Zvyknout si na válku a jen přihlížet? To by neskončilo dobře, varuje Dědek z Dárku pro Putina

„Začali jsme vybírat peníze loni v květnu,“ vzpomínal Dědek. „Ukázalo se, že účinnější je, když dárci přispívají na nějakou akci. Tou první byly české drony Bivoj, které byly úspěšně předány včetně zaškolení personálu. Potom se vybíralo na další věci, velký ohlas měl český tank Tomáš. Jsem ohromně rád, že tento modernizovaný tank T-52 Avenger měl následovatele, že na základě ohlasu této akce se ozval Pentagon a ve spolupráci s dalšími západoevropskými zeměmi koupili Tomášovi několik desítek bratříčků, což nám udělalo ohromnou radost,“ dodal Dědek.

Následovaly další „dárky“ pro Putina. „V době, kdy Ukrajina začala čelit náletům ruských dronů, tak se velmi naléhavou stala protivzdušná obrana a my jsme ve spolupráci s ministerstvem obrany našli až akční film připomínající terénní vůz, který na sobě má těžký protiletadlový kulomet. Těchto Viktorů jsme tam poslali tak pěkných pár kousků.“

„Protože se specializujeme nejen na zbraně, tak mi ohromnou radost udělala akce před Vánocemi, kdy jsme si ve spolupráci s youtuberem, který si říká Bratříček, dali za cíl, že během jeho vysílání vybereme milion na obrněnou sanitku. Nakonec asi osmihodinové vysílání přineslo asi osm milionů korun a těch sanitek se koupilo osm.“

Dědek také přiblížil, jak pokračuje sbírka na raketomet RM-70 Přemysl, který byl nedávno představen veřejnosti.

„Raketomet je v továrně, kde ho modernizují, už téměř připraven, ale ještě pokračuje sbírka, protože raketomet bez raket by byl k ničemu. Chceme ho ukrajinské straně předat tak, aby byl nasazen v jarní ofenzívě.“

Na co se budou vybírat peníze, vychází podle Dědka z potřeb fronty.

„Jsme v kontaktu s expertní skupinou ministerstva obrany České republiky, které spolupracuje s ukrajinským ministerstvem obrany. Je to podmíněno tím, jak se vyvíjí situace na frontě, jak přicházejí pomoci z dalších zemí.“

„Požadavků, které přicházejí z ukrajinské strany, je velká spousta, na druhou stranu je problém v tom, že v poslední době začíná být nedostatek zbrojních výrobků,“ připustil Dědek. „My bychom ohromně rádi pomohli na něco, co létá. Pokud by se to podařilo, tak bychom rádi koupili vrtulník,“ upřesnil Dědek.

Osud zakoupených zbraní však zůstává většinou neznámý, přiznal Dědek, který je majitelem firmy Jablotron.

„Když nějakou věc pošleme, tak nevíme ani, kde skončí, někdy se to dozvíme, když nám přijde děkovný dopis nebo děkovný diplom od jednotky. Máme zpětnou vazbu zprostředkovanou spíš zdola. Naše firma měla na Ukrajině před válkou 3000 proškolených techniků, dneska je valná část z nich v zákopech, komunikují s námi a tu a tam nám pošlou video, kde nás informují o tom, že náš tank Tomáš působí u jejich jednotky a velmi dobře jim slouží.“

Je však ještě jeden způsob, jak se dozvědět o osudu dodané techniky, vysvětlil v podcastu.

„Jsou situace, kdy se dozvíme nepřímo, že ta technika byla použita. Jeden z pozorovacích dronů byl ukrajinskou stranou konvertován na dron útočný a jeden z těch zásahů, který se Ukrajincům dosti povedl, je přičítán jednomu za našich Bivojů. Byl možná použit při útoku, kdy byla zlikvidována ruská jednotka.“

Dědek přiznal, že pro něj nebylo jednoduché začít vybírat peníze na zbraně. „Pro mě to bylo těžké, protože není úplně snadné dodávat něco, co slouží k zabíjení lidí.“

V podcastu prozradil, co ho k tomu přivedlo. „Otevřel mi oči Šimon Pánek z Člověka v tísni. Na začátku konfliktu jsme se sešli na popud Seznamu, který pořádal setkání českých podnikatelů se zástupci ukrajinské strany, se zástupci lidí z ministerstva obrany.“

„Vystoupil tam Šimon Pánek s velmi emotivním projevem, který říkal: ‚Nám lidé posílají takový objem peněz, ale my nejsme schopni pomoc doručit lidem, kteří ji nejvíce potřebují. To jsou lidé na frontě. Jestli chcete pro Ukrajince něco udělat, tak jim pomozte koupit zbraně. Když nejsme my jako Západ ochotni pomoci přímým vojenských zásahem, tak potřebují namísto holých rukou adekvátní techniku, aby Rusy zastavili.‘ To byl moment, kdy se to ve mně zlomilo.“

Sám chápe, že rozhodování o vojenské pomoci Ukrajině zabralo čas.

„Myslím, že pomoc Západu nastoupila pozdě, protože jednou z vlastností demokracie je, že tam nejsou možné rychlé změny. Problém spočívá v tom, že tady stojí demokratický svět proti diktátorovi a diktátorovi se dělají rozhodnutí snadno, protože nemusí řešit otázku nějakého konsensu.“

Postupem času zjistil, že ve vojenské oblasti pomáhá mnohem více lidí, než si myslel.

„Byl jsem překvapen, kolik je do toho zapojeno institucí, ačkoli se o tom nemluví. To, co se dozvídáme z médií, je určitá špička ledovce. Tím, že jsme se zapojili do pomoci, tak mám možnost se potkat s lidmi, kteří pro veřejnost zcela neviditelně organizují výcvik ukrajinských odborníků, ať už přímo ve vojenské oblasti, nebo v logistice.“

Sám je nakonec rád, že se rozhodl vybírat na „dárky“ pro Putina. „Jsem neuvěřitelně pyšný, že náš portál, který jsme spustili jako fiktivní e-shop na zbraně, vybral téměř půl miliardy korun a přispělo více než 120 tisíc občanů.“

Váží si toho i proto, že se suma vybrala po malých částkách a mnozí přispívají opakovaně.

„Jsem rád, že jsou stále lidé, kteří si uvědomují, že je Ukrajincům potřeba pomáhat, a že lidi tu pomoc poskytují v době, kdy se jim zdražuje nájem, energie. My bychom si všichni měli uvědomit, že není samozřejmé žít bez strachu, že určitá míra strachu z toho, co se na Ukrajině děje, je správná a potřebná.“

„Ale nesmí to být ten černý strach, že Rusové mají atomové zbraně, tak hlavně abychom je nenaštvali. Ukrajinci taky vědí, že Rusové mají atomové zbraně, a neváhali proti nim jít. Myslím, že to Putin nečekal.“

Na druhou stranu ho jeho rozhodnutí připravilo o některé známé. „Byl jsem nepříjemně překvapen, že mi někteří z mých známých, i když to byli jen výjimky, dali najevo, že si mě vymazali v telefonu, protože se angažuju ve věci, kterou nepovažují za správnou.“

„Ale je to ukázka toho, že naše společnost je demokratická a připouští, aby někdo měl jiný názor.“ Protože mnozí lidé jen přijímají názor někoho jiného, považuje „za ohromně důležité, vysvětlovat, co se děje, jak nebezpečný je konflikt a co se stalo před léty“.

Rozhodnutí pomáhat mu usnadnilo, že si pamatuje sovětskou invazi z roku 1968.

„Dnešní mladá generace asi nevnímá, že jsme byli v područí Sovětského svazu. Když mi bylo jedenáct, tak jsem zažil napadení Československa. Když mě babička 21. srpna budila s tím, že začala válka, a v ulicích jezdily tanky, tak ten pocit hrůzy si dokážu vybavit. A nepřál bych si, aby ho naše děti nebo naši vnuci zažili.“

Přiznává ale, že ho ruský útok překvapil. „Já bych nikdy nečekal, že se dožiju něčeho podobného, protože jsme si zvykli, že žijeme v podmínkách míru, a stalo se to pro nás samozřejmostí. Pár set kilometrů odsud žili lidé, kteří také vodili svoje děti do škol, chodili do kroužků, do kina, do restaurací a najednou byla na nebi raketa a dopadla na blízký panelový dům.“

„Je děsivé, že ruská strana postupuje systémem spálené země, že ničí, na co přijde. I to by mělo být motivem, abychom nepřestávali v naší pomoci. Pokud bychom si zvykli, že se někde na Ukrajině válčí, a jenom tomu přihlíželi, tak by to neskončilo dobře,“ uvědomuje si, že je konflikt blízko.

Dědek věří, že válka skončí vítězstvím Ukrajiny, i když si netroufá odhadnout kdy. Už nyní se ale nezaměřuje jen na pomoc armádě.

„Jsem si vědom toho, že přišla chvíle, abychom pomáhali nejen bojovat, ale i obnovovat to, co tam bylo zničeno. Nemůžeme se nečinně koukat, že tam jsou rozbombardované nemocnice, školy, infrastruktura.“

Zmínil, že ministerstvo průmyslu už vytvořilo platformu pro obnovu Ukrajiny. „Snahou je začít tam obnovovat infrastrukturu, aby měly školy kotelny a nemocnice záložní zdroje.“

Navíc je přesvědčen, že zapojení do obnovy Ukrajiny po válce může pomoci i naší ekonomice. Upozornil však i na to, že se dříve poskytovala pomoc od EU bez toho, aby donutila Kyjev rázně zatočit s korupcí a podstatná část pomoci neskončila v něčích kapsách.