Speciál: Válka v Izraeli - Strany a hnutí

Izraelská pravicová strana Likud (hebr. ליכוד – Jednota) je ve skutečnosti blokem několika středových a pravicových uskupení, který vznikl v roce 1973 a v roce 1977 dosáhl mimořádného úspěchu, když pod vedením Menachema Begina vyhrál volby. Bylo to poprvé, co se do čela státu dostala pravicová síla. (V Izraeli přitom pravici a levici nerozděluje jen názor na hospodářskou a sociální politiku, ale i na přístup k jednání s Palestinci. Velmi zjednodušeně řečeno: zatímco levice hlásá potřebu dialogu, pravice zpravidla razí razantní přístup bez ústupků.)

Likud vládl bez přestávky až do roku 1992. V devadesátých letech se u kormidla střídal s levicovou Stranou práce. V současnosti je opět v čele izraelské vlády pod vedením Benjamina Netanjahua.

Izraelská středolevá „labouristická“ strana (hebr. מפלגת העבודה הישראלית, Mifleget ha-Avoda ha-Jisra’elit – Izraelská strana práce), v Izraeli také známá jako Avoda (Práce), má kořeny už v 60. letech 20. století. Její sociální politiku lze zhruba zařadit po bok evropských sociálně-demokratických stran (je členem Socialistické internacionály), ve vztahu k řešení blízkovýchodního konfliktu upřednostňuje dialog a dohody s Palestinci.

Jejími nejvýznamnějšími představiteli jsou bývalí premiéři Jicchak Rabin, Šimon Peres a Ehud Barak, kteří se podíleli na izraelsko-palestinských rozhovorech a dohodách. V roce 2006 Stranu práce oslabil odchod řady jejích klíčových členů včetně Perese do nové centristické strany Kadima (Vpřed).

Zastřešující organizací sdružující palestinské odbojové skupiny se v roce 1964 stala Organizace pro osvobození Palestiny (arab. منظمة التحرير الفلسطينية‎‎; Munazzamat at-Tahrír al-Filastínija). Byla založena na kongresu konaném v jordánském sektoru Jeruzaléma v květnu 1964. Její vznik inicioval Egypt a měla být protiváhou Fatahu. Soustředila se na mobilizaci palestinského národa, sponzorovala řadu násilných akcí radikálních komand, a to jak uvnitř země, tak na mezinárodním poli. Po šestidenní válce se součástí OOP stal i Fatah, a právě jeho šéf Jásir Arafat stanul v únoru 1969 v jejím čele. OOP se tak stala zastřešující organizací všech palestinských skupin. Na arabském summitu v marockém Rabatu v roce 1974 byla organizace ustavena stěžejní legitimní reprezentací palestinského národa a Arafat následně oslovil OSN, kde organizace získala status pozorovatele.

V roce 1970 byla OOP vypuzena z Jordánska, odkud se přesunula do Libanonu, odkud ji vypudila izraelská invaze v roce 1982. Členská základna OOP se rozpadla do frakcí roztroušených po Sýrii a ostatních arabských státech. Členové věrní Arafatovi se s ním přemístili do Tuniska.

V roce 1988 jordánský král Husajn přiznal Palestincům veškerá teritoriální práva na Izraelci kontrolovaný Západní břeh a nároků Jordánska se vzdal. Tím vzniká prostor pro deklarování nezávislého palestinského státu, jehož založení s hlavním městem Jeruzalémem oznámil Arafat v listopadu 1988 na zasedání Palestinské národní rady ve městě Alžír. V dubnu 1989 byl Arafat uveden do prezidentského úřadu.

V prosinci 1988 USA souhlasily se zahájením diplomatického dialogu s OOP. Avšak vztahy mezi Spojenými státy a prozápadně orientovanými arabskými státy se zhoršily poté, co Arafat veřejně podpořil Irák během války v Perském zálivu.

V lednu 1993 Izrael zrušil zákaz kontaktu Izraelců s OOP. V září 1993 Jásir Arafat a izraelský premiér Jicchak Rabin souhlasili s podepsáním historického mírového dokumentu z Osla, který připravil cestu omezené palestinské samosprávě na Izraelem okupovaných územích.

Dříve OOP požadovala zřídit palestinský stát i tam, kde se nachází Izrael. Později však přešla k požadavku, aby stát Palestina vznikl na územích, která Izrael okupuje od roku 1967, tedy na Západním břehu Jordánu, v pásmu Gazy a ve východním Jeruzalému. Oficiální stanovy OOP se od roku 1964 výrazně proměnily: zničení Izraele již není cílem činnosti organizace.

Po odchodu do Tuniska OOP ztrácela na významu, některá hnutí, jako třeba Hamás v ní ani nejsou zastoupena. Větší roli začala hrát nejvýznamnější složka OOP, Arafatem založený Fatah.

Fatah je jednou z nejvýznamnějších a také nejstarší palestinskou organizací bojující za práva Palestinců. Samotné slovo (arab. فتح) znamená „dobytí“ a je obrácenou zkratkou celého názvu Harakat at-Tahrír al-Wataní al-Filastíní (arab. حركة التحرير الوطني الفلسطيني, doslova „Palestinské národně osvobozenecké hnutí“). Jásir Arafat jej založil v roce 1958 v Kuvajtu pod původním názvem Výbor pro osvobození Palestiny podle vzoru alžírské Fronty národního osvobození.

Cílem Fatahu bylo získání úplné nezávislosti Palestiny a vytvoření palestinského státu. Prostředkem byla přímá vojenská konfrontace s Izraelem, především partyzánská válka. Její charta popírala platnost vzniku Izraele. Politika Fatahu se však v čase značně proměnila. Linie ozbrojené konfrontace z 50. a 60. let opustil v 80. a 90. letech a dal přednost politickému boji za nezávislou Palestinu.