu vlády především díky aktivitě, kterou vyvíjíme na všech stupních. Od jednání diplomatů a úředníků, přes ministeriády až po summity Evropské rady. Jsme aktivní, otevření a realističtí, ne euroskeptičtí a kverulantští. Je nás v Evropě slyšet a jsme respektovaným partnerem.

Dnes v Evropě respektují náš realistický názor. I díky předsednictví se stáváme zemí, jejíž názor je brán velmi vážně. Zahraniční politika nebyla od listopadu 1989 nikdy tak silnou a čitelnou vládní předností, jako je tomu dnes. Odmítáme snahy o oživení federalistické ústavy Právě díky postoji ODS byla česká vláda jednou z pouhých čtyř v rámci EU, které se otevřeně a veřejně postavily proti původnímu textu tzv. euroústavy. Dokázali jsme tento principiální postoj vyjednat navzdory tomu, že naše partnerské koaliční strany jsou orientovány federalisticky, tj. proústavně. Ano, reformní smlouva přenáší nové pravomoci na úroveň EU. Neměli jsme sílu tomu zabránit, protože k tomu jsme prostě nenašli v Evropě spojence. Teoreticky jsem mohl kvůli tomu celé jednání vetovat, ale neměl jsem na to vládní mandát a dostal bych ODS, ale hlavně Českou republiku do mezinárodní izolace. Kdybych to přesto udělal, důsledky by byly jasné:

Dnes už by zde nebyla TATO vláda, ale vláda jiná, BEZ účasti ODS. Mluvím o tom všem záměrně, a to pro případ, že by snad někoho napadlo navrhnout usnesení, v němž by kongres Reformní smlouvu odmítl. Pokud by to bylo schváleno, jedinou možnou a logickou odpovědí by musela být moje demise a tedy demise celé vlády. A to říkám zcela odpovědně a s chladným rozumem. A dodávám, že jsme v daných podmínkách vyjednali maximum možného. Rád bych také dodal, že filosoficky s oním usnesením kongresu sice souhlasím, ale věcně je nesprávné a já budu žádat jeho doplnění. Usnesení Výkonné rady takové doplnění přináší. Od chvíle, kdy jsme podepsali Přístupovou smlouvu, pro nás platí nadřazenost primárního práva EU nad právem národním, ať se nám to líbí nebo nelíbí. Připomínám také, že tento proces byl nastartován již podpisem Asociační dohody za vlády prezidenta Václava Klause. A že již smlouva z Nice umožňuje přesun některých kompetencí bez vlivu národních vlád a parlamentů. Usnesení v této podobě je tedy nesplnitelné a musí se změnit. Usnesení politické strany nemůže platit víc než zákon.

Zahraniční politika je naší předností. Máme nadstandardní vztahy se všemi sousedy a státy regionu. Paradoxně lepší než předchůdci včetně těch, v nichž jsou u moci socialistické vlády. . Zvláště se ale chci zmínit o zemi nám nejbližší, o Slovensku. Chci poděkovat Mikuláši Dzurindovi za to, že nám všem ukázal cestu. Reformy, které prosadil, jsou příkladem nejen pro náš region, ale pro celou EU. Miki tu dnes s námi není, svrhává vládu. Tož, mnoho zdaru. Zatleskali jste muži, který dokázal, že rovná daň v praxi funguje. Že funguje dokonce lépe, než předpokládala teorie. Zatleskali jste muži, který učinil ze Slovenska, které zdědil v ještě horším stavu, než my Česko, ekonomického tygra. Děkuji Dzurindovi za reformy a Robertu Ficovi, že je nezrušil. V tom je rozdíl mezi socialisty na Slovensku a Paroubkovou ČSSD. Zmíním se i o Německu, s nímž vedeme intenzívni dialog nejen na federální úrovni. Rozvíjením především ekonomické diplomacie s naším největším západním sousedem je imperativ. Druhým imperativem však musí být i nadále důsledné odmítání toho, aby věci naší společné minulosti jakkoli zasahovaly do našich současných i budoucích vztahů, ať již po stránce politické, tak i právní. Důležitou zemí pro nás je Polsko. Náš tradiční strategický partner ve středoevropském prostoru. Chci, aby naše vztahy s novou vládou Donalda Tuska byly minimálně stejně skvělé jako dosud. Nejen z důvodů geopolitických, ale především z důvodů bezpečnostních. Ať už se to týká energetické bezpečnosti, nebo spolupráce týkající se protiraketové obrany.

Tím jsem se dostal k tomu, co je, bylo a bude páteří naší zahraniční politiky. K euroatlantické vazbě. Je naší odpovědností vůči občanům této země a vůči budoucnosti našich dětí, nedopustit její oslabení. Nedopustit oslabení naší vůle k obraně. Nedopustit, abychom se opět plíživě sunuli do sféry geopolitického vlivu Ruska. To je ten pravý důvod, proč u nás má stát radarová základna. Už jenom proto stojí za to udržet tuto vládu. Nesmíme dopadnout jako sociální demokraté! Nechceme přece skončit jako sociální demokraté, mezi nimiž zuří otevřená vendeta a jednotlivé klany se navzájem špehují a likvidují! I toto jsem řekl na loňském kongresu. Vážení kolegové, skutečnost je mnohem, mnohem horší. Výše zmíněné není bohužel pouze obrazem sociální demokracie samotné. Mafiánské metody, díky kterým ovládla tento stát, dnes z velké části ovládají tento stát samy. Nejde pouze o propojení zločinu a státní správy, o bezprecedentní manipulace s orgány činnými v trestním řízení, ovlivňování výběrových řízení, rozdělování dotací. Jde také o masivní korupci novinářů a účelové zneužívání médií, jde o redistribuci politické a výkonné moci v této republice. Jde o šokující moc něčeho, čemu říkáme organizovaný zločin. Vždy jsme prosazovali malý, ale silný stát. Kvůli vládám ČSSD máme stát velký a slabý, spíše slaboučký. Pracujeme úspěšně na tom, aby se postupně stal malým, tedy efektivním. Pracujeme ovšem také na tom, aby se stal znovu silným? Jsme si vůbec sami sobě ochotni přiznat, jak slabý ten stát je? Víme opravdu všichni, kdo v této zemi disponuje politickou a mediální mocí, kdo je schopen v mnoha ohledech tomuto státu a jeho orgánům mocensky konkurovat? Nebo si myslíte, že jen náhodou někdo vytrvale a masivně skandalizuje na základě prkotin předsedu vlády, že je normální obludná dehonestující kampaň s úniky informací z vyšetřovacích spisů bývalého místopředsedy vlády? Komu prospívají paralýza speciálních policejních útvarů, útoky na kontrarozvědku, boje mezi státními zástupci a policií navzájem?

Přiznejme si, přátelé, zdědili jsme nemocný a slabý stát. Politická, výkonná, zákonodárná i soudní moc je napadena rakovinou mafie, a zdaleka to není jen krakatice. Znám příklady, kdy hledaný boss mafie přímo ovlivňuje útoky respektovaného a čteného média na vládu a její představitele. Znám příklady, kdy hlava významné ekonomické skupiny říká, že má více poslanců, než premiér, a když vláda poslušně nenaplňuje jeho plány, organizuje jednu diskreditační kampaň za druhou. Bohužel nemohu hovořit o všem, co vím, taky s ohledem na vyšetřování, ale stav, který zanechala sociální demokracie skutečně v mnoha ohledech, skutečně narušuje samu podstatu vnitřní suverenity státu a jeho orgánů. To vy jste, Miloši Zemane, Vladimíre Špidlo, a zejména Stanislave Grossi, a zejména Jiří Paroubku dopustili, aby zločin v České republice expandoval do většiny oblastí společnosti, to vy jste povýšili korupci na normu. To vám vděčíme za to, že stát nedokáže často garantovat práva a bezpečnost svých občanů. Vy jste vyměnili ve špinavém obchodě s mafií svůj úspěch a moc za vymahatelné právo a spravedlnost. Stranou nezůstala ani média. Jejich stav je tristní. Práce na objednávku z pokoutně získaných policejních a zpravodajských materiálů, bulvarizace dokonce i těch veřejnoprávních, špatně skrývaná nenávist k představitelům demokratické politické moci jako celku. Říkám zcela jasně a přímo, pokud něco chybělo v takzvané Kubiceho zprávě, pak kapitola o médiích. Jen z toho, co vím, by to byla ještě smutnější četba, než zbytek. Tento stav vyřešit bude trvat roky. Musíme k tomu mít odvahu a především sílu. Jen silní politici mohou vytvořit silný a bezpečný stát, ten náš jím dnes bohužel není. Za sebe a za naši vládu říkám jasně: Budeme silní! Musíme být.

Veřejné finance jsou problém, nerealizovaná důchodová a zdravotní reforma je taky problém, ale metastázované rakovinné bujení jde přímo proti podstatě demokratického právního státu. III. supervolební rok Na závěr tu nemohu nepromluvit k supervolebnímu roku, který je před námi. Čekají nás volba prezidentská, volby krajské a senátní. Zcela zásadní význam pro nás má hned první volba, volba hlavy státu. Všichni víme, jak mimořádnou důležitost pro nás mělo prosazení Václava Klause do tohoto úřadu. Dodnes si musíme vážit nasazení mých partnerů tehdejší volby, Miroslava Beneše a Vlastimila Tlustého. Tehdy jsme po dlouhé době poznali chuť vítězství. A od té doby jsme vítězit nepřestali. Také se ukázalo, jakou hodnotu má Václav Klaus. Nikoli specificky pro ODS, ale pro všechny občany. Tím nemám zdaleka na mysli jen jeho vysokou popularitu. Ale zejména jeho státnické vystupování během obtížných povolebních jednání. Vím, že nejednal vždy tak, jak byste si možná přáli, on sám to připustil. Nejednal jako čestný předseda ODS. Ale jednal vždy v zájmu republiky a jejích občanů. Možná to pro nás nebylo v dané chvíli nejvýhodnější, ale bylo to dlouhodobě nejvýhodnější pro celou zemi. A tím i pro ODS, jako odpovědnou konzervativně liberální stranu, která myslí na budoucnost. Václav Klaus má mou stoprocentní podporu a my musíme učinit všechno pro jeho znovuzvolení. Nejen kvůli nám samotným. Ale protože je to prostě dobrý prezident!

Máme před sebou také krajské volby. V nich jsme vždy byli silní díky schopnosti přímé komunikace s voliči. Vždy jsme dokázali překonat handicap opoziční strany, která nemá to zázemí jako strana vládní. Která nemůže krajům vycházet vstříc při plnění jejich požadavků. Dnes můžeme k naší úspěšné regionální politice přidat i úspěšnou politiku na centrální úrovni. Věřím, že této synergie dokážeme využít. Budeme také obhajovat naši silnou pozici v Senátu. Senát je dnes naší významnou oporou. Můžeme sami vracet zákony Sněmovně a blokovat ústavní normy. Zde se projevuje naše schopnost kombinovat silné osobnosti se stranickým zázemím. Příští kampaň bude tak jako vždy stát na regionech, v nichž se volby konají. Ale i zde je zřejmé, že můžeme s výhodou využít akcent na úspěchy centrální politiky.

Druhým mým pokusem o závěr je jedno poděkování, na které jsem nezapomněl, a to je poděkování mému dlouholetému spolupracovníkovi, kamarádovi a bývalému hlavnímu manažerovi, Jaroslavu Jurečkovi. Jardo, kde jsi? Je tady. Stál jsi při mně i v těch nejtěžších časech a to Ti nikdy nezapomenu. Jarda Jurečka! Ještě jednou potlesk. A při této příležitosti chci při této příležitosti ukázat a pochválit i jeho nástupce, Honzu Kočího. Velmi příjemné překvapení a velký příslib. Jan Kočí. A teď už vážně závěr. Myslíte si vážení delegáti, že jste schopní, podnikaví a sebevědomí občané, kteří dokáží převzít odpovědnost sami za sebe, za svou rodinu, za svoji obec, za stát? Pokud ano, pojďte se mnou. Jste přesvědčeni, že jste demokraty, navazujícími na tradice evropské křesťanské civilizace, na humanitní a demokratické tradice 1. republiky a na zkušenosti současných západních demokracií? Pokud ano, výborně. Odmítáte rozhodně marxistickou a leninskou ideologii ve všech jejích projevech a důsledcích a jakékoliv socializující a kolektivizující tendence v ekonomice i politice? Tak to jdete správným směrem. Spoluvytváříte soukromé vlastnictví a volný trh zboží, práce a myšlenek? Souhlasíte s tím, že sociální politika nemá vést k rovnosti v přerozdělování, ale k rovnosti v příležitostech k uplatnění? To už jste vysloveně na dobré cestě.

Respektujete, vážení delegáti, právní řád, chránící vaše práva a svobody a respektující práva a svobody ostatních? Ano? Pak přihořívá. Podílíte se aktivně na rozvoji našeho životního stylu, podílíte se na obrovském úkolu dospět k harmonii mezi ekonomikou a životním prostředím? Ano? Vážně? To jste mne příjemně překvapili. Tak pak jste občanskými demokraty! Neškodí, občas si přečíst a zopakovat ve Stanovách preambuli hlavních cílů Občanské demokratické strany. Naší strany.

Děkuji vám za pozornost. Ing. Mirek Topolánek, předseda vlády ČR, předseda ODS a poslanec PČR

(Mezititulky redakční)