Sucho je pro kritickou infrastrukturu horší než terorismus, varují experti

V DNEŠNÍM DÍLE SE MIMO JINÉ DOZVÍTE:

V souvislosti s válkou na Ukrajině se pozornost zaměřuje na kritickou infrastrukturu státu. Laik si pod ní představí třeba elektrárny, ropovody, zdravotnická zařízení nebo dopravní síť. Bezpečnostní expert Mikulecký ale upozorňuje, že termín má širší význam: „Kritická infrastruktura je všechno, co potřebujeme pro to, aby fungoval moderní stát tak, jak ho známe,“ vysvětluje. Tedy nejen transport zboží nutného pro chod každodenního života a přeprava energií, ale třeba i vyplácení starobních důchodů.

„Čím je naše společnost technologicky pokročilejší, tím více je zranitelná právě na linii kritické infrastruktury,“ varuje Mikulecký. Napadení kritické infrastruktury dnes nemusí zahrnovat jen vojenské útoky, ale i ty kybernetické. Poukazuje na situaci, kdy se hackerům podařilo vypnout ropovod ve Spojených státech. České Ředitelství silnic a dálnic nedávno po hackerském útoku přišlo o svá data.

Podle Mikuleckého proto už k útokům na kritickou infrastrukturu několik let dochází. Všechno závisí na schopnosti státu ji udržovat a vybudovat, ovšem též řídit. V případě krize kritickou infrastrukturu řídí hasičský sbor, který expert ze své zkušenosti považuje za profesionální. „Ale je otázka, nakolik dnes máme podchycené všechno, to znamená všechny části kritické infrastruktury. Nakolik máme jasně dané, kdo bude ta řídící hlava v případě, že nějaká krize přijde. A že přijde, tím si můžeme být jistí,“ dodává Mikulecký.

Kritickou infrastrukturu Česka většinou neohrožuje válka nebo teroristické útoky, to jsou podle Daniela Rouse až extrémní situace. V energetice páchá škody vítr, povodně či sucho. „V okamžiku, kdy bychom neměli vodu, v elektrárnách budeme obtížně vyrábět elektrickou energii,“ poznamenává Rous. Platí to i pro potravinářství, kde kromě nedostatku vody můžou být problémem i škůdci. Výraznou zátěží je i stále probíhající pandemie onemocnění covid-19.

I když válka na Ukrajině vyvolává obavy o kritickou infrastrukturu, v případě Česka je to podle Rouse skutečně až extrémní případ podobně jako terorismus. „Je velmi obtížné, aby teroristický útok na jednotlivý prvek narušil celou kritickou infrastrukturu,“ ujišťuje Rous. „Daleko horší by bylo, kdyby bylo sucho a elektrárny by neměly možnost vyrábět elektrickou energii,“ říká s tím, že problémy by se pak řetězily a ohrozily chod společnosti a státní bezpečnost, bankovnictví či potravinářství. Systém musí být podle Rouse nastaven tak, aby zvládl jakékoli možné hrozby.

Zákon o krizovém řízení, který kritickou infrastrukturu upravuje, je podle Rouse dobře napsaný, problémem se ale někdy stává jeho využití. Například ministerstvo zdravotnictví s ním v době pandemie mělo problémy. Zákon určuje kritéria, podle nichž můžeme odvětví státu zahrnout do kritické infrastruktury. Průřezovým kritériem pro to je například počet obětí, který způsobí výpadek daného odvětví. Konkrétně 250 mrtvých nebo 2500 hospitalizovaných déle než jeden den nebo hospodářská ztráta ve výši půl procenta HDP a další.

V poslední době Česko trápí energetická krize, Mikulecký upozorňuje i na její roli v kritické infrastruktuře. Plyn je klíčový pro výrobu ve sklárnách, porcelánkách nebo mimo jiné v chemičkách. V případě omezení dodávek plynu se ale nejprve sáhne na průmysl, a ne na domácnosti. Česko udělalo chybu, že se v dodávkách vázalo na Rusko, a odstřihnutí od něj bude znamenat značné problémy pro celý průmysl.

„Kritické systémy jsou na sobě závislé,“ zmiňuje Rous problém, na nějž se snaží Asociace kritické infrastruktury upozorňovat. „Když vypadne elektřina, bude mít problém zdravotnictví. Když vypadne zdravotnictví, budou mít problém lidi. Když vypadne plyn, bude mít problém energetika, teplárenství, potravinářství...“

Na podzim se můžou spojit dva problémy – dopady války na energetiku a návrat další vlny koronaviru. Taková situace se podle Rouse nikdy nedá vyloučit a musí se při ní využít tzv. systém řízení rizik. „Bohužel nám chybí na úrovni státu vyšší míra koordinace, a to z mého pohledu není moc o demokracii. Je to o tom, že se připravujeme na krizové stavy a musí někdo velet. Dnes je to tak, že v té oblasti nikdo nevelí,“ říká Rous.

Jednotlivá ministerstva mají v rámci krizového řízení víceméně volnou ruku a nikdo je nemůže kontrolovat, či jim dokonce nařídit, aby konala. „Pokud se ministerstvo rozhodne, že ve své působnosti neurčí žádnou kritickou infrastrukturu, tak to bohužel je,“ přiznává Rous.

Mikulecký podotýká, že kritická infrastruktura dobře fungovala v době komunistické totality. S tím souhlasí i Rous. Po revoluci zmizel například zájem o systém záložních letišť. Lidé byli za totality díky branné výchově lépe připraveni na krizové situace, více z nich umělo poskytovat první pomoc. „Dnes to lidi neumí. Tady si myslím, že jsme udělali chybu, že jsme o tyto kompetence mladé lidi připravili,“ říká Rous. Na druhou stranu chválí síť ropovodů ČEPRO. Máme také výborně postavenou a řízenou elektrizační soustavu.

„Jsem hluboce přesvědčen o tom, že v České republice jsou odpovědní vlastníci a správci kritické infrastruktury. Chovají se k ní tak, jak si vyžaduje a zaslouží. Věřím tomu, že ve spolupráci se státem se nám povede systém dál vylepšovat. Nemáme ho špatný, ale určitě ho nemáme připravený na budoucí, nebo už současné hrozby,“ uzavírá Rous. Politici si už podle něj začínají uvědomovat, že to je v době krize zásadní téma, vláda ho má ostatně v programovém prohlášení.