Jak vypadá Štědrý večer „dětí ulice“

Na úplném počátku jim zakladatel Projektu Šance László Sümegh začal pomáhat tak, že jim s igelitkou v ruce roznášel základní věci pro přežití a také empaticky naslouchal jejich drsným životním příběhům… Založit sdružení Projekt Šance a další jeho centra pro tyto zanedbané a zapomenuté lidi už bylo jen logickým krokem, jak se jim ještě více přiblížit a účinně pomáhat.

Vánoce, a Štědrý večer speciálně, bývají každoročně tím nejtěžším a nejsmutnějším časem, kdy nejvíc bolí rány na duši, které „děti ulice“ musejí nést. Projekt Šance se jim snaží rodinu nahradit.

Možná si říkáte, jak se vlastně mají a jak žijí „děti ulice“?

„Často si ani neuvědomují, že se mohou mít lépe. Mají špatné sociální, životní, pracovní návyky a v mnoha směrech jsou zanedbané. V důsledku toho jsou častými oběťmi komerčního sexuálního zneužívání. Když se sebou chtějí něco dělat a spolupracují s Projektem Šance na svém životě, daří se nám to krok za krokem měnit. Tak či tak se o ně snažíme hezky starat, ale bez jejich součinnosti nám někdy nezbývá než trpělivě odpovídat na dotazy a radit, upozorňovat, ,očkovat‘ rozum a čekat, zda jej dostanou. Postupně tak začínají tušit, jak jít životem dál,“ popisuje svou nelehkou práci László Sümegh.

Pomalu ale jistě narůstá počet klientů s vrozeným mentálním omezením nebo s narušenou psychickou rovnováhou. Jedná se doslova o zanedbané generace, kdy už i rodiče těchto klientů vyrůstali ve špatném prostředí bez základních funkčních hodnot společnosti a byli ovlivněni různými návykovými látkami. To snižuje možnost takto postiženým plnohodnotně pomoci.

„Někteří klienti, kterým jsme před lety pomáhali, se nám ozývají s poděkováním, že kdysi nezůstali na své problémy sami. Někdy je to až dojemné, zvláště když se jim podaří rozvíjet to, co sami neměli. Vlastní rodinu. Většina klientů, kteří v minulosti zvládli úspěšný ,přestup‘ mezi ulicí a prací, si svůj úspěch dodnes drží. Některé z nich stále zpovzdálí dle potřeby podporujeme a usnadňujeme jim nový život, aby jej zvládali,“ vypráví László Sümegh.

Velkými sny o možnostech života ve velkoměstě, a po čase… ulice. Někteří klienti svůj život místo v rodině zahájili v ústavní péči. Nebo v ní končí… Jsou dokonce i klienti, kteří mají vzdělání, rodiče, rodinu. Důvody, proč skončili na ulici, jsou různé, od mezilidských vztahů přes sociální problémy až k osobním omezením. V Projektu Šance dostanou šanci začít jinak.

Takzvaně nízkoprahové centrum, kde je více služeb než podmínek ke vstupu. Funguje zde program PRVNÍ POMOC V NOUZI. Tím je vlastně řečeno vše. „Kromě například vložek pro dívky zde klienti najdou také pračky, sušičky na prádlo, poštovní kontakt, sprchu a vytoužené JÍDLO, které nemá daleko k tomu od maminky. Stejně ale nejvíc touží po sladkostech. Po těch se mohou utlouct – někdy doslova. Ale šťastní jsou hlavně proto, že zde najdou člověka, který jim naslouchá a snaží se jim poradit… Pokud klienti mají zájem o kvalitativní změnu svého života, nabízíme jim pracovní terapii v Domě Šance,“ doplňuje László Sümegh.

„To je příběh na zvláštní kapitolu. Vznikl v roce 2003 v městské části Praha 5 a fungoval úspěšně do té doby, než nás doslova vyhodili na ulici! Smutné, ale realita. Kauza oslovila média. Volali jsme o pomoc SOS dopisy a navzdory nezájmu jsme se nevzdali. Dům Šance jsme párkrát po Praze přestěhovali. Hledali jsme místo a skončili v nouzovém provozu na Praze 1 v komerčním nájmu. Není to lehké, ale můžeme dál pomáhat,“ popisuje svízelnou situaci László Sümegh. Aby se v klientech prohlubovaly pracovní návyky, vznikla pracovní terapeutická dílna v Domě Šance. Nejedná se o chráněnou dílnu. Klienti Projektu Šance sice svým způsobem postiženi jsou, ale to jejich postižení není na první pohled vidět.

Pro ty klienty Projektu Šance, kteří nechtějí kolovat mezi ulicí a vězením, žít jako věční potřební na okraji společnosti a mají skutečný zájem i odvahu „od podlahy“ kvalitativně změnit svůj život, a jen neví, jak na to, je připravena v Domě Šance pracovní terapie. Díky této pracovní terapii se k překvapení samotných klientů dějí i zázraky, ač někdy jeden zázrak trvá i několik let.

„A to je ve zkratce skoro všechno, i když máme mezitím cca milión starostí…, ale když se klienti snaží, tak to dopadá třeba jako tento příběh,“ odhaluje László Sümegh.

„Každý rok pořádáme pro klienty Projektu Šance Štědrý večer 24. prosince od 12 do 22 hodin. S jídlem nám pomáhají odborníci ze Zátiší Group. S nadsázkou říkáme, že ti, kteří během roku krmí ty nejbohatší, pomáhají na Vánoce krmit ty nejchudší. Naštěstí tím pomoc Zátiší Group a pana Sanjiva Suriho nekončí… Štědrý večer tedy letos zvládneme, jestli nám do něj nehodí vidle zase situace kolem pandemie koronaviru. Všichni se letos těšíme, že Štědrý večer s klienty oslavíme u společného štědrovečerního stolu a bude spousta pohádek, které se pouštějí podle výběru klientů (hlavně Popelka),“ popisuje Vánoce Projektu Šance László Sümegh.

Naše prosba směřuje k našemu fungování v roce 2022. Pokud se Vám zdá naše úsilí smysluplné a je ve Vašich možnostech podpořit nás, můžete použít transparentní účet: 123-2242650267/0100 s variabilním symbolem dle Vašeho výběru. Potvrzení o daru Vám rádi vystavíme – napište nám na info@projektsance.cz a uveďte variabilní symbol, který jste při zadávání zvolili. Pomoci nám můžete ale už i tím, že si na POMÁHEJTE MAILEM zaregistrujete svůj e-mail, a třeba Vás časem naší usilovnou prací přesvědčíme, že má smysl si s námi občas trochu zapomáhat.

A ještě jednou na závěr dáme prostor Robinovi, aby Vám v audiu řekl, jak to měl o Vánocích…

Děkujeme Vám.

ProjektSance.cz