Ruské zločiny si musíme připomínat, protože jsme otupěli, říká analytik

„Válka stále trvá a doba rychlých průniků skrz frontu, z jedné či druhé strany, skončila. Co nekončí a stále trvá, jsou ruské teroristické útoky na civilní cíle na Ukrajině. Stále dochází k vraždění ukrajinských civilistů,“ řekl Mikulecký.

„Co mně na tom nejvíc vadí, tak kromě nemožnosti takovým útokům zabránit, je čtení komentářů na ruských sociálních sítích, ale i výroky v oficiálních médiích. Pořád mluvíme, o existenci Rusů, kteří si válku nepřejí, ale já je nevidím. Myslím, že ruská společnost je v naprosté většině skutečně nemocná. Zvlášť když vidím, jak jsou schopni oslavovat smrt šestiletého dítěte,“ dodal.

Redaktor připomněl, že zatímco na Ukrajině zemřelo už mnoho dětí a další jsou odváženy bez souhlasu rodičů do Ruska, což je cynicky zdůvodňováno snahou je ochránit před válkou, na území Ruské federace žádné děti při útocích drony nebo raketami neumírají.

K ruským útokům na civilní cíle analytik uvedl: „Je nutné si je neustále opakovat, protože mám pocit, že jsme trošku otupěli. Dalo se to čekat, protože válka trvá dlouho a Rusko páchá řadu válečných zločinů každý den. Mám pocit, že celý svět si na to zvykl a bere to jako něco, nad čím není potřeba se zamýšlet. Stále umožňujeme vést pohodlný život spoustě Rusů.“

Mikulecký přiznal, že civilní oběti bohužel byly i při konfliktech vedených západními zeměmi. „Nebyly to války vedené genocidním způsobem s úmyslem okupovat a následně připojit jejich území. Pokud došlo k civilním obětem, nešlo o záměrné, plánované útoky a rozhodně je nikdo tady u nás neslavil,“ vysvětlil analytik.

V Rusku se přitom od počátku mluvilo o potřebě denacifikace Ukrajiny, její připojení k Rusku, a dokonce o její deukrajinizaci, přičemž obyvatelé měli být „převychováni“. Přesně v duchu nacistů, jejichž symboliku i řadu myšlenek dnešní Rusko přebralo.

Oba se shodli, že situaci na bojišti se výrazně nemění. „Co se týká pozemních bojů, není nic zásadně nového,“ řekl Mikulecký a připomenul, že na jaře říkal, že jakýkoli „postup Ukrajinců bude brát jako úspěch, protože nemají naplněnou řadu předpokladů k razantní změně. Bez dostatku materiálu, který by mohli použít v ofenzivě, bez vzdušné převahy, bez přerušení ruské logistiky.“

„Materiál, který dostali, dostali pozdě, takže Rusové měli dostatek času se opevnit a připravit na ofenzivu,“ řekl Mikulecký. „Unavuje mě, že musím neustále připomínat, že i když jsou Rusové barbaři, nejsou idioti. I oni se postupně učí bojovat,“ dodal.

Znovu také zopakoval, že ukrajinskou armádu netvoří jen jednotky a velitelé známí ze sociálních sítí, tedy ti, kteří uplatňují v boji západní taktiku: „I na ukrajinské straně vidíme chyby, ale to je něco, co se ve válkách stává. Za to těžko můžeme někomu tady z pohodlí z Prahy drbat hlavu.“

Zajímavější věci než na zemi se dějí na moři, řekl Mikulecký a Švamberk zmínil, že Rusko oznámilo zničení ukrajinského člunu u okupovaných plynových polí v Černém moři.

Mikulecký připomněl tristní situaci ukrajinského námořnictva, které po rozpadu SSSR nezískalo mnoho provozuschopných lodí a i ty kvůli nedostatku financí a korupci byly v roce 2014 ve špatném stavu: „Na moři Ukrajina tahala za kratší konec provazu, ale postupně se jí to daří měnit. Ne že by budovala silné námořní jednotky, ale daří se jí to měnit za pomoci bezpilotních prostředků, ať už je to využívání bezposádkových lodí, létajících dronů, či protilodních střel s dlouhým dosahem.“

Analytik zmínil i pokračující ruské útoky na jednoznačně civilní cíle nejen u Oděsy, ale i na západě Ukrajiny „na hranicích s členskou zemí NATO“.

Zřetelně jde o snahu zabránit exportu ukrajinského obilí. Skepticky se vyjádřil k poslední iniciativě Evropské unie: „EU chce financovat převoz ukrajinských zemědělských produktů přes Polsko a Slovensko, které se právem rozčilují, že levnější ukrajinská produkce destruuje jejich zemědělský trh. Myslím, že jednotlivé členské země EU mají dostatečně silná námořnictva, aby mohly zavést v Černém moři konvojový systém, který bude chránit lodě převážející ukrajinské obilí. Problém EU je, že umí buď donekonečna diskutovat o nereálných projektech, nebo tisknout inflační peníze, které následně rozdává na potkání. Použít sílu, kterou má, se ale nepochopitelně bojí.“

Zdůraznil, že by šlo o zajištění svobody plavby v mezinárodních vodách, v oblasti kde žádná válka vyhlášena není, což je naprosto oprávněný požadavek. Uvedl, že by nešlo o konfrontaci. „Myslím si, že by pro nás pro všechny bylo skutečně levnější nasadit námořnictva členských zemí EU minimálně tak, aby plula v teritoriálních vodách Turecka, Bulharska a Rumunska až k Ukrajině a doprovázely civilní lodě. Není to nic, co by zasahovalo do ruských teritoriálních vod.“

Redaktor připomenul, že lodě EU operovaly mimo jiné u břehů Somálska, kde chránily nákladní lodě před útoky pirátů.

„Tady je něco, co se nás bezprostředně týká,“ reagoval na to Mikulecký. „Pokud budeme schopni zajistit vývoz ukrajinského obilí, ochráníme tím vlastní zemědělce, ušetříme prostředky za dotační tituly na převoz, a hlavně zajistíme, že v Africe a na Blízkém Východě, odkud k nám míří stále silnější migrační krize, kterou nám válka na Ukrajině zastínila, budou mít obyvatelé méně důvodů odcházet,“ vysvětlil.

Mikulecký zmínil, že přeprava po železnici kapacitně nestačí, stejně jako říční přístavy: „Říční přeprava nemůže nahradit tu námořní, musíme se vrátit k námořní přepravě, musíme se inspirovat tím, co dělá americké námořnictvo v Pacifiku – deklaruje svobodu plavby, což je základní právo. Lodě mohou v mezinárodních vodách plout, aniž by byly omezovány nějakou třetí stranou.“

Redaktor připomněl, že válka na Ukrajině není lokální, ale má globální dopady v řadě oblastí a je součástí celosvětového dění a různých přesunů sil. „Tato válka vyvolala nestabilitu, která se nám rozšiřuje po světě. Ne že by svět byl extra stabilní před ní. Musíme si připomínat i naše nešťastné intervence, druhou válku v Iráku nebo nezvládnutou operaci v Afghánistánu,“ řekl Mikulecký. Situace po ruské agresi proti Ukrajině je podle něj skokově horší.

„Rusko a jeho kamarádi, Sýrie a Severní Korea, ale i Čína mají jiný pohled na to, jak má svět fungovat,“ vysvětlil to Mikulecký. Uvedl, že Západ dává přednost americkému přístupu, že než nějaké země vojensky kontrolovat, je výhodnější s nimi obchodovat.

„To je něco, na co Rusko dosud nepřišlo. Je pravda, že Rusko taky nemá moc s čím obchodovat, kromě toho, co vyrabuje z vlastní země. Číňané částečně použili západní model, ale praktikují ho v souladu se svou kulturu a historií. Kombinují obchod s tvrdou silou,“ podotkl analytik.

Mikulecký zmínil, že bychom měli reflektovat realitu a nespoléhat pouze na Spojené státy. „Amerika nás podporuje, my jsme přitom příliš dlouho ustupovali Rusům navzdory varováním Američanů. Chtěli jsme s Rusy dělat kšefty přes varování Američanů, a když se tato cesta ukázala jako nereálná, tak křičíme, že Američané málo pomáhají,“ řekl Mikulecký.

„Když pak zasáhnou a věc vyřeší, tak evropské politické špičky opět křičí. Tentokrát, že se moc vměšují. Američanům může jednoho dne dojít trpělivost. Navíc americká bezpečnostní rizika jsou spojena s Pacifikem, historicky tomu tak bylo a bude,“ podotkl Mikulecký.

Podle analytika již Amerika není schopna vést plnohodnotně dva konflikty na dvou místech zeměkoule. „Měli bychom vnímat, co se v Pacifiku děje. Vnímat oprávněný strach menších zemí, ať už je to Vietnam, Filipíny, nebo Brunej, před čínskou rozpínavostí. Čím dříve tyto obavy budeme reflektovat, tím lépe se nám bude jednat s Američany, až budeme chtít jejich bezpečnostní záruky a pomoc v Evropě,“ vysvětlil Mikulecký.

Zmínil pokračující čínské agresivní akce v Jihočínském moři, například když jejich pobřežní stráž spolu s čínskými „rybáři“ napadla filipínskou zásobovací loď během její plavby ve filipínských výsostných vodách.

Švamberk připomněl, že Peking si nárokuje 90 procent rozlohy Jižního moře, i když arbitráž v Haagu označila jeho nároky za nepodložené. Čína verdikt odmítla respektovat a dál buduje na ostrovech, na které nemá nárok, své základny. Mikulecký zmínil i proměnu filipínské politiky. Manila před dvaceti lety chtěla odchod Američanů, a hlavně obchodovat s Čínou. Nyní naopak volá Ameriku o pomoc.

Mikulecký taky zmínil schizofrenickou situaci Ruska, které vidí spojence v Číně i v Indii, ale tyto země spolu mají nevyřešené územní spory, vedly spolu válku a mají diametrálně rozdílné představy o kontrole v oblasti.

Upozornil, že ruské snahy o změnu rozdělení světa jsou kontraproduktivní: „Finsko je připravené umožnit vybudování americké letecké a námořní základny na svém území. Výsledkem zahájení války, kterou chtělo Rusko oddálit NATO od svých hranic, byť se na Ukrajinu rozšiřovat nechtělo, je, že bude mít americké základny ve Finsku.“

Naopak aktivity wagnerovců Africe za velkou hrozbu analytik nevnímá: „Já bych vliv wagnerovců nepřeceňoval, Afričané si ve svých zemích nakonec stejně vždy udělají, co budou chtít oni. Mít pocit, že uzavřu v rovníkové Africe nějaký kontrakt nebo dohodu a ono to bude platit alespoň pět let, je hodně naivní. Záleží na tom, jaký tam bude převrat, jaká tam bude nálada, kdy místním dojde trpělivost s ruskými móresy, tak jako jim došla trpělivost třeba s francouzskými. Je to nepříjemnost hlavně pro bývalé koloniální země, které mají pocit, že tam patří, ale že by to znamenalo, že se Afrika obrátí proti Evropě, tak tomu nevěřím, obchodní výměna Afriky s Ruskem je mizivá.“

Naopak má větší obavy má z připravované americko-íránské dohody. „Američané neumějí dělat moc dobré dohody s Íránem, zvláště ne demokratické administrativy, v nichž působí Antony Blinken. Teď se rýsuje velmi podivná dohoda, navíc jen ústní, a ne písemná, tak aby se mohl obejít nutný souhlas Kongresu,“ sdělilo analytik.

„Irán svatosvatě po padesáté slíbí, že nebude obohacovat uran nad 60 procent, aby z něj bylo možné získat jaderné zbraně, přitom, podle informací tajných služeb, již dávno nad 60 procent obohacuje. Amerika nezíská nic. Spojenci USA na Blízkém východě ohrožovaní Íránem taky nezískají nic – a Írán získá zmrazené peníze, které použije na podporu svých agresivních zájmů v regionu,“ má jasno Mikulecký.

Na závěr se oba věnovali slíbené dodávce stíhaček F-16 na Ukrajinu. Mikulecký opět brzdil nadšení. „Letadla není možné jen tak vzít a poslat je příští týden na Ukrajinu. Je potřeba vyškolit personál, jak létající, tak pozemní, na který se často zapomíná,“ uvedl analytik a dodal, že se z letadel musejí například vymontovat citlivá alianční zařízení a nahradit jinými.

Jinak ale dodávku vítá. „Dodávka F-16 je jednoznačně krok správným směrem, protože my, kteří podporujeme Ukrajinu proti ruské agresi, nejsme dál schopni udržovat její současné letectvo. To stojí na strojích z éry Sovětského svazu – a pro Ukrajinu je obtížné získávat náhradní díly,“ uvedl Mikulecký.

„Pokud chceme udržet Ukrajinu bojeschopnou i na nebi, musely dodávky západní letecké techniky dříve nebo později přijít. Je to slibný začátek. Pokud Ukrajina získá F-16, tak bude připravena na celý systém F-16, na systém zásobování i vyzbrojování. Současně to razantně zvýší její schopnosti,“ dodal s tím, že F-16 je logickou volbou, neboť jde o nejrozšířenější bojový letoun na světě.

„Nikdy bych však od toho nečekal žádné změny v průběhu války jako takové. Už jsme tu řešili zázračné zbraně, které přijdou a rozhodnou válku, a vždy jsme říkali, že takto to nikdy v historii nefungovalo a fungovat nebude. Armáda ve válce je o komplexu schopností, které se doplňují. Pak jsou schopné válku posunout. Nikdy to není o tom, že přijde jedna zbraň v mizivém počtu a změní chod války.“

Upozornil, že ani zavedení F-16 nebude bez problémů, stroje vyžadují například základny s kvalitní vzletovou a přistávací dráhou.

Ohledně gripenů Mikulecký upozornil, že jejich dodávka na Ukrajinu je prakticky vyloučená. Švédsko několikrát oznámilo, že jich nemá nazbyt, a dodávka pouhých deseti nebo dvanácti kusů by nadělala víc škody než užitku.

Upozornění: pokud vás zajímají další podrobnosti a další souvislosti, pusťte si podcast, tento článek z něj pouze čerpá a nemůže postihnout vše, co v něm bylo řečeno.