Všechny Putinovy předpoklady byly mylné. Je potřeba, aby to Rusy bolelo, říká americký generál

Co je dnes největší nebezpečí? Válka na Ukrajině a ruský imperialismus, čínské asertivní kroky na východě, zejména v Jihočínském moři a u Tchaj-wanu, anebo islámští salafisté, radikálové a teroristé?

Potřebovali bychom 20 hodin, a ne 20 minut, které na tento rozhovor máme, abychom to všechno probrali. Zmínil jste hodně věrohodných hrozeb a měli bychom jim věnovat velkou pozornost.

Jsou tu ale také další. Vztahy Číňanů a Rusů mají jasný strategický dopad na Západ. Írán balancuje na hraně jaderných schopností, které musíme bedlivě sledovat. Dalším ohniskem, jež může kdykoli vzplanout, je Korejský poloostrov. Severokorejský vůdce Kim Čong-un je v mnoha ohledech zcela nepředvídatelný.

Ohniska ukrajinského konfliktu nebo události v Jihočínském moři by mohly urychlit sled událostí, jež by vedly k nekontrolované eskalaci a problémům. Takže se obávám Korejců, Íránců, Číňanů a Rusů.

Každá tato hrozba nese vlastní charakteristický rys. Čeho se však víc obávám ohledně vývoje, je to, co bych nazval sbližováním. Začínáme vidět, že tyto státy a jejich schopnosti přibližují způsobem, který je docela znepokojující. Musíme si na to dávat pozor.

A co islámští radikálové?

Islámští fundamentalisté, proti nimž jsem bojoval v Iráku a v Afghánistánu, tady také pořád jsou a v určitých ohledech jsou docela schopní a nebezpeční. Tálibán v Afghánistánu zase utlačuje ženy způsobem, který je opravdu hrozný.

Pro mě je však existenční výzvou potenciál konvergence různých států s jejich skutečně ničivými a rozvratnými schopnostmi a to, jak je zastavit.

Pro nás je nejdůležitější hrozbou Rusko, které vede na Ukrajině válku už dva a půl roku. Jak ho zastavit?

Je jediný způsob, a tím je poskytnout Ukrajině kapacity k porážce Ruska. Ale musíme si říct, co to vlastně znamená porazit Rusko? Znamená to plnou a úplnou obnovu územní celistvosti Ukrajiny? Možná ano, ale možná je to příliš těžké. Možná na to není v ukrajinské společnosti dostatečná bojová síla. Neříkám, že nechtějí bojovat, ale ptám se, jestli toho mohou dosáhnout, nebo ne. Mluvím o počtu lidí.

Porážka Ruska přitom v mnoha ohledech sahá dál než k zajištění suverenity Ukrajiny. Musí se týkat ruské armády. Avanturismus už nemůže být nástrojem zahraniční politiky.

Měli byste znát moderní historii po rozpadu Sovětského svazu, kolikrát Rusové použili vojenskou sílu ke změně hranic v Evropě. A vždy bez vojenského odporu.

Nyní ale čelí velmi tvrdému odporu…

Je to šance, že Rusové dostanou tvrdou lekci a poučí se díky podpoře, kterou poskytujeme Ukrajincům, a díky jejich odvaze a statečnosti. Ukrajinci využívají této podpory v bojích proti Rusům každý den.

To je jediný způsob, jak Rusy zastavit: udělat jim to tak bolestné, že alespoň na jednu generaci bude omezen jejich vojenský avanturismus v zahraniční politice.

Myslíte si, že na to mají západní země dost odvahy, když se napřed nedodávaly těžké zbraně, pak se nedodávala letadla a nemohlo se útočit na území Ruské federace? Vidím samé červené linie. Nepředstavují pro Rusko výhodu?

Jistě ano. Ale podívejte, vedl jsem koalici padesáti zemí ve velké válce v Afghánistánu a pomáhal jsem dát prezidentovi Baracku Obamovi koalici 65 zemí proti Islámskému státu. Vím tudíž, že koalici demokratických států je těžké udržet pohromadě, protože demokracie nejsou ze své podstaty definovány vojenskými potřebami. Jsou definované vůlí lidí.

Je těžké udržet dlouhodobě jednotu NATO spolu s dalšími demokraciemi, které se k nám přidaly, a poukazovat na to, že je důvod dát Ukrajině kapacity pro osvobození jejího území a navrátit se k míru na úkor Rusů.

To vyžaduje vedení, zejména americké. Amerika ovšem nedělá na této planetě nic bez svých nejbližších přátel. Je to jediný způsob, jak přesvědčit Rusy, že agresivní válka nemůže být zahraniční politikou, a je nutné i pro zajištění bezpečnosti okolí Ruska a Evropy.

Nepřichází větší hrozba, zejména v dlouhodobém pohledu, od Číny? Má lepší technologie a více lidí, a přitom pokukuje po Jihočínském i Východočínském moři a usiluje o plnou kontrolu nad Tchaj-wanem. Jak zablokovat čínské plány a případně vrazit klín mezi Rusko a Čínu, protože to není přirozené partnerství?

Rusové a Chanové (čínská etnická většina - pozn. red.) spolu nikdy nevycházeli dlouhodobě dobře, ale většina lidí to nevidí jako nepřirozené partnerství. Pokud si pamatujete, tak v 60. letech minulého století probíhaly mezi Sověty a Číňany boje v síle plných divizí na řece Ussuri. Je to vztah plný napětí.

Především si však musíme uvědomit, že prezident Si Ťin-pching má v zemi vážné problémy. Jednak je to stárnutí, úbytek obyvatel a nerovnováha v poměru mužů a žen. A pak, čínská ekonomika slábne a v čínských městech je nyní ohromné množství nezaměstnaných mladých mužů, kteří nemohou najít ženu.

Prezidentovým prioritním cílem je přitom udržet klíčovou roli čínské komunistické strany. To jsou otázky, které musí Si řešit interně, takže není schopen podniknout invazi na Tchaj-wan přes průliv.

Ale také víme, že pokud Tchaj-wan vyhlásí nezávislost, půjdou Číňané do války. Mají v tom jasno. My to chápeme a je to jedním z důvodů, proč máme jasno v naší politice jedné Číny. Poskytujeme proto Číně ujištění, že je jen jedna Čína.

Nebere to Peking jako vzkaz, že má volné ruce?

Ale naše politika je jasná nejen v tom, že nepodporujeme nezávislost Tchaj-wanu, ale taky v tom, že se postavíme jakémukoli jednostrannému pokusu změnit status quo v Tchajwanském průlivu, pokud by Tchaj-wan nevyhlásil nezávislost a Číňané podnikli jednostranný útok na něj.

Pokud je hlavním cílem udržet vládu komunistické strany nad čínským lidem, musí si Číňané položit otázku, co by se s touto vládou stalo, pokud boje skončí remízou, nebo v nich budou poraženi. Šrámy, které by utrpěly obě strany, by byly ohromné.

A když se zamyslíte nad tím, že čínská armáda je armáda politiky jednoho dítěte, tak otřesy, které by pocítila čínská společnost v případě tisíců úmrtí dětí v rodinách s jedním dítětem, si je skoro nemožné představit.

Na druhou stranu ruský prezident Vladimir Putin má také značné ekonomické a demografické problémy, a přesto se rozhodl jít do války. Bylo by nebezpečné, kdyby se Čína jako Rusko rozhodla řešit své vnitřní problémy válkou.

Nemyslím si, že Rusové své problémy vyřeší válkou proti Ukrajině. Jejich ekonomika pořád není silná, i když nějak funguje. Nepřesvědčujme sami sebe, že Čína nepoužívá Rusko k odpoutání pozornosti. Rusové jsou slabším partnerem a Číňané toho v této válce hodně dosáhnou tím, že oslabí odolnost Západu. Myslím si, že jsou velmi šťastní, když vidí tento úspěch zaplacený do poslední kapky ruskou krví.

To je něco, co bychom měli mít na paměti, že tu může být skutečný dlouhodobý strategický efekt. Totiž, že Čína z toho bude velmi těžit, když oslabí schopnost Západu čelit krizím a jeho vojenský potenciál.

To by ale mohla Čína brát jako otevření cesty pro ovládnutí Tchaj-wanu.

Pokud ale Čína překročí Tchajwanský průliv, bude výsledek velmi odlišný od toho, když Rusko napadlo Ukrajinu. Prezident Joe Biden se vyjádřil jasně. Řekl čtyřikrát, že přijdeme Tchaj-wanu na pomoc.

Putin také nepočítal s tím, že Ukrajina bude bojovat, že její vedení zůstane, ani s tím, že se ve strachu z agresivní války Ruska nezhroutí evropská bezpečnostní architektura a že Spojené státy nebudou ochotny evropskou bezpečnostní architekturu opustit.

Všechny jeho předpoklady se ukázaly být mylnými. Přitom taky počítá s tím, že může vést válku, aniž by se proti tomu ruská společnost nakonec vzbouřila.

Islámští militanti jsou ale hrozbou pro všechny – pro nás, pro Rusko i Čínu. Je možné spolupracovat v boji proti nim?

Vedl jsem globální koalici proti Islámskému státu a mluvil jsem s Rusy i s Číňany o tom, že jsou stejně ohroženi. Nebyli ochotni jít do koalice, ale byli ochotni být tichými partnery. Je to oblast, kde se evidentně shodneme.

Nesouhlasíme s tím, co Číňané udělali muslimským Ujgurům, a rozhodně nesouhlasíme s tím, jak se Rusové chovali k muslimům na Kavkaze. Ale všichni souhlasíme s tím, že jsme všichni ohroženi.

Existují tiché cesty prostřednictvím našich bezpečnostních a zpravodajských služeb, přes něž si můžeme vyměňovat informace, abychom pomohli tuto hrozbu neutralizovat.