Ukrajinci nemohou rány jen přijímat, musí je i rozdávat, řekl analytik

„Z hlediska bezpečnosti Ruska to není nic zásadního. Já bych to označil za klasický útok ‚hit and run‘, maximálně průzkum bojem, zkrátka operaci malé jednotky se vším, co s tím souvisí,“ poznamenal Mikulecký k útoku Ruského dobrovolnického sboru a Legie Svoboda Rusku na Bělgorodskou oblast z minulého týdne.

„Tedy žádné těžké zbraně, žádná palebná příprava, žádná doprovodná logistika, nulová vzdušná podpora. Byl to výpad, který měl evidentně rychle skončit. Proběhl podle všech pravidel – ruští partyzáni zaútočili do malé hloubky Putinova Ruska a v okamžiku, kdy protivník začal soustřeďovat větší síly, tak se úspěšně stáhli,“ dodal.

„Pro Rusko to má většinově dopady mediální a vnitropolitické,“ zdůraznil Mikulecký.

„Populární vojenští blogeři v Rusku tento útok použili nejen proti tradičním otloukánkům, jako jsou náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov nebo ministr obrany Sergej Šojgu, ale tentokrát i proti Vladimiru Vladimiroviči Putinovi,“ vysvětlil.

Přitom právě tito blogeři jsou ostře pro válku, velkoruští a rádi by viděli Rusko v rozloze bývalého SSSR, nebo ještě lépe bývalého carského Ruska.

Pro ně to byla voda na mlýn, protože si mohou dovolit kritizovat speciální vojenskou operaci a říkat jí válka, na rozdíl od školních dětí, které za to FSB umístí do dětských domovů a jejich rodiče pošle do vězení.

Příslušníci obou skupin se dva dny pohybovali na ruském území, a dokonce ovládli i část vesnice Kozinka, a dostali se do blízkosti citlivé ruské vojenské základny, což Rusko vedlo k vyhlášení protiteroristické operace v oblasti.

Přesto ve výpadu vidí Mikulecký i dvě související vojenská nebezpečí pro Rusy.

„Porušilo se paradigma, že Ukrajinci mlčky trpí a bojují pouze tam, kde jim Rusové okupují území,“ uvedl.

„Být Rusy, tak bych to nepodceňoval, protože pokud tam projeli jako nůž máslem, tak by se logicky pro nadcházející vojenskou ofenzivu nabízelo zaútočit nikoli tam, kde jsou Rusové opevnění, na linii dotyku, ale vzít to přes ruské území a vpadnout Rusům na okupovaném ukrajinském území do zad,“ dodal Mikulecký.

Upozornil, že Rusko vzhledem k počtu nasazených jednotek na frontě nemá jak dostatečně zabezpečit celou linii doteku na frontě i vlastní hranici.

Mikulecký ocenil výpad skupin ruských dobrovolníků, ale současně dodal: „Tyto jednotky jsou často v médiích označovány jako proukrajinské, ale je třeba si říct, že jsou proruské, ale protiputinovské.“

„Ruská dobrovolnická legie není skupina čítankových hrdinů, je tam hodně lidí z extrémní ruské krajně pravicové scény, kteří byli příliš pravicoví i pro Rusko,“ zmínil minulost příslušníků.

„Bojují na správné straně, pomáhají Ukrajincům se bránit, ale jim, myslím si, nejde až tak o svobodnou a nezávislou Ukrajinu, jako spíš o Rusko podle jejich představ, Rusko etnicky čisté, plné Slovanů bez všech různých menšin, které podle všech demografických údajů mají reálnou šanci se v Rusku postupně stát většinou,“ doplnil.

Švamberk podotkl, že když je ruská propaganda líčí jako neonacistické, tak to v mnoha případech není daleko od pravdy.

Moskva zažila ve středu největší nálet od dob druhé světové války, když na ni zaútočilo až několik desítek dronů.

Oba muži incident nerozpitvávali, protože je o útoku zatím známo velmi málo, podotkli ale, že v každém případě dostali takový malý, symbolický předkrm medicíny, kterou sami s velkou radostí ordinují Ukrajincům.

„Informací je příliš málo, ale myslím si, že na rozdíl od šaškárny nad Kremlem, kdy tam vybouchly dva legrační drony, tohle nese víc stop, že by mohlo jít o akci, za kterou je Ukrajina,“ řekl Mikulecký.

Není si však jist, zda volba cíle byla optimální, i když útok na Moskvu má určitý propagandistický význam.

„Nemyslím si, že Moskva je ten správný cíl, tam bych se spíš bál, že to v ruské většinové populaci, která se dosud snaží válku spíš vytěsnit, může vyvolat pocit ohrožení a začnou víc podporovat válečné úsilí své země,“ přiznal.

„Ale myslím si, že je potřeba více útočit na zásobovací tepny a zázemí ruských vojsk i na ruském území. Není možné pouze trpně přijímat rány, ale Ukrajinci je taky musí ve zvýšené míře rozdávat,“ dodal.

Kyjev také dostal střely Strom Shadow s dosahem 250 km. „U kterých ale slíbili dárcovské zemi, že je nepoužijí proti ruskému území,“ podotkl Mikulecký, což považuje za chybu.

„Chápu, že to slíbili, asi to po nich ten, kdo je daroval – Velká Británie –, chtěl, ale myslím si, že my jako dárcovské země bychom toto po Ukrajincích chtít neměly. Jsou ve válce, oni jsou napadeni. Dodržováním jednostranných omezení se války prohrávají. Zvlášť když protivník nedodržuje pravidla žádná,“ doplnil.

„To je, jako když byla válka ve Vietnamu a Američané bojující na straně napadeného Jižního Vietnamu dlouho striktně operovali pouze na území Vietnamu,“ připomněl situaci z dob vietnamské války.

Vietcong tak mohl snadno dostávat zbraně po Ho či-minově stezce, kterou si komunisté zřídili.

Stezka vedla pár kilometrů od hranic na území neutrálního Laosu a Kambodže. Američané si sami sobě uložili celou řadu politických omezení, která jim de facto znemožnila vojensky zvítězit.

Pád Bachmutu nepřinesl žádnou změnu na frontě. „Ano, Ukrajinci Bachmut drželi za vysokou cenu a jenom historie nám jednou poví, proč Ukrajina tak tvrdohlavě trvala na držení Bachmutu. Pro mě to z vojenského hlediska přestalo dávat smysl již před několika měsíci,“ uvedl Mikulecký.

„Potvrdila se nám úroveň zvyšujících se ztrát na ukrajinské straně, kdy ekonomika války, uznávám, že je hnusná, přesáhla někdy udávaný poměr – na devět mrtvých útočníků připadají dva mrtví obránci,“ pokračoval.

„Tehdy jsem si myslel a také jsem to říkal, že z vojenského pohledu by bylo logičtější se stáhnout na linii, která se dá lépe bránit, a Rusům tam nachystat spoustu ženijních překvapení, na kterých budou krvácet a mít zastřílené dělostřelectvo na různé pasti,“ podotkl Mikulecký.

„Ale něco jiného je komentovat situaci z našeho pohledu a chci věřit, že Ukrajinci měli důvody, které ty ztráty ospravedlní,“ doplnil.

Zmínil, že Bachmut byl krvavým mlýnkem na maso pro obě strany.

„Když má člověk možnost mluvit s Ukrajinci, kteří byli na místě, nebo s Ukrajinci, kteří jsou nějakým způsobem zasaženi u Bachmutu, tak i ukrajinské ztráty byly velice krvavé a často tam umírali lidé, kteří na frontě vůbec neměli být,“ poznamenal Mikulecký.

„Často mluvíme o mobilizovaných Rusech, kteří jdou do boje s minimální výzbrojí, bez výcviku, ale u Bachmutu se podobné věci děly i na ukrajinské straně. Umírali tam lidé, kteří měli za sebou 14 dní výcviku. Tři týdny po odvedení už byli vrženi na frontu a ty ztráty tomu také odpovídaly,“ zdůraznil.

„To si budou muset Ukrajinci vyřešit sami mezi sebou, a až ta válka skončí, tak i tam budou muset lidé, kteří dnes rozhodují, skládat účty veřejnosti. Myslím, že i v tom je vidět rozdíl mezi Ruskem a Ukrajinou, protože v Rusku zatím žádná debata o oprávněnosti vlastních ztrát, na rozdíl od Ukrajiny, neběží ani náznakem,“ dodal.

„Rusové to využili k tomu, že se mohli poplácat po ramenou, rozdají si nějaké metály a posílil vliv Jevgenije Prigožina, ne v kremelské pyramidě moci, ale jednoznačně posílil u ruské veřejnosti,“ podotkl k finálnímu dobytí Bachmutu Mikulecký.

„Bylo to strašně vidět na ruských sociálních sítích; a posílil na úkor ruské armády, což není nic úplně příznivého ani pro Prigožina, protože si tím zvětšuje řadu svých mocných nepřátel, a uvidíme, kam to povede,“ doplnil.

„Místo toho se stáhli Prigožinovi muži a začali se tam střídat,“ podotkl Švamberk, že dobytí Bachmutu nevyužili ani Rusové k dalšímu útoku.

„Stále se potvrzuje, že Rusku se nedaří na pozemní frontě a veškeré své vojenské úsilí soustřeďuje do teroristických útoků, které jsou vedené buď z lodí v Černém moři, nebo ze čtyřmotorových bombardérů Tupolev Tu-95, které vypouštějí střely s plochou dráhou letu nad Kaspickým mořem, doplňované použitím balistických střel a íránských dronů,“ dodal Mikulecký.

Analytik nechápe, že vzhledem ke stálému masovému nasazování íránských dronů Evropa nenastolila tvrdší kurz proti Teheránu.

„My se tváříme, že to, co tvrdili Íránci na začátku, tedy že je to pár dronů, které dodali do Ruska před začátkem války, že to tak je. Zarážející je i velké hluboké ticho ze strany Evropského parlamentu, který se jinak vyjadřuje k ledasčemu,“ přiznal Mikulecký.

Věnoval se i dalšímu útoku na Kerčský most. „Tomu, že by Rusové cvičili na mostě s něčím, z čeho by vycházel kouř, nevěřím. To může jen děsit vlastní obyvatele a zesilovat ukrajinskou propagandu,“ zpochybňuje ruské vysvětlení.

Je přesvědčen, že šlo o útok, který nebyl úspěšný.

„Evidentně neproběhl útok, tak jak ho útočník zamýšlel, nedošlo k fatálnímu poškození mostu, ale myslím, že je to zdvižený prst pro všechny Rusy na Krymu, že Ukrajina na most nezapomíná, a až bude mít možnost se mu více věnovat, tak to udělá. Potom se jim z Krymu bude strašně špatně utíkat,“ doplnil.

Mikulecký připomněl i loňský útok na Kerčský most.

„Tam se všichni spokojili s ruským vysvětlením, že došlo k výbuchu kamionu na mostě. Nejsem pyrotechnik, ale pyrotechnici, se kterými jsem měl možnost o tom mluvit, k tomu byli velmi skeptičtí, protože je velmi obtížné udávat směr výbuchu z jedoucího nákladního auta,“ podotkl.

„Viděl jsem v Iráku několik vybuchlých nákladních automobilů, některé vybuchly přímo na dálniční estakádě, tedy na mostě, smetlo to tehdy všechno v okolí, ale nikdy výbuch nesměřoval směrem dolů, tak, aby poškodil železobetonovou konstrukci,“ dodal.

Připomněl, že terčem útoku se minulý týden stala i ruská válečná loď Ivan Churs, která má za úkol střežit plynovody v Černém moři. Loď nebyla potopena.

„Ale také to nebylo tak, jak tvrdili Rusové, že se vůbec nic nestalo a všechno je to jen propaganda. Evidentně došlo k útoku námořními drony, což jsou bezposádkové dálkově řízené motorové čluny s výbušninou,“ poznamenal Mikulecký.

„Rusům se několik podařilo eliminovat, ale jeden byl úspěšný. Bohužel výbuch nezpůsobil taková poškození, aby loď šla ke dnu, ale částečně úspěšný byl, protože loď zamíří na dlouhou dobu do doků, a s Ivanem Chursem se na moři opět uvidíme za dlouho a vhledem k výkonnosti ruských loděnic je otázka, jestli vůbec někdy,“ dodal.

Mikulecký podotkl, že to byla jedna z nejmodernějších lodí ruské Černomořské flotily.

V závěru se oba diskutující vrátili k nekonečným debatám o poškození plynovodu Nord Stream. Zejména v Německu se některá média vytrvale drží ruské rétoriky, když opakovaně, v různých verzích zmiňují, že za zničením plynovodu Nord Stream stáli Ukrajinci.

Mikulecký podle svých slov nevěří stopě s jachtou Andromeda, tak oblíbenou právě v Německu, kterou měli vlastnit Ukrajinci, pak si ji pronajali Češi, kteří ale ve skutečnosti byli také Ukrajinci. Její posádka pak měla poškodit plynovod.

Zmínil i konspirativní spekulaci Seymoura Hershe, že se na tom podíleli společně Američané, Britové a Norové, s dodatkem „chyběli tam jen mimozemšťani“.

Kvůli věhlasnosti autora ji opět přejímala média na celém světě, i když v tom není žádná logika. Mikulecký se přiklání k tomu, že šlo o ruskou loď s ponorkou a vojenskou posádkou, která se v oblasti prokazatelně pohybovala.

Upozornění: Pokud vás zajímají další podrobnosti a další souvislosti, pusťte si celý podcast v úvodu článku. Tento článek z něj pouze čerpá a nemůže postihnout vše, co v něm bylo řečeno.