Na velkou ofenzivu Rusko nemá dostatek sil, říká český velvyslanec na Ukrajině

Rusko v noci (z 8. na 9. března) spustilo útoky na Ukrajinu. Je tohle ta velká ofenziva, kterou Rusko vyhlašovalo, že ji spustí?

Podle mě to není ta velká ofenziva. O té se hovořilo už někdy v lednu a všichni očekávali, co se stane. Směrována byla na výročí invaze 24. února. Čekali jsme, že se dočkáme raketových útoků nebo útoků s pomocí íránských dronů.

Ve skutečnosti si myslím, že byla ofenziva zahájena už někdy počátkem února. Tedy zhruba tři týdny před ročním výročím invaze. V žádném případě to ale nemělo rozsah, který si asi i Rusko představovalo. Ve skutečnosti se ukázalo, že Rusko nemělo dostatek sil, prostředků a vycvičených vojáků, které posílalo do operace dřív, než došlo k jejich výcviku. Krátce po mobilizaci se vojáci objevili na frontě a podle toho vypadal i výsledek té očekávané velké ofenzivy.

S každou ruskou ofenzivou se na Ukrajině rozezní alarmy. Můžete mi trochu přiblížit, jak často se to nyní stává a co po rozeznění alarmů děje?

Mohl bych vám to říct přesně, kdybych se podíval do svého mobilu. Ne vždy jsou poplachy spojeny s tím, že jsou skutečně vystřeleny rakety, vypuštěny drony a hlášeny dopady na Ukrajině.

Promiňte, takže víte hned, zda se poplach týká raketového útoku, nebo jestli je jenom preventivní?

Většinou máme představu, jestli je poplach způsobený tím, že v Bělorusku vzlétnou letouny MiG-31, nebo ne. Tyto letouny jsou nosičem supersonických raket Kinžal. Ty jsou nebezpečné jednak z důvodu, že mají balistickou křivku, kvůli které ukrajinská protivzdušná obrana není schopna střelu zlikvidovat, a pak také z důvodu rychlosti. Pokud je raketa vypuštěna někde od hranic běloruského území s Ukrajinou, tak v Kyjevě může být za dvě tři minuty. Dokonce v minulosti byly případy, kdy raketa dopadla a teprve pak byl vyhlášen poplach. Proto vždy, když vzlétnou migy, které by mohly nést raketu Kinžal, je po celé Ukrajině vyhlášen poplach.

Pak jsou tady poplachy, u kterých se s postupem času dozvídáme, proč jsou vyhlášeny. U nesestřelených raket se dokonce objevují informace, kdy dojde k jejich dopadu. Podle toho, o jaký typ poplachu se jedná (vzlet letounů nebo vystřelené rakety), přijímáme adekvátní opatření.

Jak se Ukrajinci naučili s těmito poplachy žít? Vnímají je už jako součást života, nebo se situace v tomto ohledu za uplynulý rok nezměnila?

Situace se změnila. Uvedu to na příkladu Kyjeva, kde bývá zhruba 55 poplachů měsíčně. Někdy je jich méně, jindy více. Do 10. října, kdy po dlouhé době přiletěly rakety a drony do Kyjeva, tak velká část obyvatelstva hlavního města poplachy ignorovala. Byly totiž vyhlašovány, ale nic nelétalo, tak na poplachy prostě nereagovali.

Po 10. říjnu začali všichni reagovat na poplachy zodpovědněji, protože toho rána v nějakých 6:45 dopadly rakety na Kyjev. Jedna raketa dopadla asi 900 metrů od místa, kde bydlím. Uvědomili jsme si, že to nebezpečí je reálné. Ta situace vydržela až doteď. Vypadá to, že Rusko si své neúspěchy na frontě vynahrazuje právě terorizováním civilního obyvatelstva a ničením energetické infrastruktury.

Právě elektrárny či teplárny jsou častým terčem Ruska. V zářijovém rozhovoru pro deník Právo jste říkal, že se obáváte, že čeká Ukrajinu jedna z nejhorších zim v historii. Jak tedy Ukrajina zimu zvládla?

To jsem řekl, zároveň jsem ale dodal, že si myslím, že Ukrajina je schopná zimu přestát. I kdyby to znamenalo, že budou Ukrajinci trpět, protože bez elektřiny mnohdy nefungují vodohospodářské systémy nebo nemusí fungovat zásobování běžnými potravinami a podobně.

Ukrajině pomohlo, že zima byla mírná a spojenci ji nenechali na holičkách a snažili se jí dodávat, co potřebovala – například generátory nebo součástky na opravy rozvodných sítí. Všechno, co má souvislost s energetikou, proudilo na Ukrajinu v podstatě už od září, a i díky tomu Ukrajina zimu přestála.

Představte si situaci, kdy vám dvakrát denně na čtyři hodiny vypnou proud. Podle toho se musíte zařídit a Ukrajinci to zvládli perfektně. Samozřejmě útoky na energetickou infrastrukturu dost často ty harmonogramy nabourávaly, takže jsme často byli v situaci, kdy jsme vůbec netušili, kdy budeme mít elektřinu a kdy ne.

Ukrajinci se na to poctivě a dlouho připravovali. Už na podzim byly vykoupeny generátory, powerbanky, různé svítilny, ohřívače či přímotopy. Díky zodpovědnému přístupu Ukrajinců i Západu se zimu podařilo Ukrajincům přestát.

Už jste nakousnul téma západní pomoci. Podívejme se na to z vojenského hlediska. Co teď Ukrajina vyžaduje nejvíc? Bude to munice, které je nedostatek?

V březnu by měly na Ukrajinu dorazit první tanky Leopard 2. Ukrajina má určitě velký zájem také o bojová vozidla pěchoty a jednou z priorit jsou nadále systémy protivzdušné obrany. Jak jste ale sám zmínil, co je teď ještě akutnější, je dělostřelecká munice.

Spojenci dodávají, co mohou. Vznikají ale plány, jak by členské země Evropské unie či Severoatlantické aliance mohly dodávat Ukrajině více munice, a jak by zároveň mohly více aktivizovat zbrojní průmysl, aby se rychleji doplňovaly skladové zásoby.

Je třeba říct, že to není jednoduchá záležitost. Techniku nevyrobíte lusknutím prstu. Myslím, že celá Evropa dělá vše pro to, aby Ukrajina mohla válku vyhrát. Všichni si uvědomují, že holýma rukama to nejde.

Vy jste dříve také říkal, že nedojde k takzvanému zamrzlému konfliktu. Nebojíte se teď, v souvislosti s nedostatkem munice, že by tahle situace mohla nastat?

Bojím se celé řady věcí. Bojím se, že válka může mít dlouhé trvání. Situace na frontě se příliš nehýbe. Dokonce ani v Bachmutu, o který se bojuje snad už půl roku, není ruský úspěch takový, jaký se očekával. Neumím říct, jak to dopadne. I kdyby ale Bachmut nakonec padnul, tak to neznamená nějaký totální zlom ve válce a je otázka, zda by toho Rusko vůbec dokázalo využít.

Takže ano, mám obavu, že se může stát, že se tam začne projevovat jakási poziční a více opotřebovávací válka. Pokud by na Ukrajinu neproudila dostatečná vojenská pomoc, tak by to mohlo z pohledu Ukrajiny vypadat špatně, protože čím větší nedostatek techniky, tím vyšší ztráty na životech. A to je samozřejmě špatně, protože kapacita ruské strany „vygenerovat“ spoustu vojáků je samozřejmě někde úplně jinde.

Krátce před ročním výročím války navštívil Kyjev americký prezident Joe Biden. Jaký ohlas měla jeho návštěva mezi Ukrajinci?

Já začnu už březnem, kdy do Kyjeva, který byl tou dobou ještě v obležení, zavítal český premiér Petr Fiala společně s polským a slovinským premiérem (Mateusz Morawiecki a Janez Janša). Pro ukrajinské velení i běžného občana to byl výraz podpory.

Od té doby těch návštěv byla celá řada i v situacích, které nebyly úplně bezpečné. Druhá návštěva Fialy se uskutečnila koncem října v době, kdy rakety dopadaly pět šest kilometrů vedle nádraží, kam měl přijet vlak s panem premiérem.

Byla to obrovsky velká morální podpora pro celou Ukrajinu. Nebudeme si nic nalhávat, příjezd amerického prezidenta byl vrchol v rámci podpory. Následná návštěva Bidena ve Varšavě pak byla ukázkou transatlantické jednoty, která znamená, že budeme stát po boku Ukrajině a budeme ji podporovat tak dlouho, jak bude potřeba.

Na konci loňského roku jste hovořil o tom, že by se ČR mohla zapojit do poválečné obnovy Dněpropetrovské oblasti. Máte nějakou konkrétnější představu, jak by to mohlo vypadat?

Jsou tam dva přístupy, a to regionální a sektorový. Přihlásili jsme se o patronát nad Dněpropetrovskou oblastí, pokud jde o sektorový přístup, tam chceme být užiteční v rámci obnovy v oborech jako energetika – a to včetně té jaderné – doprava, zdravotnictví, dekontaminace zasažených území včetně odminování.

V rámci Dnipra chceme navázat na naše dlouhodobé kontakty s vedením města i oblasti. Máme na Ukrajině asi 220 českých firem a Dněpropetrovská oblast byla českými firmami po Kyjevské oblasti nejvíce pokrytá. Pokud do sebe zapadnou ukrajinské potřeby s tím, co my můžeme dodat, pak je na světě projekt spolupráce, který má šanci na to, aby byl realizován.

V Dnipru ČR také plánuje otevřít generální konzulát. Jak jste pokročili v tomto ohledu?

Zatím zřízený není. V roce 2015 jsme uzavřeli generální konzulát v Doněcku a už tehdy jsme uvažovali o tom, že možná přijde doba jeho obnovy nebo zřízení konzulátu někde jinde poblíž. Když budeme chtít být aktivní v Dněpropetrovské oblasti, nabízí se mít zastoupení v Dnipru.

Vznikla myšlenka na generální konzulát. Situace samozřejmě není taková, abychom tam diplomatické zastoupení mohli otevřít. Zvažujeme, že zřídíme v Dnipru pobočku zastupitelského úřadu. Dokud to nebude bezpečné v Dnipru, pracovali by naši zaměstnanci na velvyslanectví v Kyjevě s tím, že by do Dnipra jezdili třeba jednou dvakrát týdně.