Článek
Témata dnešního dílu
- Vzpoura, nebo pokus o puč?
- Selhaly tajné služby?
- Oslabený Putin
- Výjimečné postavení Prigožina
- Co mohou dělat wagnerovci v Bělorusku
„Označil bych to za vzpouru,“ řekl Kurfürst, i když zmínil, že Prigožin naznačil i možný konec Putina: „Když Putin podpořil náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova a ministra obrany Sergeje Šojgua, tak na svém telegramovém účtu Prigožin reagoval, že Rusko bude mít brzy nového prezidenta a Vladimir Vladimirovič udělal chybu. Tam možná pučistický podtón byl.“
Sobotní události mají podle hosta velký dopad na postavení Ruska i pozici prezidenta: „Vyjevilo to, že v Rusku není monolit, který by ovládal jeden prezident Vladimir Vladimirovič, a režim je mnohem chatrnější, než se jeví navenek. Možná jsme svědky začátku konce Putinova režimu. Proces může být dlouhý, ale Putin ztratil autoritu, to se v Rusku neodpouští. Hlavní obětí včerejšího divadla byla Putinova reputace a za druhé morálka ruských vojáků na Ukrajině.“
Švamberk popsal situaci jako podzim patriarchy, kdy už Putin nereaguje rychle a rázně, ale jen se snaží udržet status quo v drolícím se impériu. Upozornil, že kritika ministra obrany Sergeje Šojgua a náčelníka štábu Valerije Gerasimova trvala velmi dlouho, a přesto Putin nezasáhl ani proti nim – jako v případě, kdy zbavil Dmitrije Medvěděva funkce premiéra a uklidil ho stranou –, ani proti jejich kritikům.
Rozklad státu
Kurfürst s tím souhlasil a z mínil, že v Rusku dochází „k rozkladu státu z pohledu pevnosti řádu“. Zmínil několik příkladů: „Rusko je první stát v dějinách, který do ústavy ukotvil anexi teritorií, která nekontroluje. Ruská ústava neodpovídá skutečnosti.“
Opakovaně se takto Putin choval i vzhledem k Prigožinovi a Wagnerově skupině, dodal host podcastu: „Ruský stát umožnil soukromé firmě, aby šla do věznic a najímala si na komerční aktivity vězně, kteří byli odsouzeni státem, jenž má monopol na spravedlnost. Putin zrušil rozhodnutí federální prokuratury (o trestním stíhání Prigožina za vzpouru) a dal milost člověku, který má na svědomí životy šesti lidí, kteří chránili Putina, a odpustil mu zničení šesti kusů cenné letecké techniky. To je rozpad státní moci. Už nefungují pravidla.“
„Ruská veřejnost pochopila, že moc státu není pevná. To samé si uvědomila ruská elita, ví že alfa samcem není Vladimir Vladimirovič, ale vidí to i vojáci, Ukrajina a partneři Ruska,“ vyzdvihl ředitel.
„Proces může být dlouhý, ale je to začátek konce. Putin nemá moc dobré varianty. Pokud bude chtít udržet moc, a to se netýká jen jeho, ale celého putinovského ekosystému, bude muset nastat utažení šroubů, bude muset ukázat, že kontroluje, umí trestat,“ zhodnotil situaci Kurfüsrt. Domnívá se, že od soboty vede Putin dvě války: „Jedna se odehrává na Ukrajině, a ta druhá v Rusku, kde se snaží udržet u moci.“
Unikátní pozice Prigožina
Kurfürst také uvedl, že Prigožin byl ve výjimečné situaci: „Prigožin ovládá poměrně velkou vojenskou sílu, kterou ruské vedení na frontě potřebuje, je to jediná vojenská síla, která dosáhla jakýchs takýchs úspěchů, když obsadila po osmi měsících bojů Bachmut. Z tohoto pohledu byla Prigožinova pozice unikátní, oni ho opravdu potřebovali a zároveň věřili v jeho loajalitu.“
Koncem loňského roku nastalo období, kdy Prigožin otevřeně kritizoval ruské vojenské velení, ale procházelo mu to. „Byl nepostradatelný,“ připomněl ředitel. Navíc ve válce, ve které se Rusku nevedlo podle plánu, kritizoval generály a ne lídra, jehož geniální plán nedokázali neschopní generálové naplnit: „Putinovi otevíral dvířka, aby obvinil velení armády.“ To se však nestalo, Šojgu i Gerasimov zůstali ve funkcích. Švamberk podotkl, že je možné, jestli i sám Prigožin neuvěřil ruské skazce o dobrém carovi obklopeném zlými rádci.
„Od května se Prigožin vymkl kontrole, v jednom záznamu mluvil o šťastném dědečkovi, který sedí v Moskvě a ničemu nerozumí a všichni v tom viděli Putina. Ruské vedení pochopilo, že se wagnerovci vymkli kontrole, že už hrají jinou hru a je potřeba zakročit, a vydalo nařízení (o začlenění všech soukromých armád pod velení ruských ozbrojených sil), které Prigožina ponížilo a bylo pro něj naprosto nepřijatelné.“
Náznaky vzpoury byly
Že se něco chystá, muselo být jasné už od půlky týdne, zmínil Kurfürst a upozornil, že Prigožin už nekritizoval jen vedení armády, ale uvedl, že válka byla zahájena ze špatných důvod, kvůli zištným oligarchům a vůbec nešlo o pomoc ruskojazyčným obyvatelům Donbasu. Přesto nechtěl mluvit o selhání tajných služeb: „Zpravodajské služby mohou pouze sehnat informace a pak následuje celá řada rozhodnutí, které se dějí a které v tomto případě nenásledovaly, nebo následovaly málo, špatně a nekoordinovaně. Rozhodně selhal bezpečnostní aparát Ruska a bezpečnostní služby.“
Na hlavní otázku, jestli za Prigožinem někdo stojí, odpovědět nejde. „Osobně si myslím, že Prigožinem určitě stojí poměrně významná část armády, vojáků a ruské společnosti. On je hlas lidu, co se týče zkorumpovanosti ruských elit a oligarchů, používal stejnou rétoriku jako Navalnyj. Mluví z duše velké části ruského národa. Nevíme, jestli má nějakou velkou oporu v ruských elitách,“ řekl Kurfürst. Zatím to podle něj vypadá jako izolovaná vzpoura, která nestrhla velkou lavinu.