Putina nechtěl nikdo bránit

„Je vidět, že ruský stát je velice, velice křehký, má hodně blízko ke kategorii fail state a je zjevné, že nejen stát jako takový, ale mocenská elita neví kudy kam,“ řekl Votápek.

Vzpoura zejména odhalila slabost režimu. „Na Prigožinově vzpouře nebo pseudovzpouře, na šarádě, kterou předvedl, je vidět, že vůbec nikdo nechtěl Putina bránit. Že mohl Prigožin projít stovky kilometrů po dálnici všem na očích a vůbec nic se nestalo,“ uvedl Votápek. „Když Prigožin uviděl, že je dvě hodiny cesty autem od Moskvy, tak sám pochopil, že má lepší výsledek, než očekával, a tak využil Lukašenkova zprostředkování a zahrál to do autu,“ dodal.

Votápek zmínil, že napětí mezi Prigožinem a armádou nemusí být tak veliké, jak se zdálo z tvrdé Prigožinovy kritiky ruského velení. V podcastu si položil otázku, na kterou sám nemá odpověď: „Je platný předpoklad napětí mezi Prigožinem a armádou, nebo je krize ruské vládnoucí vrstvy tak hluboká, že i generálové dávají ruce pryč od Putina?“

Popsal Prigožinovu akci: „Jel, jako by jel na školní výlet do Moskvy, přitom všude kolem byly vojenské jednotky, které mají přímo v popisu práce takovéhoto vzbouřence zastavit. A tím, že na něj nezaútočily, se dopustily vlastizrady. Kolem byla spousta letišť, kde byla spousta stíhaček a vrtulníků, které mohly přiletět a kolonu rozstřílet. Nedošlo tam k boji vzdušné síly kontra kolona, protože tento boj by museli wagnerovci prohrát. To se však nestalo.“

Votápek zmínil, že wagnerovci sestřelili jeden letoun a asi šest vrtulníků: „Ale to byly všechno stroje, které na ně neútočily, které se dostaly do zóny nebezpečí, letěly kolem a oni je sestřelili.“

Votápek upozornil, že Prigožinova akce posiluje snahy zbavit se Putina: „Každý velitel obrněné brigády si musí říkat, když to zvládl Prigožin s deseti tanky, a já jich mám 70, tak co kdybych si dojel do Kremlu?“ Uvedl, že pak by se mohly elity od Putina odvrátit.

Uspět podle něj může ten, kdo „přijede do Moskvy a řekne očividné věci, že válka na Ukrajině byl velký omyl a my z ní musíme co nejrychleji vycouvat. Putinův režim byl nelegitimní, my uděláme svobodné volby“. Stačí, když současně slíbí, že všichni, kteří drží moc, si ji ponechají, a postará se o to, že jejich kšefty budou moci pokračovat.

„Lidem dá svobodné volby, těm, kteří drží nějakou moc a bohatství, řekne, nebojte se, já vás ochráním. Pro Ukrajinu ukončí válku a najednou by mohl být přijatelný pro úplně všechny. A je jedno, jestli je to nějaký neznámý plukovník, nebo soudruh Patrušev, nebo ruský premiér, který je zástupcem Putina, pokud se s ním něco stane. To jméno si tam můžeme dosadit jakékoli,“ řekl Votápek a dodal: „Pokud udělá těchto pár kroků, tak by mohl dosáhnout uznání, i kdyby cesta do kremelského kabinetu byla absolutně nelegitimní.“

Podle redaktora fakt, že se řešení krize připisuje Lukašenkovi, ukazuje na slabost ruského prezidenta. S tím Votápek souhlasil: „To, že je to Putinova slabost, je nezpochybnitelné. To, zda řešení skutečně zprostředkoval Lukašenko, já už nevím.“

„Nezpochybňuji, že proběhly telefonáty, ale nevím, zda to bylo jeho řešení, a vím, že se teď o zásluhy a zprostředkování bude hlásit kde kdo. Už se přihlásil (oligarcha Jurij) Kovalčuk, už se hlásí (generální tajemník Bezpečnostní rady Ruské federace Nikolaj) Patrušev. Kde kdo se teď bude hlásit, že on byl ten deus ex machina, který v pozadí hýbal figurkami,“ vysvětlil Votápek.

Dříve, než se rozklíčuje, kdo v pozadí hýbal figurkami, je dle Votápka důležité rozklíčovat, co se vůbec stalo. Navrhl několik variant. „Mohl to být velice sofistikovaný ústup (wagnerovců) z ukrajinské fronty a odchod do Afriky, což je minimalistický scénář, ale není nereálný, protože přesně to se stalo,“ uvedl Votápek.

„Prigožin vycouval z ukrajinské fronty. Je zjevné, že si nebude moci odvézt všech 25 tisíc mužů, ale velmi pravděpodobně si jich může odvézt několik tisíc, což je přesně to, co pro další africké dobrodružství potřebuje,“ vysvětlil.

Švamberk podotkl, že Rusko wagnerovce potřebuje, protože se díky nim etablovalo v Africe, kde hlídají jednomu ze súdánských vůdců zlaté doly. „Souhlasím, v Africe je dost podivných režimů, které jsou závislé na tom, že potlačují jakýkoli odpor obyvatelstva a potřebují zahraniční žoldáky. Místním vládcům je jedno, jestli jsou britští, američtí, nebo ruští,“ řekl Votápek.

Připomněl, že nasazení wagnerovců posílilo pozici Ruska. Zmínil, že když se možná hlasuje v OSN o Rusku, tak je sice země pravidelně odsuzována, ale mnoho afrických zemí hlasuje s ní. „Proto ministr zahraničí Sergej Lavrov řekl, že wagnerovci v Africe zůstanou, a kdyby ne, pošlou jim jiné poradce,“ uvedl.

Upozornil, že ruské elity vydělávají na zlatě, diamantech a drogách z Afriky. Švamberk dodal, že platby ve zlatě a diamanty se používají k obcházení sankcí, podobně jako to dělá KLDR, a drogy mohou být také příjmem pro stát.

Votápek však zmínil i spekulaci, že „nešlo o žádnou vzpouru, že je to všechno jenom nahrané, že je to tyátr“, který měl posloužit Putinovi.

„Nešlo o to, aby se Prigožin dostal do Moskvy, ale aby se Prigožinovi vojáci dostali ke skladu jaderných zbraní (u Voroněže), a tím vznikla na ruské půdě velmi krizová situace, která zatřese se všemi světovými politiky, jako jsou americký prezident a britský premiér,“ vysvětlil spekulaci Votápek.

„Ti najednou budou volat Putinovi, se kterým se dlouho nebaví, ale najednou mu budou muset volat: ‚Proboha, udělej s tím Prigožinem něco, on má v ruce deset bomb, co když to prodá Islámskému státu.‘ Přesně by to odpovídalo ruské strategii eskalací k deeskalaci. Najednou by vznikla šílená situace, ve které by se šílený Putin zdál být téměř normálním salonfähig politikem, protože by situaci řešili s ním,“ uvedl k této možnosti bývalý diplomat.

Osobně však vidí jiný důvod Prigožinova tažení: „Mně jako nejpravděpodobnější varianta připadá, že se Prigožin choval jako žoldák. On taky nic jiného není. Někdo si u něj zaplatil útok na Moskvu, tuto demonstraci síly, aby ukázal, že Putin je naprosto slabý, nic neřídí a na jeho straně nestojí žádné výrazné síly, a tím přiblížil jeho pád. Probíhalo to nad očekávání snadno. Ještě snadněji, než organizátoři předpokládali.“

Švamberk namítl, jestli se nedíváme za tři rohy a Prigožin se nestal obětí vlastního postupu, kdy sázel stále víc, až mu nezbylo než vyrazit na Moskvu.

„Může být. Ale v tom případě je obtížně pochopitelné, proč se zastavil, proč nedošel až do Moskvy,“ uvedl Votápek. Zmínil, že se ho po cestě dlouhé skoro tisíc kilometrů nepokusil někdo zastavit. Votápek dále uvedl, že by se určitě do Moskvy dostal, i když není jasné, co by tam dělal.

„Ruská vláda byla evakuovaná, Putin utekl, někteří ministři to vzali tak vážně, že utekli s rodinami do Turecka. I Lukašenko poslal svůj soukromý letoun do Turecka,“ vysvětlil Votápek.

Ke vzpouře však mohl vést ještě jeden důvod, zmínil Votápek: „Prigožin cítil, že jeho hodina už uplynula a seberou mu výnosnou dobře fungující firmu. Dokázal vytěžit peníze i z ukrajinské války a možná jich těžil moc, takže se rozhodli, že mu je seberou. Proto tu byla snaha převést žoldnéře pod armádu. To je vlastně nepřátelské zabrání firmy, slušně fungující firmy. A on se tomu snažil čelit tím, že hledal politickou podporu a tradičně sáhl k antielitářskému slovníku, začal kritizovat, že jsou všichni neschopní, ani granáty mu nedodali, všechno rozkradli a synové elit z Moskvy a Petrohradu nebojují. Prigožin se snažil posílit své politické postavení.“

Když zmínil Švamberk, jak je možné, že Prigožinovi procházela kritika ministra obrany Šojgua, řekl Votápek: „Možná je to tím, že Šojgu není nedotknutelný, Šojgu je nasazený na armádu právě proto, aby tam nebyl někdo schopný zorganizovat státní převrat. Ruští vládcové se tradičně bojí armády už více než dvě stě let. Bál se jí i Stalin a bojí se jí i současný prezident. Právě proto tam nasadil Šojgua, který nemá žádné vojenské zkušenosti. Není to voják.“

Oba probírali i boje mezi armádou a tajnými službami a padlo i to, že Prigožin může být nakonec zavražděn.