Článek
ŠKÁRKA: Já jsem takhle, já jsem měl takhle úterý, kde mě vydávala Sněmovna...
PROTĚJŠEK: ... tak jsi měl taky nervy...
ŠKÁRKA: ty vole jo to jsem měl nervy, a jako a byl jsem z toho, překvapilo mě, jak jsem z toho a překvapilo mě, jak to těžce nesli. Sem si říkal, bude to pohodička, brnkačka a pak mě tedy nasral Dobeš, protože...
PROTĚJŠEK: ... kterej...
ŠKÁRKA: Pepa, protože tam měl projev a začal tam vyprávět takový nesmysly, takový lži, že jsem (nesrozumitelné)...
PROTĚJŠEK: ... na to ser to teďka není osobní ... to není osobní...
ŠKÁRKA: ... to není osobní ...
PROTĚJŠEK: ... to je válka, už to není osobní...
ŠKÁRKA: Hmm já to tak vnímám...
PROTĚJŠEK: ... možná se budou divit, ale.........já samozřejmě (nesrozumitelné) o čem jsme se bavili posledně... já jsem byl dneska za Vítkem, řek jsem mu o tom SASAZU (nesrozumitelné) a řek jsem, že chci, aby se to nějak dořešilo, že prostě čtvrt miliónu, o který mě připravil jeho bratr, tak ať bratr vytáhne z kešeně a přidá mi je, přidá mi je (nesrozumitelné) měsíčně někde, musím platit tělocvičnu nebo něco takovýho (dále nesrozumitelné). Vítek mi řek, že to není jeho věc, že to není jeho věc (dále nesrozumitelné...... já jsem mu řek, že si dělá prdel, takže jsme se (nesrozumitelné)... nebudu říkat, že jsem na tu komunikaci s ním čekal pět hodin.
ŠKÁRKA: Hm, takže se nezměnil, takže se pořád chová stejně.
PROTĚJŠEK: hele.... já jsem v to doufal, že to nějakým způsobem jakože půjde, ale možná, že toho měli dneska hodně, prostě opravdu možná, že to bylo jinak. Ale překvapilo mě to, že prostě jakoby, možná že se tak stane, že zavolá bratrovi a zejtra mi zavolá oukej nebo mě zavolá (nesrozumitelné) a řekne, hele jo ty vole to jsme (nesrozumitelné) a..... (přeruší je příchod číšnice a objednávají znovu jídlo), mezitím Škárka telefonuje: Škárka, prosím.... čau Aleši, já jsem se ozval, ale ty jsi měl vypnutej telefon.... nevím, ale byl jsi nedostupnej, ozval jsem se.... Jsem v Praze a budu i přes víkend.... jo dobrý.... z Lenkou se uvidím tuším zítra.... jo jo, hele tak cinkni.... já s ním jdu na ňákou vernisáž (nesrozumitelné).... aha tak to ne, my jdeme (nesrozumitelné).... tak, tak o víkendu, jo dobrý tak jo, Aleši měj se čau, čau.
PROTĚJŠEK: ... telefonir, telefonir.... tak jsi mi řekl, že to jediný, co mě trošičku jakoby znervózňuje, to že jsi mi řek, že ... tys to prostě neukaučoval s tím, aby, aby Ti prostě ňákým způsobem bylo v každým případě......
ŠKÁRKA: .....Pomoženo....
PROTĚJŠEK: ...Pomoženo....
ŠKÁRKA: To jsem zatím neukaučoval, ááá neříkám, že je všem dnům, všem dnům konec.... Já jsem to neukaučoval z toho důvodu, že já jsem s tím....
PROTĚJŠEK: .... ne ty jsi počítal asi s tím, s tím místem toho ministra....
ŠKÁRKA: ....já jsem počítal s tím, že se to změní a, že já budu mluvit do toho, jak se to různě, jak se to přerozdělí jo, že se bude, že prostě nás nebude, nebudeme tři, ale budeme sedm, nebo jedenáct a budeme řešit, kdo v té vládě bude a nebude. S tím jsem počítal. To se nepovedlo, protože Vítek velmi, velmi rychle na ty lidi zaklekl a velmi rychle ty lidi, ty lidi prostě stáhl k sobě, přidržel u sebe. Takže....
PROTĚJŠEK: ....já mám z toho obavu v tom, aby prostě tohle nedopadlo úplně stejně.....
ŠKÁRKA: ... já ti v tuhle chvíli neumím, a říkám to otevřeně, neumím slíbit nic, můžu zkusit, ale nebudu to a to je jediný co bych, jestli se rozhodneš do toho jít, tak bych potřeboval svolení, abych Tvoje jméno říct, třeba Kristýně.....
PROTĚJŠEK: ....já potřebuju, potřebuju garance....
ŠKÁRKA: .... á garance mi nikdo nedá, když nebude vědět, o co se jedná....
PROTĚJŠEK: ....Cože jestli??.....
ŠKÁRKA: ... když nebude vědět, o co se jedná..... já můžu říct, že mám někoho, kdo byl v blízkém kontaktu s Vítkem, a kdo by byl ochoten mluvit ..... ale brzy pak padne otázka, kdo to je....
PROTĚJŠEK: ... myslíš, že jí moje jméno něco řekne??
ŠKÁRKA: Kdyby, myslím si, že (nesrozumitelné) v tu chvíli, když řeknu, že jsi pro Vítka něco dělal.
PROTĚJŠEK: Kolik si myslíš, že jsou schopni mi nabídnout?
ŠKÁRKA: Nevím....
PROTĚJŠEK: To je to. o čem jsme se bavili, že prostě to jsou, to je věc, která mě prostě musí jakoby zajistit prostě do konce života.
ŠKÁRKA: Hm..... Řekni mi, řekni mi svoji představu....
PROTĚJŠEK: Nevím, já nevím já si ( nesrozumitelné), nevím, co si oni představujou a co oni jsou schopni a ochotni vůbec jakoby pustit..... protože jestli si myslej, že za tu informaci pustěj milión korun a to je bezpředmětný, jestli si myslej, že za ní pustěj dva milióny tak to je prostě píčovina, jako to je....
ŠKÁRKA: .... tak na půl roku života....
PROTĚJŠEK: .... No tak hlavně prostě v ten okamžik se budeš ňákým způsobem (nesrozumitelné)) musíš se jako zajistit, to jedno (nesrozumitelné) ňáký bezpečáky, bezpečnostní (nesrozumitelné), tady nikdo s Tebou nepromluví a Ty máš aspoň je. Ty máš Humla, Ty máš jí vole Kočí....
ŠKÁRKA: To je jediný, že my teď my tři držíme ňák, ňák při sobě a že když bude nějaký obrovský průser, tak můžu zavolat Kristýně a podobně. Já bych, já jsem v tom nic neďál samozřejmě, protože jsem si říkal, že počkám, až ty se rozmyslíš. Můžu to intenzivně zkusit, jestli by, já nevím jestli by třeba i policajti do toho něco nedali....
PROTĚJŠEK: .... jak policajti do toho něco nedali, policajti jako peníze, že by do toho dali??
ŠKÁRKA: Já nevím, možná....
PROTĚJŠEK: Teď tomu nerozumím, jak by do toho policajti dávali peníze vole??
ŠKÁRKA: Nemyslím policajti jako jednotliví, třeba vyšetřovatelé nebo tak, třeba BISKA nebo někdo takovej. Oni určitě musí mít na todhleto ňákej takovej svůj fond.
PROTĚJŠEK: Jako na co? Na to, že by řekli tady schovej, tady bydli a to jo?? To zaříděj jo??
ŠKÁRKA: |Jako, že Ti udělaj jinou identitu a podobný věci.
PROTĚJŠEK: (nesrozumitelné) jako u policie pod jinou identitou to je pravda...
ŠKÁRKA:...ale existuje nějaká ochrana svědků...
PROTĚJŠEK: Protože, já jako opravdu si uvědomuju to, že to je vo, to není ani vo fyzický likvidaci, ale vo ekonomický, to je vo tom, že si nikde neprdneš. A ti pitomci, pro který to uděláš, tak jako Ti poděkujou, poplácaj po zádech no dobrý, tak si nám pomoh dík.
ŠKÁRKA: No a to je špatně.
PROTĚJŠEK: No a ty budeš žít po celej zbytek života, škrábat si takhle hlavu a říkat si vole, tak ňák jsem žil, teďka tady hlídám ňáký sekurity za pade-šede na hodinu....
ŠKÁRKA: Ta to asi ne, takhle by to nedopadlo....
PROTĚJŠEK: Visej na mě všechny možný finančáci, protože na mě pravidelně někdo posílá kontrolu z finančáku, furt mě někdo někde jako natírá, nezaparkuju auto před barákem aniž by měli přijeli měšťáci prudit a ty lidi, kterým jsem pomohl, tak si žijou ty svoje životy v těch mercedesech, lidi, kterým jsem, který jsem setnul tak mě nenáviděj a žijou si taky ty životy v těch mercedesech a ještě k tomu.....
ŠKÁRKA: ... jsou na mě nasraný.....
(přichází číšník a ptá se na další objednávku)
PROTĚJŠEK: Takže by to fakt muselo vypadat....
ŠKÁRKA: Já tomu rozumím. Dobře, dáš mi ... čas do středy, kdy já, bez toho, aniž bych řekl jméno, ale budu mluvit o člověku blízkým, jestli To to nevadí....
PROTĚJŠEK: .... vem si jenom to, že když jim řekneš to, že jsem mu byl blízko bez posledních dvou let, takových 15 tak by mohli jako......
ŠKÁRKA: Já to řeknu Kristýně, zeptám se jí (nesrozumitelné) na druhou stranu vy se neznáte, takže asi nemůže domyslet, o koho jde. Tak já, já řeknu Kristýně, že je to někdo, kdo s ním spolupracoval 15 let a, že by byl za určitých okolností schopen podat svědectví.
PROTĚJŠEK: (nesrozumitelné), podat informace. Zas na druhou stranu si myslím, že jsem opravdu člověk, kterej (nesrozumitelné) nějaké věci řešili společně, a tak by to mělo mít nějakou váhu.