Z EU se kvůli Maďarsku stává 26+1

V DNEŠNÍM DÍLE SE MIMO JINÉ DOZVÍTE:

Po únorové invazi Ruska na Ukrajinu se podle Zachové Evropská unie zachovala velmi dobře zejména proto, že k dohodě muselo dojít hned 27 států najednou.

„Každá ta země je specifická, historicky měla úplně odlišný vztah jak k Rusku, tak k Ukrajině. Některé členské státy jsou velmi proruské, některé zase antiruské a to, že těch 27 států se dosud zatím vždycky dokázalo dohodnout alespoň na nějaké reakci, byť třeba z toho českého pohledu nemusela být úplně optimální, tak to je obrovský úspěch,“ soudí.

A připomíná, že nynější pružné chování EU v době aktuální krize se vůbec nedá srovnat s tím, jak Unie reagovala v minulosti například na dění na Blízkém východě, v Africe a koneckonců ani na anexi Krymu z roku 2014.

„Bohužel to musel být až velký krvavý konflikt, který vedl k tomu, že i Francie nebo Nizozemsko pochopily, že mají jednat,“ dodává s tím, že velkou roli v tom hrají i ukrajinští politici, kteří dobře ovládají angličtinu a daří se jim na Brusel tlačit.

Lídrem pomoci Ukrajině je v rámci Unie dle Zachové Polsko, kterému se podařilo po dlouhé době najít pozitivní téma a strhnout ze sebe nálepku „unijního potížisty“. Česká republika je také aktivní, ale naráží na problém s příliš velkou energetickou závislostí na Rusku.

„Česko na jednu stranu provolává ,přijměme co nejsilnější sankce, buďme co nejtvrdší‘, ale když pak přijde na to embargo na dovoz ruské ropy, tak najednou chceme výjimky,“ popisuje Zachová.

Osamoceným ostrovem na evropské mapě kdysi „zlobivé čtveřice“ Visegrádu tak podle ní zůstává už jen Maďarsko. „Čím více válka postupuje a EU jedná o reakci, tak se Maďarsko vyděluje ze sedmadvacítky a už je to skutečně často spíše 26+1 než 27 zemí,“ vysvětluje novinářka.

Upozorňuje ale, že volání po tvrdých trestech vůči Maďarsku či snad i jeho vyloučení z EU není namístě. „Evropská unie nemůže trestat Maďarsko za to, že má jiný názor na válku na Ukrajině, to zkrátka není možné,“ říká.

Předsednictví v EU, které Česká republika převzala v červenci od Francie, podle Zachové zatím není ostudou, i když přiznává, že vláda částečně selhává v tom, aby vysvětlila běžným lidem, proč je běžným lidem užitečné.

Dobrým příkladem je podle ní úterní dohoda o plynové solidaritě, která je pro Česko jakožto energeticky zranitelnou zemi životně důležitá.

„V úterý se dohodlo, že pokud by například Česko nemělo dostatek plynu, aby mohlo vyhřívat školy a domácnosti, zatímco Německo by mělo stále dost plynu, aby pohánělo průmysl, tak si Česká republika může zažádat a Německo by mělo pomoci. Německý průmysl by se musel utlumit na úkor českých domácností a českých škol,“ vysvětluje Zachová.

Kromě toho se členské země rovněž zavázaly snížit v období od začátku srpna do konce března spotřebu plynu o 15 procent proti průměru z posledních pěti let.

„Ministr (průmyslu a obchodu) Jozef Síkela sice říkal, že to je úspěch českého předsednictví, a podobně se vyjadřoval i premiér Petr Fiala, ale že by vysvětlili tu linku směrem k domácnostem, to tam trochu chybělo,“ kritizuje Zachová.