Válka na Ukrajině bude trvat roky. Mají-li se osvobodit všechna území včetně Krymu, tak i desítky let, řekl analytik

Již na počátku února Milan Mikulecký ve Zbytečné válce hovořil o ruské ofenzivě. Nyní se o ní mluví již veřejně s tím, že nejde o lokální výpady, ale pokus Rusů o postup z linie fronty, na které se zastavili po úspěšné ukrajinské protiofenzivě na Charkovském a Chersonském směru v létě 2022.

„Ruská ofenziva bude určitě pokračovat, protože Rusové se na ni dlouho připravovali. Mají na ni připravený dostatek živé síly a techniky,“ řekl analytik. „Pokud jedna strana dokáže úspěšně odrazit útok té druhé, přechází do protiútoku. To není v dějinách válčení vůbec nic nového, jen tady si to nechtěl nikdo přiznat,“ dodal s tím, že u nás dlouho nechtěl nikdo ani slyšet, že Rusové přešli do ofenzivy.

Podle Mikuleckého se často pohybujeme ode zdi ke zdi: „Na Západě, a speciálně v Čechách, známe jenom dvě polohy - Ukrajina zítra zvítězí, nebo se zítra zhroutí, jako by nic mezitím nebylo.“

„Rusové zdaleka nepostupují tak, jak by si sami představovali. Nepostupují na všech úsecích fronty, daří se jim postupovat u Avdijivky a Bachmutu. Naopak přestože Rusové nasadili u Robotyne ohromné síly, tak podle aktuálních poznatků Ukrajinci zde drží pozice a drží je také na východním břehu Dněpru u Chersonu,“ upozornil.

Mikulecký připomněl, že ani jedna strana nedominuje ve vzdušném prostoru: „Rusům se relativně daří na zemi, ale nedaří se jim na námořní frontě, protože Černomořská flotila postupně směřuje pouze jedním směrem, totiž pod hladinu.“ Švamberk podotkl, že Rusové už vyměnili nejen vrchního velitele Černomořské flotily, ale i celého ruského námořnictva.

Mikulecký zmínil, že podléháme mylné představě, že války končí brzo: „Po pádu železné opony jsme si příliš zvykli na snadné a krátké války, ať už to byla operace Pouštní bouře, která měla za úkol osvobodit Kuvajt, nebo druhá válka v Iráku. Samotné boje proběhly strašně rychle. To, že se potom ne vždy dařilo vybudovat civilní správu, podle našich západních představ, je věc druhá. V historii se takto většinou neválčilo. Války trvaly roky a tato válka bude trvat roky. Pokud mám mluvit o osvobození všech ukrajinských území včetně Krymu, tak desítky let.“

Analytik zmínil, že bylo chybou myslet si, že budou Rusové opakovat stejné chyby jako při osvobození Charkovské oblasti. „Rusové se učí sice za cenu ztrát, které by v jiné zemi neprošly, ale učí. Funguje jejich ‚maskirovka‘, komplex opatření ke zmatení nepřítele. Je to až téměř samostatná disciplína, ke zmatení nepřítele a zakrytí vlastních záměrů. Začíná maskováním na úrovni jednotlivců a techniky v poli a pokračuje například přes falešný radioprovoz až po použití médií v neutrálních zemích. Například před letní ukrajinskou ofenzivou v roce 2023 Rusové pouštěli do éteru, jak pokládají ve dvou řadách dračí zuby, které by nikoho nezastavily, ale už se nikde nechlubili, jaké provádějí minové operace, na kterých ztroskotala ukrajinská letní ofenziva.“

„Moskva přistoupila ke staré ruské válečné tradici, kdy jí nezajímá, kolik vlastních lidí zemře. Používá útoky lidských vln, využívá, že má v tento čas masivní převahu, pokud jde o dělostřeleckou munici, ať už to jsou granáty, střely do neřízených raketometů nebo v letectvu. To sice nepřelétává bojovou linii, ale Rusové dokázali poměrně rychle improvizovat, modifikovat celou řadu hloupých pum na klouzavé tak, aby je bylo možné vypouštět z větší vzdálenosti,“ vysvětlil Mikulecký.

„Přestože se Ukrajincům čas od času podaří sestřelit nějaký Suchoj Su- 34, což Rusy bolí, stále jim zůstává dostatek těžké letecké techniky, takže mohou každý den pomocí letectva a dělostřelectva nahlodávat ukrajinské linie a potom do nich posílat vlny lidí, kteří jsou určeni pouze k tomu, aby padli a vyčerpali bránící se Ukrajince.“

Podotkl také, že kvalita ukrajinského velení je kolísavá: „Stále tam jsou důstojníci sovětského typu, kteří mají pocit, že za sebou mají nevyčerpatelnou masu vojáků. Na bojišti je to hodně znát v tom, že Ukrajinci nikdy nepočítali s tím, že budou muset někdy ustoupit z linií, které léta drželi. Nepřipravili si záchytné linie, minová pole. Obávám se, že Ukrajinci zopakovali u Avdijivky stejnou chybu, jakou předvedli u Bachmutu - z politických důvodů drželi pozice, které za takové oběti z vojenského pohledu nestály, místo toho, aby včas vybudovali linie, na které budou moct ustoupit. Vidíme jejich pokusy zřizovat takové linie a musíme jim držet palce, aby se jim to podařilo včas a Rusy udrželi na těch stávajících.“

Problémem Ukrajiny je také citelný nedostatek munice ať už dělostřelecké, nebo raket země-vzduch. „Tady je vina jednoznačně na nás, nejenom na kolektivním Západu, ale hlavně na Evropě, protože válka na Ukrajině je problém Evropy. Byla to Evropa, která Rusku umožnila, aby se Rusko na válku připravilo,“ připomněl Mikulecký, jak řada evropských firem obchodovala s Ruskem i po okupaci části Gruzie a Krymu.

Oba se také věnovali výrokům o vyslání aliančních vojáků na Ukrajinu. „Nepochopil jsem, proč to francouzský prezident Macron řekl. Asi si už dlouho netelefonoval s Putinem a potřeboval na sebe upoutat pozornost,“ řekl Mikulecký.

„V okamžiku, kdy nejsme ochotni dát Ukrajincům německé střely Taurus s argumentem, že to by to mohlo zvýšit v Rusech pocit ohrožení, tak hovořit o vyslání vojáků z členských zemí NATO je sci-fi,“ dodal analytik s tím, že do toho ale Moskvě stejně nic není. „Pokud se Ukrajina domluví s jakoukoliv třetí zemí, je to akt dvou nezávislých zemí, do kterého nemůže zasahovat třetí strana, nota bene agresor.“

„Já si myslím, že Macron to řekl zcela cíleně, protože si myslím, že existují země, které o tom uvažují,“ oponoval mu Švamberk s tím, že šlo o vzkaz Putinovi, aby si nemyslel, že Západ se neodváží vyslat své vojáky.

„Určitá logika by v tom byla,“ souhlasil Mikulecký. Podle něj se dají vojáci nutní pro obsluhu západních zbraní vyslat na Ukrajinu jinak: „Vojáky, kteří umějí obsluhovat specifické zbraňové systémy, armády mohou uvolnit a někdo si je může najmout jako civilní kontraktory. Dělá se to tak v celé řadě válečných konfliktů po celém světě. Sám jsem měl možnost potkat na Blízkém východě spoustu takových kontraktorů, kteří čerstvě přestali být vojáky.“

Na závěr podcastu se oba věnovali pokračujícím útokům jemenských Húsíů na lodě. Nákladní loď Rubymar se už potopila, což vedlo k ekologické katastrofě. Další útok si vyžádal i oběti. „Vadí mi, když vidím v českých médiích spojení húsíjští povstalci, to nejsou žádní povstalci. Někdo, kdo potápí civilní lodě, které pokojně plují kolem do třetích zemí, to jsou teroristé,“ řekl Mikulecký s tím, že teroristy je nutné eliminovat.

Současný způsob boje nepovažuje za dobrý: „Tímto způsobem válčení máme šanci se tak maximálně ekonomicky vyčerpat, o to se v Rudém moři intenzivně snažíme. Budeme se pokoušet jednotlivé drony za dva nebo deset tisíc dolarů, které Húsíové nebo íránští operátoři vystřelí, sestřelovat raketou za milion dolarů. Takto tu válku dlouhodobě prohrajeme.“

Sám však v současné politické situaci východisko nevidí: „Řešení situace v Rudém moři neexistuje. Je to kvadratura kruhu.“ Analytik vysvětlil důvod: „Arabské země se nebudou angažovat ze dvou důvodů. Írán, který je architektem celého húsíjského problému, to propagandisticky pojal velice dobře – označil to za boj za svobodu palestinských teroristů. Pokud by se zapojila jakákoliv arabské země do operace proti Húsíům, katarská televize al-Džazíra okamžitě spustí povyk, že se zapojili do obrany sionistů, protože útočí na ty, kteří útoky na lodě podporují boj palestinských bratrů.“

Zmínil i druhý důvod: „Arabská sunnitská koalice, které se zapojila do občanské války v Jemenu, celou dobu konfliktu poslouchala, jak ji poučujeme - děláte to špatně. Ano, byly tam oběti. Ta válka nebyla hezká, ale žádná válka není hezká. Je zvláštní, že my na Západě vždy máme tendenci vymezovat se proti vlastním spojencům a nepřátele spíše omlouvat.“

Upozornění: Pokud vás zajímají další podrobnosti a další souvislosti pusťte si podcast, tento článek z něj pouze čerpá a nemůže postihnout vše, co v něm bylo řečeno.