Ústupem se válka vyhrát nedá, řekl analytik

„Vuhledar je klíč a oni ho ztratili,“ řekl Mikulecký. Švamberk zmínil, co jeho ztráta znamená. Dobytí Vuhledaru umožňuje Rusku postoupit k Velyké Novosilce, což znamená vymazání loňského ukrajinského postupu podél řeky Mokri Jaly.

Mikulecký pak analyzoval následný vývoj: „Ukrajina nepočítala s tím, že bude ustupovat. Když ukrajinské jednotky ustupují, tak ne vždycky jsou připravené další linie, kde by se měla obrana uchytit, nebo nejsou připravené dobře, tedy ve vesnicích, ve městech, v zalesněných remízcích. Máme zdokumentované, že některé linie jsou uprostřed pole, kde jsou jasně viditelné. Vojáci, kteří mají zkušenosti z fronty, do nich ani nepůjdou, protože vědí, že by tam dlouho nepřežili.“ Zaspekuloval i o důvodech: „Možná ještě ne všechno funguje na Ukrajině tak, jak by mělo, a korupce skutečně dosahuje i do oblasti ženijních opatření.“

.

Oba se pak věnovali i ruskému postupu k Pokrovsku v Doněcké oblasti, kde je velká železniční křižovatka a kudy se zásobují jednotky nejen v Doněcké, ale i v Záporožské oblasti, kde se pak může hroutit obrana. „Stačí, když se k němu přiblíží na dostřel děl, a město pak přestane fungovat jako logistický bod,“ uvedl Mikulecký.

„Rusové jsou i v Torecku a to jim otevírá cestu na Kramatorsk, když se k němu nedokázali přiblížit přes Časiv Jar. Když se stočí od Pokrovsku prudce na sever, tak se ke Kramatorsku dostanou od jihu,“ upozornil redaktor s tím, že Kramatorsk a sousední Slovjansk jsou poslední dvě velká města v Doněcké oblasti, které Ukrajinci drží.

„Pořád mluvíme na taktické úrovni, ale na strategické máš potom ohrožený Charkov, což je stále ruský cíl,“ upozornil analytik. Varoval však před fatalismem: „Každopádně zatím nikde nemáme známky toho, že by hrozilo protržení fronty. Utěšovat se tím, že Ukrajinci ustupují jenom o desítky, stovky metrů, je fajn, Ukrajina je stále ještě velká země, pořád je kam ustupovat, ale ústupem se nikdy zatím žádná válka nevyhrála.“

Mikulecký byl kritický i k ukrajinskému vpádu do ruské Kurské oblasti: „Pořád chci věřit, že Ukrajinci měli nějaký dobrý plán, ale já jsem ho doteďka nenašel. Nepochopil jsem nasazení v Kurské oblasti. Vzhledem k tomu, že Rusové tu situaci tragicky podcenili, tak se Ukrajincům podařilo dosáhnout nějakého taktického překvapení, ale ze strategického pohledu to nepřineslo vůbec nic.“

Švamberk upozornil, že to mělo politický význam, ukázalo to, že Rusko není nezranitelné, s čímž analytik souhlasil. I když je to podle něj dvojsečné: „Mohlo to v prvních dnech povzbudit morálku na Ukrajině. Mohlo by ji to povzbudit i dlouhodobě, pokud by operace byla promyšlená a bylo jasné, kde se zastaví a kde se vybudují systémy obrany tak, aby Rusové nemohli oblast dobýt zpátky. Ale já to tam nevidím. A když se na to podívám z hlediska propagandy, tak z pohledu Ruska to přispělo k legitimizaci konfliktu. Teď má Putin argument - podívejte se, útočí přímo na ruské území, jde jim o to zničit Rusko.“

Doplnil, že nyní Rusové zatlačují Ukrajince i v Kurské oblasti: „Poté, co byla spáchána hromadná vražda ukrajinských zajatců, tak nám geolokace ukázala, že Rusové postupují i v Kurské oblasti, a bohužel směrem ke Sverdlikovu, který je zásadní pro logistickou podporu ukrajinských jednotek, které v kurdské oblasti operují. Ukrajinci budou mít velký problém tu oblast udržet.“

Zmínil, že se síly nasazené v Kurské oblasti mohly využít jinde. „Byly to mobilní síly, které dneska v oblasti bojů v Doněcké oblasti nemůžeš nasadit, protože tam není šance se dostat přes frontu a mobilním způsobem boje poutat protivníka uvnitř jeho týlu. Ale kdyby vojáci z té techniky sesedli, vyztužili by jednotky, které jsou skutečně na mizivém počtu naplněnosti. To znamená, ty jednotky často mají i méně než sedmdesát procent stavu, který by měly mít,“ vysvětlil.

Navíc kvalitní vojáci docházejí, upozornil opět Mikulecký na ožehavý problém. „Lidé, kteří byli ochotní za Ukrajinu bojovat a umírat, jsou buď mrtví, nebo jsou invalidy. Anebo ještě bojují, ale jsou strašně unavení,“ uvedl Mikulecký s tím, že Západ promeškal příležitost porazit Rusko, které samo sebe definuje jako nepřítele Západu, za „pouhého“ dodávání materiálu.

Mikulecký se obává i defétismu na Západě: „Z úst západních politiků je čím dál tím více slyšet, že Ukrajina tu válku prohrává. Mám pocit, že řeči o tom, že Ukrajina prohrává, i když já říkám, že v tuto chvíli nevítězí, jsou psychologickou přípravou na to, jak se od Ukrajiny odříznout.“

Zopakoval, že podpora Západu je nedostatečná: „Když se podívám na to, co Ukrajina získala ze Západu, a ponechám stranou jednotky kusů moderních systémů PVO NASAMS, tak to, co získali, nebylo nově vyrobené. Vymetli jsme sklady, z toho, co tam posílala Francie, by zajásalo nejedno muzeum. Francie vymetla to, co by jinak šlo do šrotu, techniku ze sedmdesátých, z osmdesátých let minulého století. A když jsme (my jako Západ) poskytli něco moderního, jako střely SCALP nebo cokoli dalšího, co mělo šanci něco zvrátit, tak to mělo tolik omezení, že šance něco změnit na bojišti byla jen na taktické úrovni, a ne na strategické.“ Uvedl, že vést válku jen na taktické úrovni je nesmyslně drahé a nikdy nepřijde očekávaný výsledek.

„Nechci být pesimista, jsem celoživotně optimista a vždycky se snažím vidět nějaké pozitivní řešení. Ukrajina není poražená, ale pokud budeme pokračovat jako dosud, tak to nedopadne dobře. Máme poslední zvonění trošku změnit náš přístup a rozhodně by to nemělo být o tom, že bychom měli říkat Ukrajině, jak velký kus země má Rusku dát,“ dodal analytik.

„Rozhodně neříkám, že by Ukrajinci měli bombardovat Moskvu nebo Petrohrad, neříkám, abychom dali Ukrajincům volné ruce, ale pokud chceme ovlivnit situaci na bojišti, první věcí je izolovat bojiště od logistiky protivníka. Pokud tam Rusům nebudou jezdit vlaky s municí, tak to brutálně podváže jejich útočný potenciál. Ale to jsme Ukrajině nikdy nedovolili,“ postěžoval si.

Švamberk připomněl, že i Rusko používá především staré zbraně, což ukazuje soupis zničené obrněné techniky za poslední rok, kde převažují bojová vozidla BMP-1 a BMP-2 z šedesátých a sedmdesátých let a transportéry ze sovětských dob BTR-82 a MT- LB.

Mikulecký k ruským ztrátám dodal: „Rusové pořád mají velké ztráty. Hovoří se o více než tisícovce mužů denně, což je číslo, které si neumím představit z dlouhodobého pohledu, že by ani Rusko dokázalo vydržet.“

Množící se zprávy o nasazení severokorejských vojáků proto nevylučuje. „Nevíme ale, v jakém počtu je Kim ochotný je Rusům půjčit,“ uvedl Mikulecký. Upozornil, že pokud by šlo o příslušníky severokorejské armády a nikoliv „dobrovolníky“, představovalo rozšíření konfliktu, protože by se do něj zapojila pravidelná armáda další země. Domnívá se, že však ani v tom případě Západ neudělá nic.

Ruská ofenziva však neprobíhá jen na frontách v Doněcké a Kurské oblasti. Rusko začalo opět útočit na ukrajinské černomořské přístavy a lodě v nich: „Rusům se podařilo zaútočit postupně na tři lodě. To není pouze o válce proti Ukrajině a o jejím odříznutí od finančních zdrojů za obilí z letošní sklizně. Rusko takto rozšiřuje válku do celého světa, protože Ukrajina primárně vyváží do chudých zemí Afriky a Blízkého východu, které nejsou potravinově soběstačné. A pokud tam lidé nebudou mít co jíst, budou na EU zvýšené migrační tlaky, které brutálním způsobem snižují bezpečnost uvnitř EU.“

Švamberk zmínil, že obilí se bude pak muset převážet po železnici přes země EU, což zase vyvolá tlak na unijní zemědělce, kteří budou čelit konkurenci levného ukrajinského obilí .

Mikulecký na závěr připomněl ruský způsob zaminovávání Černého moře, který porušuje mezinárodního právo, ale nikdo to neřeší.