Putin má jedinou možnost, hrozit použitím jaderného arzenálu, závody ve zbrojení však nechce, řekl expert

„Poslední dobou vidíme další dva eskalační kroky, pozastavení smlouvy New START a oznámení o rozmístění taktických jaderných zbraní na území Běloruska,“ řekl Bříza a dodal, proč to Putin dělá: „Má pouze jednu jedinou možnost – hrozit případným použitím tohoto arzenálu jaderných zbraní.“

„Od chvíle, kdy se mu speciální vojenská operace nedaří, což je prakticky od samého začátku, má v rukou pouze jeden jediný trumf a tím je jaderný arzenál ruské federace, který spolu s americkým arzenálem patří k nejsilnějším na světě,“ vysvětlil expert s dodatkem, že obě země vlastní 90 procent všech jaderných zbraní.

Bříza připomněl hned první hrozbu: „Bylo to již památné jednání s náčelníkem generálního štábu Gerasimovem a ministrem Sergejem Šojguem, kdy ‚uvedl jaderné zbraně do stavu vysoké pohotovosti‘. Takový termín přitom neexistuje.“

„Následovaly další kroky v podobě speciálního vojenského cvičení mezikontinentálních balistických raket nebo testování a zavedení balistických raket Sarmat do výzbroje či testování ponorky zvláštního určení Bělgorod jako nosiče speciálního zbraňového systému, jaderného podvodního dronu poslední odplaty Poseidon, jak jej sami Rusové nazývají,“ dodal expert

Bříza upozornil, že Rusko samo mírnilo obavy z pozastavení ruské účasti na smlouvě New START: „Druhý den ruské ministerstvo zahraničí vydalo proklamaci, že Ruská federace se bude i nadále řídit ustanoveními této smlouvy. Ruská federace prostě chtěla docílit toho, aby skončila inspekce na místě, protože v době konfliktu na Ukrajině nestála o to, aby byť jediná noha amerického vojáka nebo inspektora vstoupila na území RF a kontrolovala strategické zbraňové systémy a arzenál Ruské federace.“

Expert vysvětlil, proč toto vyjádření následovalo hned po Putinově sdělení, že Moskva pozastavuje svou účast na smlouvě: „Není v zájmu Ruské federace, aby byly znovu zahájeny závody v jaderném zbrojení. Víme dobře, jak dopadly závody ve zbrojení koncem osmdesátých let, kdy Ronald Reagan de facto uzbrojil Sovětský svaz. Nedělejme si iluze, že Ruská federace je silnější než Sovětský svaz. Proto Ruská federace deklarovala, že nechce porušovat závazky této smlouvy, proto deklarovala, že si ponechá 1550 hlavic a další do výzbroje nepřidá.“

Švamberk podotkl, že ani rozmístění jaderných zbraní v Bělorusku nezvyšuje riziko ruského útoku na Evropu, protože Rusko má nejbližší základnu ke střední a západní Evropě v Kaliningradu. S tím Bříza souhlasil: „Ruská federace disponuje širokou škálou nosičů, v jejichž dosahu je libovolné území Evropy. Z vojenského hlediska dislokace taktických jaderných zbraní na území Běloruska žádný vojenský efekt nemá, je to čistě politický efekt.“

Tento krok má podle něj dvě roviny: „Je to vzkaz vnitropolitický, že ‚Bělorusko je pod naší plnou kontrolou a můžeme si tam dovolit rozmístit jaderné zbraně‘. Mezinárodně politický vzkaz je také čitelný – ‚Ukrajina je pro nás významný stát, je to pro nás významné bojiště, my se Ukrajiny nevzdáme a učiníme celou řadu kroků, abychom Ukrajinu ovládli, získali, měli ji pod kontrolou.‘“

Přesto se není potřeba obávat nasazení jaderných zbraní, ukázala diskuse. „Vyloučit nemůžeme nic, ale pravděpodobnost je v tuto chvíli minimální,“ uvedl Bříza. Vysvětlil, že z vojenského hlediska to nedává smysl: „Pro to, abyste použili taktické jaderné zbraně, potřebujete mít vhodné okolnosti na bojišti, musíte mít koncentrované jednotky, což v této válce není, jednotky obou dvou států jsou rozptýlené na velmi dlouhé frontě, takže případný efekt by byl, nechci říci nulový, ale minimální.“

Podle něj by však ani odpálení více náloží podél fronty Rusku nic nepřineslo: „Ruská armáda není připravena bojovat v jaderném prostředí a efekt na ukrajinskou morálku by nebyl takový, aby to situaci na bojišti rozhodlo.“

„Ani od demonstrativního výbuchu si nemůže Ruská federace moc slibovat,“ podotkl Bříza. Domnívá, se že by to vyvolalo opačnou reakci, než by Rusko chtělo: „Světové společenství en bloc odsuzuje použití jaderných zbraní v případě útočné války a Rusko to velmi dobře ví.“

Bříza nepovažuje za největší problém pozastavení ruské účasti na smlouvě New START, na jejímž prodloužení se dohodlo: „Jako horší vnímám ukončení smlouvy o likvidaci raket krátkého a středního dosahu (INF). To byla celá jedna škála zbraní, která byla vyřazena z arzenálů obou supervelmocí, to byly ty známé sovětské rakety SS-20 či americké Pershingy I a II dislokované v Evropě.“ Podle něj šlo o mimořádně ničivé zbraně, které byly schopné během pár minut donést na cíl několik jaderných hlavic.

„Důvod vypovězení byl zřejmý,“ připomněl Bříza, „Ruská federace vyvíjela rakety Novator, které měly větší dosah než 500 km a které jsou už ve výzbroji.“ Jejich vývoj však dával smysl, protože Evropa je v dosahu ruských raket krátkého a středního doletu: „Z území USA nemůže na území Ruské federace doletět žádná americká raketa krátkého či středního doletu.“ Upozornil také, že smlouva se netýkala Číny, která už má ve výzbroji stovky raket této kategorie.

Naopak vypovězení smlouvy o omezení antiraket, na něž si Moskva tak často stěžovala, podle něj nemělo valný význam: „Ani Ruská federace, ani Spojené státy nejsou schopné vyvinout protiraketový deštník, který by pokryl celé území svého vlastního státu proti koncentrované salvě případného útočníka.“

Zmínil, že americký deštník je schopen účinně fungovat proti útoku států, jako jsou Severní Korea a Írán, jež jsou schopné vypálit maximálně jednotky balistických mezikontinentálních raket: „V tu chvíli by systém měl zafungovat, ale na 1550 ruských hlavic neexistuje nikde na světě žádná obrana. To je realita.“

Za největší riziko považuje Bříza rozpad Ruské federace: „My za žádných okolností nemůžeme dopustit to, aby se Ruská federace fragmentovala, aby se rozpadla na menší státy. Představme si, že Kadyrov bude sám vládnout v Čečensku a nedej bože bude mít jaderné zbraně. Nebo že Prigožin bude mít vlastní nezávislý stát na Sibiři s jadernými zbraněmi. To je dokonce horší než aktuální konflikt na Ukrajině.“

Převrat v Rusku expert nevylučuje: „Dovedu si představit, že prezident Putin by mohl být za určitých okolnosti svržen. Vzpomeňme na sovětské dějiny, neúspěch se v Rusku či v Sovětském svazu neodpouští. Kubánskou raketovou krizi Chruščov prohrál, byť tvrdil opak, a trvalo dva roky, než ho Leonid Brežněv svrhl. Ruská elita moc dobře ví, že toto není úspěch. Ruská federace nemá strategickou iniciativu, pokusila se ji získat fatálním útokem na Bachmut, který dodnes nemá vítěze. To, co Ruská federace chtěla, se jí nepovedlo, to měl být začátek velkého konvenčního útoku v Donbasu a znovuzískání částí Ukrajiny, které v loňském létě ztratila.“

K očekávanému ukrajinskému protiútoku Bříza poznamenal, že Ukrajina čeká, až bude mít západní technikou plně vyzbrojeny tři až pět mechanizovaných brigád: „V případě adekvátní koncentrace těchto sil má velkou šanci obranu prorazit.“

Expert zmínil dvě možnosti směru ofenzivy: Buď je to útok, který bude veden na Starobilsk, což je klíčový uzel Luhanské oblasti. Přes Starobilsk proudí veškerá logistika ruské armády do Luhanské oblasti, což by bylo pro Rusko v této oblasti fatální. Nebo se nabízí ještě lákavější možnost – rozetnout ruská vojska ve dví útokem někam k Mariupolu, k Azovskému moři.“

Švamberk ale podotkl, že v Záporožské oblasti směrem na Melitopol Rusové vybudovali linie obrany do hloubky nejméně 20 km. „Poučili se z loňského léta,“ podotkl Bříza. Podle něj však Rusko už nedosáhne žádného ze zamýšlených cílů: „Ruská federace může rozhodně zapomenout na to, že ovládne celou Ukrajinu, neovládne ani celou levobřežní Ukrajinu a domnívám se, že bude mít velké problémy udržet územní zisky, které získala za rok invaze.“