Tanky Ukrajincům pomůžou, ale je jich zoufale málo. Stíhačky teď nic neřeší

„To, po čem jsme intenzivně volali někdy před půlrokem, tedy k přechodu na západní obrněnou techniku, se pomalu začíná naplňovat,“ řekl Mikulecký k přislíbeným dodávkám amerických tanků M1A2 Abrams, německých Leopardů 2 a britských Challengerů 2. 

Upozornil však, že bude nějaký čas trvat, než se jejich vliv projeví na frontě.

„Tanky tam nebudou příští týden. Nebudou tam ani tento měsíc. Některé z těch jmenovaných typů by mohly být připravené k efektivnímu bojovému nasazení do léta. Hodně záleží jak na rychlosti výcviku posádek, tak i secvičení s dalšími složkami ukrajinské armády,“ uvedl Mikulecký.

„Je dobře, že jsme se konečně rozhoupali a dodáme Ukrajině moderní tanky. To je krok číslo jedna. Teď je potřeba si říci krok číslo dvě a zamyslet se nad tím, jestli by nebylo lepší se shodnout na jednom či dvou typech a dodat je v reálných počtech,“ dodal analytik.

„Pokud platí to, co řeklo Německo minulý týden, že dodá 14 tanků Leopard, tak to beru jako hodně špatný vtip, a ne jako reálnou pomoc. Na to, aby Ukrajina mohla provést nějaký smysluplný úder, který by změnil situaci na bojišti, je zapotřebí mezi 300, ideálně 500 západními tanky,“ přiznal.

„Jestli se budeme skládat po 14 kusech, tak se nikam nepohneme. Ukrajině prodlužujeme čas, ale každý prodloužený čas platí na bojišti stovkami svých mrtvých vojáků,“ doplnil Mikulecký.

Švamberk podotkl, že čím dříve se tanky poskytnou, tím méně jich bude potřeba.

„Kdyby se tanky v dostatečném počtu poskytly už loni na podzim, tak by už mohly být na bojišti a nemusely by ruské jednotky u Bachmutu postupovat. Asi se místo toho budeme muset připravit na pád Bachmutu. Když budou postupně přerušované zásobovací cesty, tak ho nebude možné ubránit,“ uvedl.

„Bylo by nesmyslné ho držet z prestižních důvodů, protože riziko obklíčení je vysoké a myslím si, že Ukrajinci mají hořkou zkušenost z Mariupolu, že pokud nějaká jejich větší jednotka skončí v kotli, tak šance na vyproštění je velice nízká,“ souhlasil Mikulecký.

„Ukazuje se, že Rusko postupuje stejně barbarsky vůči vlastním vojákům jako už dříve v historii. Obětuje životy stovek, tisíců, možná desetitisíců svých vojáků za postup o stovky metrů pro politický cíl,“ dodal.

„Pád Bachmutu neznamená konec války na Ukrajině, ale na rozdíl od Soledaru to už skutečně bude bolet. Rusové dosáhnou svého postupového cíle, který už dává vojenský smysl, přece jen je to oblastní křižovatka logistických tras,“ podotkl Mikulecký.

„Není to žádný zlom ve válce, ale ukazuje se, že pokud je ochotný někdo neustále vrhat dopředu svoje lidi do mlýnku na maso, tak ten úspěch se přece jen dostaví. Pokud nebudeme ochotní a schopní dodat moderní výzbroj v reálných počtech, aby ji bylo možné použít v letních ofenzivách, tak podobná jatka budeme vídat opakovaně. A je otázka, jak dlouho je bude Ukrajina schopna ustát,“ zhodnotil analytik vývoj na frontě.

Mikulecký kritizoval fakt, že každá země dodává jiný typ tanku.

„Je to trošku danajský dar v tom, že jsme nebyli schopni donutit Německo k jasnému rozhodnutí, aniž bychom museli tříštit úsilí dodávkami dalších typů tanků. Jen kvůli pokryteckým ohledům na vnitrostranické půtky v SPD. Upřímně, je mi líto ukrajinských logistiků,“ zlobil se.

„Pokud si ještě nevyrvali všechny vlasy, tak zcela určitě je budou mít šedivé, protože tyhle tanky nemají skoro nic společného. Cokoli na ně dodávat, zajišťovat jejich údržbu a provoz bude noční můra. V počtech, ve kterých mají být dodané, je to ještě větší peklo,“ dodal.

Švamberk podotkl, že leopardy a challengery mají dieselové motory a jezdí na naftu, zatímco abramsy pohání turbína a spalují letecký petrolej. Zatímco challengery mají vrtanou hlaveň, leopardy a abramsy hladkou hlaveň.

Mikulecký pak odmítl časté tvrzení, že by abramsy byly významně náročnější na údržbu. „Turbína je naopak jednodušší, její jediný neduh je větší spotřeba, ale na druhou stranu levnějšího paliva,“ přiznal s tím, že dvě různá paliva komplikují logistiku.

Problémem je i větší hmotnost západních tanků oproti sovětským, které dosud Ukrajina využívá.

„Rozdíl ve váze mezi tanky Abrams a Leopard 2A6 je téměř nepostřehnutelný, ale bude to velmi zásadní téma pro Ukrajince, pokud jde o zabezpečení přepravy. Ani za druhé světové války se nevalily tanky od Stalingradu do Berlína po vlastní ose. I dnes tanky jezdí terénem, tam kde je to třeba, tedy v bojové zóně,“ podotkl Mikulecký.

„Kvůli opotřebení samotných tanků, opotřebení silnic a úspoře paliv se používá přeprava tanků na návěsech, podvalnících. To je to, co neustále zdůrazňuji nejen v případě Ukrajiny, ale i při plánech na modernizaci AČR. Zbraňový systém není jen to, u čeho se politici fotí, je to komplex zařízení, ale i lidí, kteří jsou často ve stínu,“ dodal.

Samotné tanky však podle Mikuleckého situaci na bojišti nezmění. „Tank na bojišti nezvládne sám o sobě nic. Aby mohl tank postupovat, musí mít podporu pěchoty, která se přepravuje v bojových vozidlech pěchoty, musí mít ženijní podporu, tedy mostní tanky a odminovací prostředky, které pro ně a pro bojová vozidla pěchoty vyčistí průchody v minových polích,“ vysvětlil Mikulecký.

„Tohle všechno bude Ukrajina před jakýmkoliv útokem potřebovat. Není to o tom, že jí dodáme 60 tanků a budeme čekat zázrak,“ doplnil.

Potřeba je podle něj také dělostřelectvo ať už hlavňové, nebo raketové, nejlépe na pásových podvozcích, tak aby mohlo tanky doprovázet bez ohledu na terén. A všichni musejí na bojišti působit jako jeden tým. Musejí být secvičení a musejí vědět, co od sebe navzájem mohou čekat.

Mikulecký již v minulosti opakovaně krotil očekávání, která se objevila po osvobození Chersonu, odkud však Rusové neprchali, ale podařilo se jim spořádaně ustoupit.

„Už delší dobu jsem pesimistický z přístupu některých médií a komentátorů. Myslím si, že je dobré lidem nalévat čistého vína. Když budeme neustále na růžovém obláčku, tak bude pád o to drsnější,“ obává se Mikulecký.

„Jsem přesvědčen, že Ukrajina má šanci vyhrát tuto válku, osvobodit území, které Rusko okupuje. Potřebuje k tomu ale naši pomoc - čím dříve a čím víc, tím lépe. Ve finále to bude pro nás levnější, pokud jde o naše nasazení, naši techniku i ekonomiku. Čím dřív válka skončí, tím dříve se budeme moci vrátit k normálnímu životu v nové realitě,“ doplnil.

Naopak k dodávkám stíhaček na Ukrajinu se Mikulecký staví skepticky. „Bylo by to hezké gesto, určitě by se to dalo propagandisticky zužitkovat, ale určitě to není něco, co by dokázalo teď změnit průběh války,“ myslí si.

Důvodem je podle něj, že nebe nad bojištěm je nasycené prostředky protivzdušné obrany.

„Armády Severoatlantické aliance vždy vycházely z amerického konceptu a spoléhaly na svou vzdušnou nadvládu. Sovětský svaz si poměrně realisticky vyhodnotil, že není v tomto směru schopen situaci zvrátit, a soustředil se na vybudování protivzdušné obrany. A Ruská federace v tom pokračovala,“ objasnil Mikulecký.

„Oproti státům NATO mají do hloubky budovaný systém protiletadlové a protiraketové obrany. V odborné literatuře se to popisuje jako systém ‚matrjošky‘. Tedy samostatné systémy na všech úrovních, od těch, co strategicky brání území ruské federace přes úroveň armád, brigád, pluků, praporů až k nejmenším jednotkám,“ dodal.

„Letectvo dnes na bojišti mezi bránící se Ukrajinou a agresivním Ruskem nehraje téměř žádnou roli. Ruské letectvo funguje tak, že jeho strategické bombardéry startují v hloubce vlastního území a ze stejné bezpečné hloubky vystřelují střely s plochou dráhou,“ podotkl Mikulecký.

„Frontové letectvo, tedy bitevní vrtulníky a bitevní letouny, se snaží nepřekračovat linii dotyku, protože riziko sestřelení z ukrajinské strany je stále vysoké. Ukrajincům se stále daří sestřelovat i ty nejmodernější ruské vrtulníky, což jsou skutečně dobré Kamovy Ka-52,“ doplnil.

Podle něj by to mělo být i poučením pro nás, protože Česká republika jako poslední zákazník na světě nakoupila bitevní vrtulníky od firmy Bell. Přičemž se každý den ukazuje, že jejich schopnost přežití na bojišti je velice limitovaná.

„V ukrajinských barvách bude případná dodávka F-16 hezká, ale reálný dopad bude malý. Letecké souboje nad Ukrajinou neprobíhají, obě strany se snaží nepřekračovat linii dotyku, útoky probíhají v nízkých výškách, kde nemohou západní letouny využívat všechny výhody. Pro takovou činnost potřebují spolupracovat s letouny AWACS, které Ukrajincům opravdu nikdo nepředá,“ uvedl Mikulecký.

Zmínil i problémy s přeškolením na tuto stíhačku. „F-16 se poměrně zásadně liší od letounů evropské koncepce. Nemá klasický knipl, pilot nedrží páku řízení v podlaze, v ose letounu, F-16 má tzv. sidesticky, takže má pilot v každé ruce jeden ovladač, který se nejvíc podobá joysticku z počítačových her,“ objasňuje Mikulecký.

„Když jsem měl možnost létat na letounu vybaveném sidesticky, a to jsem nešel do boje, jen jsem to zkoušel, tak mi dělalo velký problém přesměrovat hlavu na to, že pohyby jsou úplně jiné, to zabere strašně moc času,“ dodal.

Když už by mělo za každou cenu dojít na leteckou techniku, tak jemu osobně by dávalo větší smysl dodat bitevní A-10, které mají dva motory a jsou konstruované tak, aby snesly i opravdu velká poškození.

„Je schopna letět s jedním motorem. Viděli jsme v Iráku, s jak velkým poškozením se A-10 dokázala vrátit na základnu. F-16 skutečně nepřináší nic, co by bojiště na Ukrajině potřebovalo,“ podotkl Mikulecký.

Upozornil také, že přesun F-16 na ukrajinská letiště by přinášelo vysoké riziko okamžitého ruského útoku na základnu. Podle něj by byla lepší letadla schopná delší dobu operovat mimo stálé letecké základny, například z dálničních úseků, tak jako to umějí švédské gripeny.

„Debata o letadlech zastiňuje jiné věci, které by Ukrajina potřebovala mnohem naléhavěji a které by mohly něco na bojišti dokázat. Teď mluvím o raketách, které budou schopné zasahovat ve větší hloubce okupovaného i ruského území,“ myslí si Mikulecký.

„Ukrajinci by takto mohli ohrozit a zpomalit ruskou logistiku, a to by oslabilo a zpomalilo činnost Rusů na frontě. Západ naprosto slepě a nepochopitelně není ochoten toto Ukrajincům poskytnout,“ dodal.

Upozornění: Pokud vás zajímají další podrobnosti a souvislosti, pusťte si podcast, tento článek z něj pouze čerpá a nemůže postihnout vše, co v něm bylo řečeno.