Munice z České republiky pomohla zastavit Rusy u Hostomelu, řekla Černochová

„Dodávky nejen otevřely dveře, ale zejména pomohly Ukrajině v počátečních dnech, kdy západní země ještě chvilku váhaly s pomocí,“ vyzdvihla ministryně význam rychlé pomoci.

„Bylo to Polsko, byla to Česká republika a bylo to částečně Slovensko, které poslaly vojenský materiál, a Ukrajina byla díky tomuto materiálu schopná se bránit v počátečních dnech, hodinách, protože vojenský materiál byl takový, který Ukrajinci uměli používat – byla to technika z éry Sovětského svazu, byť se některá vyráběla licenčně v našich zemích,“ řekla na úvod podcastu Černochová.

Pak připomněla objem české pomoci za rok 2022, ve které byly mimo jiné čtyři kusy letecké techniky, 38 kusů tanků, 55 bojových vozidel pěchoty a 13 kanonových houfnic: „Od té doby jsme se posunuli dál, během tohoto pololetí budeme zase zveřejňovat podobný seznam.“ Potvrdila tak, že pomoc Ukrajině pokračuje.

K osudu dodané techniky ministryně uvedla: „Máme obecnou představu. Nechceme zabíhat do konkrétních informací, protože Ukrajinci jsou v tomto ohledu velmi obezřetní. Myslím si, že neudělám chybu, když řeknu, že většina z vojenského materiálu je ještě v užívání ukrajinské strany. Je dobře, že slouží k tomu, aby válka co nejdříve skončila, protože to si přejeme úplně všichni.“

Odmítla však jakékoli ústupky Moskvě: „Válka nemůže skončit za cenu toho, že by Ukrajinci obětovali něco ze svého území, které jim patří a na které vnikl agresor v podobě Ruské federace.“

Asi nejdůležitější pomocí byly na počátku války dodávky dělostřelecké munice, protože úvodní pokus Rusů dobýt Kyjev nezastavily mediálně vyzdvihované útočné drony bayraktar, ale především přesná palba ukrajinských dělostřelců.

„Myslím, že se bitva u Hostomelu jednou v historii zapíše jako ta, kde výrazný podíl hrála Česká republika. Díky pomoci, která tam putovala z Česka, Polska a Slovenska, byla Ukrajina schopna bránit své území dlouhou dobu,“ řekla ministryně.

Na letišti u Hostomelu hned první den provedli Rusové výsadek, ale tomu se nepodařilo proniknout ke Kyjevu a v oblasti uvázla kilometry dlouhá kolona ruské techniky, které se už postoupit nepodařilo.

„Naše rychlá a včasná pomoc byla daná tím, že jsme měli poměrně konkrétní zpravodajské zprávy o tom, jaký vývoj na Ukrajině může nastat. Dokonce jsme jako vláda rozhodli o zaslání dělostřeleckých nábojů, dělostřelecké munice na Ukrajinu ještě před datem, kdy překročili ruští vojáci hranice Ukrajiny. Dávali jsme ten materiál do vlády dva týdny předtím,“ řekla ministryně.

Přiznala, že rozhodnutí poslat munici ještě před válkou, bylo spontánní: „Některé věci dělám možná víc intuitivně, než by je dělal muž.“ Dodala, že roli v tom hrála vedle zpravodajských informací o rozmisťování ruských jednotek na bělorusko-ukrajinské hranici i ženská intuice: „Někdy je to možná fajn a někdy je to na škodu, pak jsme jako ženy posílány do kuchyně, nazývány hysterkami a emotivně nevyzrálými osobnostmi.“

Dostat munici na Ukrajinu však podle ní nebylo snadné: „Bohužel se to sešlo s tím, že se uzavřel letecký koridor, a dělostřelecká munice oproti původním plánům, kdy si pro ni měl přiletět do České republiky ruslan a měli si Ukrajinci dělostřeleckou munici odvézt na svoje náklady, tak jsme ji tam museli dovézt vlakem cestou, která se teprve prokopávala. Chvíli trvalo, než se udělaly nějaké logistické huby, překladiště vojenského materiálu.“

Přiznala, že zdržení vyvolalo kritiku: „Ze strany veřejnosti to bylo zpočátku vnímáno ne zcela pozitivně, protože my jsme tam měli vůli materiál poslat co nejdříve. Bohužel to, že ze strany Ukrajiny nebylo možné vytvořit letecký most, jak to bylo původně domluvené, jsme nemohli nikdo ovlivnit, ale přesto armáda a my na ministerstvu vynaložili veškeré úsilí, aby tam dělostřelecká munice doputovala co nejrychleji.“

Ministryně ocenila přístup Varšavy: „Jsem velmi vděčná Polákům, že oni byli zemí, která nám otevřela hraniční přechod pro naši pomoc. Slováci to udělali také, bohužel Maďarsko se k tomu postavilo a stále se staví tak, že přes jeho hranice může proudit pouze humanitární pomoc, nikoli vojenský materiál.“

K rozhodnutí poskytnout pomoc rychle a pokračovat v podpoře Kyjeva přispěly naše vlastní zkušenosti, přiznala Černochová: „Určitě je to historická paměť, zmiňoval jste dva klíčové okamžiky v našich dějinách, rok 1938 a 1968, ale i to, že s částí Ukrajiny nás spojuje společná historie a máme k Ukrajincům blízko už díky tomu, že tvořili poměrně početnou minoritu. Máme tady celou řadu Ukrajinců bez ohledu na válečný konflikt, jsou to lidé, kteří tu pracují, kteří se zapojili do běžného života, a už si možná ani neumíme představit některé služby, jak bychom je zvládali bez jejich pomoci – konkrétně mám na mysli sociální služby, zdravotnictví nebo služby v nákupních centrech.“

Osobně ji prý mrzí, že se na roztahovačnost Kremlu nezareagovalo už po válce v Gruzii a po anexi Krymu: „Tehdy jsme udělali tu největší chybu, že i když byly tendence Ruské federace vracet se do éry, kdy měli pocit, že jim patří půlka světa, tak jsme je nezastavili. Mohli jsme Ukrajinu toho všeho ušetřit, pokud by Západ byl dostatečně hlasitý a jasný v prohlášeních, že by nedovolil odtržení Jižní Osetie od Gruzie a nedovolil by anexi Krymu. Významní západní hráči, jako jsou Německo a Francie, to značně podcenili. U jednoho stolu s Vladimirem Putinem sedávali, přestože už tehdy kroky, které činil vůči jiným zemím, jednoznačně dávaly najevo jasný cíl, že se chce znovu stát impériem, které hraje významnou roli ve světě a neštítí se ukrást území jiné zemi.“

Ministryně zdůraznila, že pomoc dále pokračuje: Celou dobu říkám, že v pomoci pokračujeme, protože je zapotřebí pomoc nasouvat v intervalech. Nejsme schopni zajistit transport ze dne na den, technika se musí připravit, zprovoznit. Musím říci, že je hodnoceno velmi kladně, v jakém technickém stavu byl materiál dodáván.

Dodávky zbraní pokračují, i když zazněla slova, že už není pomalu co na Ukrajinu posílat, řekla Černochová. „Některé výroky, které padaly, padaly z toho důvodu, že nebyly úplně přesné informace z útrob našeho resortu. S panem prezidentem Pavlem jsme já i nový náčelník generálního štábu Karel Řehka hovořili, dali jsme mu seznamy, že ještě co posílat je. Na druhou stranu jste zmínil, že tam nesmíme posílat nic, co by ohrozilo naši obranyschopnost, naši bezpečnost, a to platí bezezbytku. Říkám to nejen já jako ministryně obrany, ale říká to i náčelník generálního štábu. A mě by ani nenapadlo posílat na Ukrajinu něco z tzv. živých zásob, které se používají na výcvik nebo které máme v našich strategických dokumentech.“

Ministryně vysvětlila, že se další zbraně uvolňují i v důsledku pomoci spojenců, kdy přicházejí z Německa další tanky Leopard 2A4 a z USA dorazí vrtulníky Viper a Venom: „Když nám bude přibývat tato technika, můžeme pouštět techniku, kterou máme teď v užívání a u které víme, že už ji užívat nebudeme moci.“

Ministryně souhlasí, že za stávající situace naší bezpečnosti slouží zbraně nejlépe, když jsou nasazeny na Ukrajině a pomáhají ničit ruskou techniku, protože pomáhají oslabit agresora: „Máte stoprocentní pravdu. Vnímám to úplně stejně a vnímá to tak i náčelník generálního štábu generál Řehka, kdy opakovaně i v mediálních vyjádřeních říkáme, že naše pomoc je užitečná v tuto chvíli právě na Ukrajině.“ Je to podle Černochové lepší „než tady nechávat techniku, na kterou častokrát už nemáme munici ani vyškolený personál, aby rezatěla ve skladech.“

„I s touto optikou ji posíláme na Ukrajinu, kde k využití dochází. Lze to shrnout do věty, že Ukrajinci bojují nejen za sebe, za svoji svobodu, za svou suverenitu, ale i za nás,“ vysvětlila ministryně.

K zemím tzv. tankové koalice, která dodává na Ukrajinu německé tanky Leopard, se Česká republika neplánuje připojit, i když z Německa dostáváme starší verze 2A4.

„Starší typ 2A4 se dá modernizovat, až do těch sedmiček,“ zdůvodnila to ministryně. Vysvětlila, že je napřed potřeba rozhodnout, jaké tanky bude naše armáda využívat: „Víme dopředu, že vzhledem k nosnosti mostů, silnic, dálnic a podvalníků je zapotřebí volit tanky, které jsou trošku menších rozměrů, menší hmotnosti. Rozhodujeme, jaké budeme kupovat tanky, a můžeme samozřejmě v úvahách přemýšlet i o tom, co bychom udělali s těmi staršími, které ještě máme v užívání, na kterých cvičíme. Na druhou stranu my Leopardy 2A4 využíváme na výcvik, protože pokud bychom se rozhodli, že půjdeme do nákupu leopardů, tak budeme mít za sebou poměrně velkou část výcviku hotovou a tím si zkrátíme dobu do nasazení. Hraje tu roli i to, že ČR by měla mít do roku 2026 těžkou brigádu.“ Její součástí jsou i tanky.

K nákupům zbraní v době škrtů Černochová řekla: „Použila bych heslo 17. listopadu, které jsme spolu s kolegy radními Prahy 2 vybírali a visí dole na Albertově – Kdy jindy než teď, kdo jiný než my. Máme válku, která je pár set kilometrů od našich hranic. Nikdo z nás si nemyslel, že k něčemu takovému ještě v 21. století dojde.“ Dodala, že armáda je „podvyživená“.