Počty mobilizovaných se nedaří naplnit, stejní lidé jsou potřeba ve výrobě

Válka trvá už dva a půl roku. Jaký má dopad na lidi? Nejsou moc vyčerpaní?

Situace je trochu jiná, než si myslí člověk, když jede do války, ale to neznamená, že by byla méně závažná. Je evidentní, že tím, jak dlouho válka trvá, představuje velkou zkoušku pro odolnost, trpělivost lidí a pro jednotu ukrajinské společnosti. Stejně jako pro jednotu podpory Ukrajiny ze strany jejích spojenců a partnerů. Prodlužování konfliktu bude prohlubovat zkoušky pro všechny její ukrajinské účastníky, jak pro politiky, tak pro řadové obyvatele a samozřejmě pro armádu.

Na druhou stranu nelze říct, že by ukrajinská společnost byla méně odolná, než tomu bylo na začátku války, navzdory všem okolnostem, které vidíme, navzdory tomu, že ukrajinská armáda od loňské ne úplně úspěšné ofenzívě v zásadě bojuje o to, aby udržela linii fronty na východě.

Dosáhla i celé řady úspěchů, které by neměly zůstat ve stínu této skutečnosti. Černé moře je prakticky bez ruského válečného loďstva. Ukrajinským silám se daří útočit na objekty kritické infrastruktury v Rusku, ať už jsou to rafinérie ropy či zásobníky plynu, nebo letiště. Podařilo se znovu rozběhnout mobilizaci, která podle novelizované legislativy probíhá od poloviny května a její první etapa skončila v polovině července.

Jako obtížnou výzvu vidím v budoucích měsících očekávanou energetickou krizi v důsledku ruských útoků na energetickou infrastrukturu Ukrajiny, k nimž dochází soustředěně znovu od konce března. Další otázkou zůstává průběh mobilizace. Navzdory tomu, že se podařilo mobilizační proces racionalizovat, tak z hlediska čísel, která jsou známa, vidíme, že se k registraci přihlásila méně než polovina těch, kteří podléhají odvodní povinnosti

Rusko cíleně ničí energetickou infrastrukturu bez ohledu na potřeby civilistů. Likviduje jednu elektrárnu za druhou, likviduje trafostanice. Myslíte si, že je možné zvládnout situaci do zimy, anebo se dá očekávat extrémně složitá zima?

Informace, které máme k dispozici, hovoří o tom, že zhruba padesát procent kapacit výroby elektřiny na Ukrajině bylo zničených a v případě tepelných elektráren je to 80 procent. Nejspíš nelze očekávat, že by se do zimy podařilo zcela kapacitu obnovit. Ukrajina si dává za cíl obnovit zhruba polovinu ze zničené kapacity a údaje, o kterých zatím víme, říkají, že se jim zatím podařilo opravit zhruba čtvrtinu z toho, co si dali za cíl obnovit. Ukrajinská vláda na tom pilně pracuje. Prezident jasně určil, že je třeba prioritizovat instituce kritické infrastruktury, ať už tedy veřejné, nebo výrobní. Ale bude to velká výzva.

I teď v létě je situace poměrně složitá, protože dochází k výpadkům proudu často na místech, která jsou vzdálená od fronty, včetně Kyjeva. Vedle raketových útoků a zákazu nočního vycházení je to nejvýraznější příznak toho, že probíhá válka.

V létě navíc probíhá odstávka jaderných elektráren. Až se jaderné bloky zapojí zpátky do sítě, tak se situace trochu vylepší. Čili je tady naděje na zlepšení, ale nejspíš se nepodaří obnovit celkovou zničenou kapacitu. Samozřejmě musíme vzít v úvahu, že ruské útoky probíhají ve vlnách, a nedá se předpokládat, že by nepokračovaly. Za loňské zimy byla energetická infrastruktura útoky v zásadě nedotčena, což se často vydávalo za důkaz toho, jak je dobře chráněna protivzdušnou obranou. Ukázalo se, že tohle tvrzení tak úplně neodpovídalo realitě. Ukrajina potřebuje protivzdušnou obranu také pro ochranu energetických a výrobních zdrojů.

Protivzdušnou ochranu ČR Ukrajině poskytnout nemůže, ale pomáháme nějak v oblasti energetiky?

Energetika je jedním z odvětví, kterému od samého začátku války ukrajinské straně pomáháme. V rámci programu Ukrajina, který naše vláda schválila na období 2023 až 2025, je jedním z profilových odvětví ukrajinského ekonomického a veřejného života. Jsme aktivní, dodáváme kogenerační jednotky do Charkovské a Dněpropetrovské oblasti. Evidujeme i celou řadu iniciativ od firem a obcí, které nejsou vládní, protože je velká potřeba individualizovaných energetických zdrojů, které by nebyly připojeny do sítě a poskytovaly by větší bezpečí. Tady může být kapacita jen přiměřená. Ukrajinská strana také žádá své partnery o dodávky celých výrob, které nejsou už v příslušných zemích používány, například uhelných elektráren.

Hodně se hovořilo, že budeme pomáhat i s obnovou průmyslu. Dochází už k tomu, nebo je na to ještě příliš brzo, protože se stále tvrdě bojuje?

Ve stávající situaci trvající války funguje ekonomický život Ukrajiny v zásadě dobře s výjimkou toho, že víme, že ukrajinské rozpočtové možnosti jsou limitované - válka s sebou přinese velké zadlužení, ale to se bude řešit spíše následně. V tuhle chvíli jsou ukrajinská makroekonomická čísla relativně slušná na to, že to je země, která je dva a půl roku ve válce. Nemáme žádné indicie, že by docházelo k likvidaci průmyslových výrob v důsledku války. Možná je to do značné míry proto, že z velkých výrobních provozů byly zatím postiženy v zásadě jenom energetické plus výroba zbraní a dalších výrobků, které jsou spojeny s válečným úsilím.

Je tady úvaha, jestli rekonstruovat teď, nebo až potom, ale vývoj přirozeně ukazuje, že jsou věci, které se rekonstruovat musí teď, a jsou jiné, které se budou rekonstruovat později. Rekonstrukce určitě není něco, co by se mělo odkládat. Je třeba rekonstruovat to, co je poničeno, ale rekonstrukce jako program nebo proces je spojena s ukončením válečného konfliktu.

Jako poměrně citlivou pro ekonomiku vnímám otázku demografickou, protože je zřejmé, že na Ukrajině došlo k odlivu obyvatel z ekonomiky. A to nejenom těch, kteří Ukrajinu opustili jako běženci, ale také těch, kteří bojují na frontě. Mnozí z nich už nejsou mezi živými a musíme si uvědomit, že množina lidí je limitovaná a do značné míry se množina těch, kteří jsou ekonomicky aktivní a kteří mohou bojovat na frontě, kryje. Kapacita není neomezená. V kontextu mobilizace ukrajinská vláda ví, že nemůže do mobilizačních plánů zahrnout všechny muže, kteří by mobilizaci podléhali. Je tu ekonomická výjimka z mobilizace, že celá odvětví ekonomiky, celé jednotlivé firmy, získávají tuto výjimku, protože ve stejnou dobu se musí Ukrajina bránit v zákopech a současně musí fungovat ekonomický život, který do rozpočtu přináší prostředky.

Jak konflikt pociťujete vy osobně? Je něco jiného na Ukrajinu občas zajet a něco jiného je na ní trvale být.

Už v první odpovědi jsem se snažil naznačit, že je velký rozdíl mezi tím, jak situaci na Ukrajině vnímáme zvnějšku a jak ji vnímáme, když jsme tady delší dobu soustavně. Člověk přijede do země, která je z hlediska své rozlehlosti válkou zasažena různým způsobem. Odlišná je situace tam, kde probíhají válečné operace, tam civilní obyvatelstvo v zásadě není, ale vidíme ničení a zkázu, ke které dochází.

Jiná situace je ve velkých městech či v blízkosti významných ekonomických provozů, kde dochází k raketovému či dalšímu ostřelování na permanentní bázi, ale jeho periodicita je různá s ohledem na to, jaké cíle místa představují. Samozřejmě je rozdíl být někde na ukrajinském venkově či v nejzápadnější částech Ukrajiny jako v Zakarpatské oblasti, kterých se válka na první pohled nedotýká tolik.

Ale co je podstatné a co jsem si před tím, než jsem sem jsem jel, nedokázal uvědomit, je fakt, že země ve válce zůstává ve vzduchu navzdory tomu, že lidé žijí zdánlivě normální život s výjimkami, o kterých jsem mluvil - tedy s poplachy, zákazy vycházení, výpadky elektrického proudu. Ale to vědomí, že země je ve válce, že znáte někoho, kdo je na frontě, máte tam přátele, příslušníky rodiny, máte příbuzné v cizině, kteří odešli, pracujete tam, kde se můžete stát předmětem útoku, to tady je.

Můžete být v nešťastnou dobu na nešťastném místě. To si člověk, který sem přijíždí nakrátko a zastihne Kyjev v době mezi útoky, asi neuvědomí, ale já tohle po deseti měsících vnímám. Pokud cestuji domů, tak cítím, že tohle je ten moment, ve kterém se realita velmi liší. Doma není taková psychická zátěž, nejistota, že když jdete do kina, tak může být program filmu přerušen, protože bude poplach, můžete být povolán do krytu, protože nebezpečí vzdušného poplachu je tak zásadní, že hrozí třeba balistická střela. Potkáváte lidi, kteří jsou zraněni. Za zraněnými chodíme do nemocnic, kde také poskytujeme pomoc. Zdravotnictví je další oblastí, kde jsme aktivní. To vás samozřejmě zasáhne a zasahuje to každého z Ukrajinců v jejich každodennosti, byť se snaží žít svůj normální život tak dobře a intenzivně, jak je to jenom možné. Také proto, že nikdo neví v tuhle chvíli, kdy válka skončí.