Život v Hongkongu? V miniaturních a předražených bytech často bydlí celé rodiny, říká Čech

Bernart do Hongkongu odešel za prací jako trenér hokeje pro děti. Už to bylo poměrně neobvyklé, protože, jak sám přiznává, o hokeji toho obyvatelé asijské metropole moc nevědí. „Dokončoval jsem tehdy studium na vysoké škole a toužil jsem po nějaké zahraniční zkušenosti. Sestra žila pět let v Singapuru a já u ní viděl velký lidský progres, chtěl jsem to také prožít,“ přibližuje Bernart svou cestu.

Na Hongkongu ho překvapilo, že město jako takové není až tak ohromné, ale obklopuje ho příroda. „Čekal jsem betonovou džungli,“ přiznává Čech s tím, že je pro metropoli velmi charakteristický nedostatek místa. „Obyvatelé žijí na velmi stísněném prostoru,“ doplnil v podcastu.

Celý rozhovor si můžete poslechnout v audiopřehrávači na začátku článku.

Právě prostor je v Hongkongu zásadní a velmi ceněnou komoditou, minimálně z hlediska bydlení. Byty jsou miniaturní a předražené a často v nich bydlí vícečlenné rodiny. Ty se musejí poskládat třeba na nějakých 30 metrů čtverečních. „Pro Hongkong je ještě typické, že rodiny mají služebnou, která s nimi bydlí. A ty občas spí v extrémních podmínkách v poličce nad kuchyňskou linkou. A to si opravdu nevymýšlím,“ konstatuje Bernart.

Sám má zkušenost z podobného bytu, kde však bydlel sám. „Do ložnice se mi vešla jen postel a noční stolek. Ale ten pokoj byl kratší než já, takže když jsem si chtěl natáhnout nohy, musel jsem ležet uhlopříčně.“

Hongkong Bernart popisuje jako město, které nikdy nespí, mimo jiné kvůli tomu, že jde o významné finanční centrum, kde se hodně pracuje. Například zaměstnanci na burze sice netráví v zaměstnání více času než Češi, ale jedou prakticky neustále. „Měl jsem i kamaráda, který měl bistro na hot dogy, kde byl každý den kromě neděle zavřený od devíti do devíti. V místnosti bez oken. Pracovní morálka je v Hongkongu opravdu extrémní,“ tvrdí Čech.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

Bernart Hongkong opouštěl během demonstrací, které ve městě propukly poté, co začala Čína zasahovat do místní autonomie. I proto popisuje obyvatele jako velmi hrdé a vymezující se proti čínské zlovůli.

Z turistického hlediska je podle Bernarta Hongkong vděčný a potenciálním návštěvníkům doporučuje, aby se jen tak ztratili v jeho ulicích a absorbovali okolní vjemy. Nemusejí se prý bát, že by už nenašli cestu zpátky do hotelu, protože ve městě funguje wi-fi na každém rohu, a tak se lze připojit a podívat se do mapy. Přitažlivé není jen samotné centrum, ale i okolí města, kde se nachází bujná džungle.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Chtěli byste si poslechnout povídání s někým konkrétním, kdo má k cestování co říct? Své tipy můžete posílat na adresu michael.svarc@novinky.cz, do předmětu uveďte „Slepá mapa“.