Článek
Zamyšlení nad ODS a jejím volebním výsledkem
Je po volbách, na všech stranách se účtuje, někde i dramaticky. K tomu se nechci přidávat, ale současně nezakrývám, že mi volební výsledky pravice, a speciálně ODS, lhostejné nejsou. V tomto případě jde o více než jen o nejhorší volební výsledek strany, kterou jsem zakládal. Jde o budoucnost naší země. Proto několik prvních poznámek.
Obávám se, že po velmi nelichotivém volebním výsledku ODS ve volbách nastane v této straně volání po nových osobnostech a po programových změnách. Myslím však, že to nestačí - jde o daleko více. Jde o to, jestli tato strana pochopí historickou úlohu, se kterou byla od svého zrodu spojena a kterou není nikdo jiný schopen uskutečnit. Touto úlohou bylo v naší zemi obhájit onu unikátní kombinaci ekonomického liberalismu a všeobecného konzervatismu založeného na víře ve věcnou platnost základních hodnot, tradic a institucí, na nichž byla založena evropská (či euroamerická) civilizace.
Výsledek ODS ve volbách nebyla jakási neočekávaná nehoda, která se dá lepším chováním a jednáním strany snadno opravit. Bude namítnuto, že ODS nemá deficit elementárních ideových názorů, a že se pouze nedaří jejich převedení v každodenní politické jednání. Není tomu tak. ODS svá ideová východiska v současnosti nesmírně zplošťuje, a tím se z ní vytrácí jakákoliv autentičnost. Sázka na zjednodušený antikomunismus (nejvíce ztělesňovaný M. Němcovou, P. Sobotkou a M. Bendou) je naprostým omylem. To není žádný autentický liberálně-konzervativní postoj, to je zbavování se těžké práce svůj pozitivní ideový postoj v každodenní politické realitě znovuvytvářet. Proto jejich prázdné deklarace nikoho neoslovují.
U nás obvyklá námitka, že je to, co říkám, příliš měkkým postojem vůči komunismu, nemůže být brána vážně. Se skutečným chováním vůči komunismu v éře komunismu to nemá nic společného. S utvářením dnešní společnosti na bázi liberálních a konzervativních hodnot to nemá nic společného také. Kde se z jejich hesel o svobodě vytratil protest proti největším ohrožením svobody v současnosti? Ve svých textech a projevech cituji Adama Smithe, Ludwiga von Misese a Friedricha von Hayeka asi častěji než celá dnešní ODS dohromady, ale poučovat českou veřejnost a českého voliče oháněním se těmito jmény určitě nestačí. Podmínkou budoucího úspěchu ODS je autentická obhajoba liberálně-konzervativních postojů v jejich dnešních kontextech. Jedině tak bude mít ODS šanci stát se znovu významnou silou na naší politické scéně.
ODS prožila dvě velká ideová zakolísání (a několik politických). První zakolísání začínalo v druhé polovině 90. let, kdy do ODS vstoupila silná skupina lidí ze světa byznysu a podnikání, kteří v ODS viděli jediného důsledného obhájce jejich zájmů – proti je ohrožujícímu socialismu všech barev a druhů. Mnohokrát jsem se snažil znovu a znovu opakovat slavnou Friedmanovu větu, že jsme „pro-market, nikoli pro-byznys“ a že ODS je občanskou demokratickou, nikoli občanskou podnikatelskou stranou. Mirek Topolánek byl nejvýraznějším představitelem tohoto směru v době, kdy ještě nebyl předsedou ODS. Ve funkci předsedy to začal vidět šířeji, ale to už byla tato tendence jednoznačně nastartovaná a ve straně vůči ní, nebyl žádný výrazný odpor. Členská základna tento odpor nevyžadovala.
Druhé zakolísání přišlo po mém odchodu z funkce předsedy ODS stále větším přejímáním ideologie havlismu, což bylo velmi silně spojeno se snahou uspět v médiích, s riskantní koalicí s výslovně havlistickými seskupeními TOP09 a se Stranou zelených a v neposlední řadě i s osobním přátelstvím lídrů ODS s lídry – v roce 2009 téměř babišovsky vytvořené – nové Kalouskovy strany. To bylo okamžikem největšího ideového vyprázdnění ODS. Pak už stačil jeden nepovedený rozhovor jednoho předsedy a příliš autoritativní chování přítelkyně druhého předsedy a výsledkem je dnešních 7,7 % hlasů.
ODS má povinnost se vzchopit a pokračovat ve svém nezastupitelném úkolu. Nemůže to být založeno na ideové (a politické) prázdnotě vyčpělého antikomunismu, ani na přeměně občanské strany ve stranu podnikatelů (i když to Babišovi kupodivu prochází), ani na kupování si přízně médií pravdoláskovými metodami (á la Jiří Pospíšil). Musí jít o autentické postoje a jejich citlivé a tvůrčí aplikování v praktické politice. O těchto postojích musí velmi rychle začít vážná diskuse.
28. 10. 2013