Neexistují žádné zázračné zbraně, ukázala válka na Ukrajině. Je to varování i pro Česko

Oba diskutující probírali, jak se měnil pohled na techniku, která byla v konfliktu důležitá a o které se nejvíc mluvilo.

„Když sleduju evropská a česká média, tak se v nich pravidelně opakuje fascinace jedním typem zbraně. Pokud se podívá člověk na konflikt na Ukrajině zpětně, tak téměř každý měsíc válku rozhodovala jiná, zázračná zbraň. Byly okamžiky, kdy to byl stinger, kdy to byl javelin, kdy to byl dron Bayraktar, kdy přišly německé samohybné houfnice, ještě později německé gepardy, teď jsou to systémy NASAMS, které chrání nebe nad Ukrajinou,“ řekl Mikulecký.

Zhodnotil to jako zkratku a výsledek vztáhl na Českou republiku. „Je to zásadní omyl, který vidím často při rozhodování ministerstva obrany, nejen teď, ale vlastně od roku 1990. Vždy je to nějaké upnutí se k nějakému výseku činnosti, který má armáda poskytovat. Na Ukrajině tenhle týden fungují tanky, tak hurá, musíme rychle nakoupit tanky a vezmeme první nabídku,“ uvedl.

„Vůbec neuvažujeme, jestli existují nějaké jiné varianty, jak ten konkrétní typ zapadne do armády jako celku. Má-li však být armáda funkční, všechny prvky, které na sobě v boji závisejí, by měly být na stejné úrovni, nějak vyvážené a logisticky udržitelné,“ dodal Mikulecký.

„To, že nějaká zbrojovka dokáže v médiích vychválit svůj produkt, by nemělo vést k překotným nákupům, kdy zapomeneme na svoje koncepční materiály, které říkají, kam chceme armádu dostat, co je jejím smyslem, kvůli čemu si ji daňový poplatník platí,“ upozornil analytik.

Diskutující se se shodli, že některé zbraně se lépe prezentují, což vede k tomu, že se upřednostňují.

„Pro politiky je samozřejmě více ‚sexy‘ se vyfotit u nově pořízených bitevních vrtulníků než u ženijní techniky, ale bez ženijní techniky se přes řeku bez mostů nepřesune ani tank, ani BVP a nakonec ani palivo pro ty bitevní vrtulníky,“ upozornil analytik.

Rozpor mezi nimi nepanoval ani ohledně významu dělostřelectva ve válce.

„I když je dnešní dělostřelectvo plné elektroniky, využívá soudobé průzkumné prostředky a moderní přesné střely, jeho základní úkoly se neliší od toho, co známe z historie, a stejně tak jeho význam na bojišti nijak neklesá,“ uvedl analytik a dodal, že dělostřeleckých prostředků je potřeba mít více druhů na různých podvozcích. To také potvrdila válka na Ukrajině.

„Některé ukrajinské jednotky, které využívají techniku na kolech, nyní stojí a čekají, až půda zmrzne, zatímco technika na pásech se se může (i když s obtížemi) pohybovat a tlačí se na některých úsecích fronty. Pásy nejsou dead,“ řekl Mikulecký se zřejmou narážkou na heslo punks not dead.

To, že se od nich v celé řadě západních armád pod vlivem expedičních válek, vedených proti nestátním, spíše teroristickým skupinám, než proti regulérní vojenské síle ustupovalo, je jen dokladem toho, jak jsme podcenili možnost velkého konfliktu v Evropě.

„Se změnou počasí, zmrznutím terénu, který umožní manévr i mimo zpevněné komunikace, Ukrajinci udeří. Jedna z výhod, kterou oproti Rusům mají, je fakt, že jejich vojáci jsou na zimu lépe připraveni. Válka na Ukrajině již dávno přešla v opotřebovávací konflikt, ale věřím tomu, že Ukrajinci mají připravený nějaký plán útoku, který bude v místě, kde to Rusové nebudou čekat,“ uvedl Mikulecký.

Analytik dodal, co by mělo být cílem jejich úderu. „Určitě bych se snažil rozdělit ruské síly na okupovaném území a proniknout ke břehům Azovského moře. Přerušení cest pro zásobování ruských vojsk na východním břehu Dněpru by mělo zásadní vliv na jejich schopnost pokračovat v boji, i na jejich morálku,“ přiznal Mikulecký.

Mikulecký zhodnotil i taktiku nepřítele. „U Rusů vidíme úpornou snahu držet stávající pozice a připravovat obranu. S jednou výjimkou a tou je Bachmut, kde bojuje soukromá armáda Jevgenije Prigožina, známá jako wagnerovci,“ uvedl.

Podle něj tam probíhá nejen souboj mezi ruskými a ukrajinskými vojáky, ale projevuje se tam i nezdravá soutěživost mezi pravidelnou Ruskou armádou a právě soukromou Wagnerovou armádou, která se snaží ukázat, že je lepší.

Ocenil i výkon ruského velitele. „I když se o Sergeji Surovikinovi mluvilo jako o řezníkovi ze Sýrie, tak na ruské straně prokázal, že je schopen reagovat na vývoj konfliktu. Přišel s asymetrickou reakcí,“ uvedl Mikulecký.

„Surovikin si evidentně přiznal, že v pozemní válce, v konvenčním konfliktu, za stávajícího poměru sil, nemají Rusové navrch, nemají dost lidí, moderní techniky a mají závažné nedostatky v logistice,“ podotkl.

„Když hledal způsoby, jak vývoj války pro Rusko změnit, začal útočit programově a systematicky na ukrajinskou infrastrukturu. Tyto útoky Rusové podnikali už dříve, ale pod jeho velením se z nich stal promyšlený program,“ doplnil.

Mikulecký v tuto chvíli než postup u Bachmutu o 60 metrů za den považuje za větší nebezpečí permanentní likvidaci ukrajinské infrastruktury. Proto byly podle něj tak důležité útoky na základny ruského strategického bombardovacího letectva, které utrpělo ztráty a muselo se stáhnout do větší vzdálenosti.

Mikulecký se domnívá, že bychom se měli z války poučit. „Armáda musí být vyvážená, musí to být orchestr, který spolu dokáže hrát. Nemůžeme mít armádu postavenou jen na jedné, byť elitní jednotce,“ myslí si analytik.

„Je sice skvělé, že si jeden generál splnil svůj chlapecký sen a dnes máme výsadkový pluk. Ale jak dopadnou špičkoví výsadkáři, a ti naši jsou špičkoví, bez podpory dalších částí armády, nám názorně předvedli Britové u Arnhemu v roce 1944,“ dodal. 

Upozornil, že některé jednotky jsou nedoceněné. „Například opraváři v Klatovech, ženisti v Bechyni, logistici v Pardubicích nebo chemici v Liberci, na které zapomínáme. Přestože zrovna chemici jsou jedním z významných prvků, kterým přispíváme ke kolektivní ochraně v rámci NATO,“ poukázal Mikulecký na české vojenské jednotky.

Jedno ze slabých míst dnešní AČR je podle Mikuleckého dělostřelectvo. To bylo dlouho příslovečnou popelkou, neprávem naprosto na okraji zájmu.

Volba děl Caesar vycházela z požadavků na způsob operačního nasazení a mají jednoznačně své místo u 4. brigády rychlého nasazení.

U 7. „těžké“ brigády, která má a bude mít tanky a bojová vozidla pěchoty na pásech, by měla mít také své dělostřelectvo na pásech, aby mohlo její jednotky doprovázet za všech podmínek.

Švamberk upozornil na nutnost mít značný objem munice, která se ve velkém spotřebovává, i velké množství vojenské techniky.

„Jak nám opět ukazuje současná válka, je tu potřeba mít i dostatek celé řady náhradních dílů, a to i takových celků, jako jsou dělostřelecké hlavně,“ uvedl Mikulecký a upozornil, že při velké intenzitě palby se rychle opotřebovávají a jejich střelba je mimo jiné také méně přesná.

„Je to otázka těžkého průmyslu, který je potřeba v Evropě zachovat, nebo spíš po stupidních krocích politiků v minulosti znovu obnovit,“ doplnil.

Stěžuje si také, že byla snaha průmysl přenášet do třetích zemí, i když jde o strategické položky. Švamberk upozornil, že se přitom objevily už problémy za pandemie, když se ukázalo jako špatné přenést výrobu léčiv do Indie a Číny.

K obtížné situaci obranného průmyslu Mikulecký uvedl: „To je důsledek naprosto mimoňské evropské politiky, politici vymysleli taxonomii, pravidla, že z banky zásadně omezí nebo ztíží úvěrování výroby zbraní v EU, neboť je nepotřebujeme, protože žádná válka nebude. Navíc nejsou dost kytičkové a duhové a my se v Evropě upneme na ‚čistou‘ ekonomiku služeb.“

Na druhou stranu, je celá řada míst, které má Armáda Česká republiky na vysoké úrovni. Na prvním místě to jsou lidé, profesionálové a profesionálky. Pokud jde o techniku, tak jde o stíhací letectvo, lehké transportní letectvo, speciální síly. A díky akvizicím se blýská na lepší časy i jinde.

Někde máme podle Mikuleckého i náskok, například ve vesmírné doméně a cyber security, to jsou témata, o kterých se moc nemluví, protože spadají pod Vojenské zpravodajství, ale zrovna zde máme náskok i před celou řadou „starých členských zemí“.

„Vedle hektických nákupů je potřeba zachovat, obnovit a zvětšit i nemovitou infrastrukturu,“ uvedl Mikulecký, podle něhož dnes citelně chybí například výcvikový prostor Brdy, a to nejen kvůli výcviku, ale i třeba k umístění systémů PVO nebo soustředění našich i aliančních jednotek v časech krize.

Pro průběh současné války bylo v prvních týdnech klíčové právě rozptýlení ukrajinské techniky, protože stacionární základny byly zasažené a zničené ze 75 procent, jak uvedla analýza britského institutu RUSI.

„Rusům se podařilo přesně zlikvidovat prostředky stacionární protivzdušné obrany, ale Ukrajinci dokázali včas některé přesunout mimo stálé základny, a ty Rusové zlikvidovat nedokázali. V prvních týdnech bojů Rusové nepočítali s tím, že by jim Ukrajinci mohli oponovat a podcenili protivzdušnou obranu svých postupujících jednotek. V takovém prostředí pak mohly úspěšně fungovat i relativně primitivní drony Bayraktar,“ upozornil Mikulecký.

„Bayraktary nejsou žádný výkřik techniky, existuje řada sofistikovanějších výkonnějších dronů, ale vždy je to otázka poměru cena výkon, protože ztráty dronů ve střetu regulérních armád jsou velké,“ dodal.

Švamberk citoval RUSI, podle něhož bylo zničeno 90 procent nasazených dronů.

Mikulecký kritizoval, že se při nákupech nové techniky pro armádu nepřenáší výroba ve větším měřítku k nám, jedním z příkladů jsou podle něj drony.

„V České republice, kde máme ohromnou tradici letecké výroby, nejsme schopni v rámci akvizic dronů postavit je tak, aby to byl partnerský projekt. Aby se know-how od spřátelené země přeneslo sem a abychom drony mohli sami vyrábět, protože to v případě konfliktu bude spotřební zboží,“ litoval Mikulecký.

Zmínil i další potřebné zbraně pro případ krize či většího konfliktu.

„Musí být funkční civilní ochrana, musíme mít kryty, zásobu náhradních transformátorů, drátů, to, co teď se zahraniční pomocí dohání Ukrajina. Je třeba se podívat na Státní správu hmotných rezerv, která dlouhodobě není schopná nakoupit ropu,“ uvedl Mikulecký.

Upozornil také, že jsou země, jako například Finsko, kde si civilní ochranu pro civilní obyvatelstvo ponechali plně funkční. Naopak u nás je „armáda ohlodaná na kost a civilní ochrana téměř neexistuje“.

Dodal, že tragická je situace zejména v Německu, které mělo na konci studené války nejsilnější armádu v kontinentální Evropě, ale v rámci čekání konce dějin se jí vzdalo.

Velké nákupy zbraní, které dělá Polsko, považuje analytik za rozumné nejen z hlediska toho, jak rychle se vojenská technika spotřebovává.

„Poláci vědí, co dělají, ve svých plánech počítají se všemi možnými směry ohrožení. Vnímají, že největší nebezpečí jim hrozí z východu, ale musíte se chystat i na jiné nebezpečí,“ přiznal Mikulecký.

„Nevíme, co se stane na západ od nás za deset dvacet let, co se stane s EU. Je třeba být připraven na všechny i dnes nepředstavitelné způsoby ohrožení. Pokud by někdo v roce 1980 řekl, že za pouhých devět let se zhroutí komunistické impérium, koukali by na něj všichni jako na blázna, ale stalo se a bezpečnostní situace se naprosto změnila,“ dodal s tím, že nikdo nečekal, že Putin zaútočí v takovém rozsahu.

„My bychom měli být připraveni na ochranu vlastní země, na ochranu území i obyvatel. Začíná to u armády a končí u civilní ochrany, že bude mít kryty, dost zásob léčiv, potravin, paliv, ale třeba i těch náhradních dílů pro kritickou infrastrukturu,“ podotkl Mikulecký.

Na závěr zmínil i význam spojenců. „Je nutné si přiznat, že Česká republika nemá ani rozlohu, ani zdroje, aby mohla v nějakém větším konfliktu působit samostatně bez spojenců. Tedy že je obrana země komplex řešení, které je i o síle ekonomiky, její důležitosti pro spojence, a o dlouhodobém a vyváženém spojenectví,“ doplnil.

Upozornění: Pokud vás zajímají další podrobnosti a další souvislosti, pusťte si podcast, tento článek z něj pouze čerpá, a nemůže postihnout vše, co v něm bylo řečeno.