Klenot naší vlasti: Pamětní ražba Pražský hrad zdarma

Skalnatý ostroh byl osídlen lidmi již v pravěku, ale pro český stát získává hlavní význam v raném středověku. Po příchodu Slovanů se stává zásadním centrem vznikajícího státu. Pahorek Žiži, vyvýšenina uprostřed budoucího Pražského hradu, měl pro pohanské Čechy kultovní význam. V blízkosti vrcholku Žiži býval umístěn i kamenný stolec, na který musel slavnostně usednout každý nově zvolený kníže.

Okolo stolce se začalo rozrůstat hradiště, ze kterého později vznikl Pražský hrad. Jeho založení se přičítá prvnímu doloženému Přemyslovci Bořivojovi, který vedle hradu zřejmě založil i první kostel Panny Marie. Další Přemyslovci areál rozšiřovali, přibývaly kostely, paláce i hradby. Pro někoho to možná bude překvapivé, protože hrady a kostely primárně spojujeme s kamennou architekturou, ale první stavby zde byly ze dřeva. Dřevěné kostely, dřevěné paláce, které sice měly kamenné základy, ale do své „kamenné“ podoby dospěly později.

Stovky let platilo, že kdo ovládá Pražský hrad a Prahu, vládne celému knížectví, později království. Toho si byli vědomi všichni Čechové. Vzestup českých zemí byl symbolicky spjat s rozvojem Hradu. Když Karel IV. dorazil do Čech, aby se ujal vlády, na zchátralém Pražském hradě ani nemohl bydlet. Tak byl zpustošený a neudržovaný, že se Karel musel nastěhovat do měšťanského domu. Do obnovy a přestavby Hradu následně investoval obrovské jmění. Nechal vybudovat Chrám sv. Víta, největší a nejznámější českou katedrálu, a Pražský hrad povýšil na císařské sídlo.

Pražskému hradu se věnovaly i další královské dynastie. Jagellonci například výrazně posílili opevnění, vystavěli hradby a k nim tři věže. Ta nejznámější z nich, Daliborka, je opředená legendami. Dostala jméno po Daliborovi z Kozojed, odsouzenému šlechtici, který byl jako první ve věži uvězněn a po dvou letech na plácku před věží popraven. Dalibor pronikl i do legend, přičemž tu nejznámější sepsal Alois Jirásek. Nouze prý Dalibora naučila housti. Dnes víme, že na housle hrát nemohl, protože ještě neexistovaly. Housličky jsou i mučicí nástroj, tak kdo ví, jak to s Daliborem ve skutečnosti bylo.

Král Vladislav nechal vybudovat i monumentální Vladislavský sál, patrně největší světský klenutý prostor bez vnitřních sloupů v celé tehdejší Evropě. Vedou do něj slavné Jezdecké schody, určené pro vjezd koní i s jezdci.

Po Jagelloncích nastoupili Habsburkové. Po nich nám zůstala Matyášova brána, jedna z prvních barokních staveb u nás. Bránu si objednal císař Rudolf II., dokončit ji nechal jeho bratr a nástupce Matyáš, po kterém dostala jméno. Matyášova brána tvořila nový vstup do Hradu, byla něco jako antický vítězný oblouk. Tehdy stála samostatně, po tereziánských přestavbách je součástí jednoho z hradních křídel. Matyáš Praze zanechal bránu, ale městu jako takovému příliš nepomohl. Přesunul totiž císařský dvůr zpět do Vídně, a Praha tak přestala být císařským sídlem.

Ještě jedna významná věc po Rudolfovi zůstala. Sál, který dnes nazýváme Španělský, nechal postavit Rudolf II. jako galerii pro svou sbírku soch. Později sál dostal jméno podle vzácných španělských koní, jejichž stáje byly umístěny přímo pod sálem. Španělský sál dnes slouží ke slavnostním shromážděním na nejvyšší úrovni. Konají se zde recepce prezidenta republiky či slavnostní koncerty klasické hudby.

Z rudolfinské doby pocházejí také pitoreskní domky ve Zlaté uličce. Ta vznikala už za Jagellonců, kdy si lidé do oblouků nově postavených hradeb vestavěli miniaturní domečky. Za Rudolfa ulička získala svou současnou podobu. I když… Dnes je to naleštěná turistická atrakce, ale dříve v ní bydleli ti nejchudší obyvatelé Hradčan. Byla samá bouda, přístavba, kotec, skromné bydlení pro chudé Pražany. Snad i prý proto se jí říkalo ironicky Zlatá, což jí pak zůstalo, i když zlatníků byste v ní opravdu mnoho nenašli.

Českoslovenští a následně čeští prezidenti nadále sídlí v místě, kde vznikal a přetrvává český stát. Také během republiky se Hrad přestavoval. Své hradní architekty měl Tomáš Garrigue Masaryk i Václav Havel.